VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Řidička autobusu: Chtěla jsem chlapům dokázat, že zvládnu to samé co oni

Praha /ROZHOVOR/ - Za volant autobusu městské hromadné dopravy usedá Eva Procházková z Kačice už tři roky. Co jí k spíše mužské práci vedlo?

27.7.2013
SDÍLEJ:

EVA PROCHÁZKOVÁ za volantem autobusu, ve kterém vozí každý den téměř stejné lidi. Ráno rozváží uklízečky, sestřičky, popeláře, pošťačky a tak dále. Foto: Deník/Daniela Řečínská

Eva Procházková z Kačice je řidička autobusu a v práci kroutí volantem. Aspoň to si o ní myslí někteří cestující. Ovšem opak je pravdou.

Kromě řízení musí pětapadesátiletá paní Eva být neustále ve střehu, sledovat provoz, mít někdy i svatou trpělivost s cestujícími a předvídat pohyb všech vozidel před před za i vedle autobusu. Ví, že kdyby udělala chybu, měla by tragické následky.

I tak je Eva Procházková velmi sympatická a usměvavá dáma, kterou řízení moc baví.

Jak jste se k této, i v dnešní době přece jen mužské práci dostala?

Jezdila jsem pět let s policejním autobusem, ale když se změnilo vedení, přišla jsem o práci. Začalo se šetřit a řidiče prý nepotřebovali. Přešla jsem do ČSAD MHD Kladno a byla jsem ráda, že jsem vůbec sehnala práci.

Jak dlouho tedy už řídíte autobusy?

Dohromady osm let z toho zatím tři roky v městské hromadné dopravě.

Jezdíte stále se stejným spojem?

Ano, jezdím pouze na lince číslo 10, jen když dostanu šichtu navíc, tak jedu s jiným spojem.

Jaký je rozdíl mezi řízením auta a autobusu?

Velký. Musíte počítat s tím, že máte kola za sebou a podle toho si najíždět do zatáček. Brát v úvahu, že autobus je široký i dlouhý. Je to skutečně velký rozdíl. Jinak řazení je v automatu a tyto nové vozy nemají ani tak velký volant, jako měly starší typy. Autoškolu jsem dělala se starou karosou a to jsem málem spadla ze sedačky. Tohle je krása.

Co cestující? Tato práce je přece jen hodně i o lidech?

Nemohu si vůbec stěžovat. Vesměs totiž vozím stejné lidi, takže se některými už znám. Ráno rozvážím uklízečky, sestřičky, popeláře, pošťačky. Pořád dokola, se spoustou lidí si už i tykám, dokonce jsem mezi cestujícími našla nové kamarádky.

Co muži? Jistě si občas neodpustí nějaké poznámky.

To je opravdu pravda. Ale musím říct, že se najdou i chlapi, kteří při nastupování pronáší: „Nemusím se s vámi bát?" a když vystupují, zezadu za mnou přijdou a řeknou: „Teda ženská, takhle kdyby řídili všichni chlapi. Smekám klobouk." Skutečně i tahle mě pochválí.

Říkala jste, že jste s autobusem jezdila už dříve. To vás šoférování lákalo vždycky?

Určitě. Vždy jsem chtěla řídit a dokázat chlapům, že zvládnu to samé, co oni. Společně se mnou jezdí po Kladně ještě další tři šoférky. A všechny skvěle.

Eva Procházková
- za volant autobusu usedá celkem osm let
- je vdaná a má dvě dcery. Bydlí v Kačici
- jezdí s autobusem číslo 10, o kterém říká, že je to taková rodinná linka

Co ostatní motoristé? Někdy je to s nimi asi těžké, že?

To je tragédie. Na silnici je džungle. Každý si zastaví, kde chce. Třeba na konečné, kde jsou všude žluté čáry a nesmí tam stát auta, běžně stojí. Nemám pak kde otočit autobus, musím couvat. Řidiče to vůbec nezajímá. Nezbývá mi než počkat až půjdou okolo strážníci. Také vyjetí ze zastávky je občas o nervy. Kolikrát mě pustí až páté auto a musím jim tam natvrdo vjet. Pak na mě ještě troubí. To mě takhle rozesmála jedna paní. Nastoupila s říká: „Jé to je dobrý, ženská za volantem. To je vyloženě práce pro ženskou. Vy tu jen sedíte a kroutíte tím volantem!" Tak jsem si v duchu ironicky říkala, že má pravdu. Já jen sedím a kroutím volantem, když přijdu domů, vůbec nejsem unavená.

To se paní dost mýlila…

Když udělám chybu, může mít i tragické následky. Musím být stále ve střehu. Zvláště teď o prázdninách, když po městě běhají děti a po silnicích jezdí cyklisté.

Jezdíte zatím bez nehody?

Musím zaťukat, že ano. Zaplať Pánbůh.

Je v Kladně nějaké místo, které vy, řidiči autobusů, nemáte rádi?

Třeba křižovatka u Baumaxu, tam při zatáčení musím najíždět až do dalšího pruhu. Navíc jsou tam dva odbočovací pruhy doleva a teď zase řidiči mě nechtějí pustit do toho, kam potřebuji. Tam je také docela problém. A shora jede každý rychle. Po městě je takových úseků víc. Nebo když vjíždím do Unhošťské ulice, strávím tři minuty čekáním, než se dostanu na hlavní silnici. Nikdo mě nepustí a pak máte zpoždění.

Autor: Daniela Řečínská

27.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš
17 7

Median: Drahoš by ve druhém kole prezidentské volby porazil Zemana

Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa. Prostředky na jejich život si pro sebe inkasovala italská mafie.
1

Libyjští pašeráci lidí cpou do lodí rekordní počty uprchlíků

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Zeman má dalšího soupeře. Pana Škodu Vratislava Kulhánka

Miloši Zemanovi přibývají silní soupeři. Vedle bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše je to Vratislav Kulhánek, bývalý šéf mladoboleslavské Škody Auto. Jako prezidentského kandidáta ho zítra představí Občanská demokratická aliance podnikatele Pavla Sehnala.

DOTYK.CZ

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Jeho kulka rozpoutala válku, které podlehlo 40 milionů nešťastníků. Sarajevský atentátník Gavrilo Princip byl bystrý chlapec, v Srbsku dodnes obdivovaný – jmenují se po něm ulice a náměstí. Ovšem mučedníkem se nestal, v době atentátu byl totiž nezletilý a tudíž nemohl dostat oprátku. Princip dožil v Čechách, v terezínské pevnosti, kde jeho tělo rozežírala tuberkulóza a duši sžírala samota i zlé zprávy o válečném osudu jeho milované země.

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Jsme zahlceni stížnostmi od pacientů, hlásí Česká stomatologická komora. Každý měsíc jich prý dostanou několik. Stížnosti směřují hlavně na kolegy z cizích zemí. Důvody: zubaři nerozumí dobře česky, další lidem nutí příliš drahé výkony. U některých lékařů se navíc provalilo, že nemají specializaci, kterou uvádějí na vizitce. To by mělo skončit, slibují stomatologové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies