Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Srpen 68 nám změnil myšlení i povahy, říkají pamětníci

Praha - Pětačtyřicet let je dlouhá doba na to, aby lidi na 21. srpen 1968 zapomněli a příliš krátká na to, abychom zase museli ztratit svobodu. Takto v debatách hodnotili mnozí senioři současný stav politiky i své vlastní zážitky z dob okupace vojsk Varšavské smlouvy. Právě toto výročí si včera nejen pamětníci, ale i někteří současní politici připomněli před budovou Českého rozhlasu, kde se po anexi odehrávaly největší tragédie s výčtem šestnácti mrtvých.

22.8.2013 1
SDÍLEJ:

Pietní připomínku obětí srpnové okupace Československa armádami Varšavské smlouvy v roce 1968 si lidé připomněli 21. srpna před budovou Českého rozhlasu v Praze.Foto: Deník/Martin Divíšek

„Klidně bych vám k tehdejší době něco řekl, ale lidi jsou zlí, nechci být v novinách a mít potom kvůli svým názorům zase pomalované auto," obával se nejmenovaný oslovený senior. Toho zpovzdálí poslouchal Josef Škola obavy z „veřejného pranýře" rozhodně neměl. V době srpnové okupace byl zrovna na vojně.

Jsme prý národ lokajů

„Samozřejmě jsem byl z přítomnosti cizích armád silně konsternovaný. Nic jsme jako vojáci nesměli a věřte, že bychom do střetu určitě šli. Cítili jsme takovou tu vnitřní hrdost, inu mladí kluci," uvedl dnešní pětašedesátník. Po návratu do civilu se mu prý podařilo emigrovat do tehdejšího západního Německa. „Nebavilo mě tady žít, umřela kultura a to mě i jako někdejšího příznivce hnutí hippies hodně zasáhlo," specifikoval Josef Škola. Před rokem se ale už do rodné Prahy vrátil natrvalo jak říká, stýskalo se mu a jeho české manželce rovněž. Do jisté míry i chápe názor režiséra Jiřího Menzela že jsme prý národ lokajů. „Ohnuli jsme pod cizáky hřbet, ale ruku natáhnout dovedeme vždycky," zakončil své ohlédnutí za dosavadním životem.

Nic jsme změnit nemohli

Výroční mítink před budovou rozhlasu sice vzpomněl oběti vojenské anexe, ale zčásti dal přítomným hodně najevo, že nás čekají říjnové mimořádné volby. Ať už z úst primátora Tomáše Hudečka (TOP 09), či předsedkyně rozpuštěné sněmovny Miroslavy Němcové (ODS). Svoboda národa nadevše. „Na to přece v minulých volbách dostali od voličů mandát, ten prošustrovali a teď se hlásí jako zachránci?", divil se muž, který plamenné projevy v davu jiných poslouchal. „Naletěli jsme už v osmašedesátém, takže nic nového," doplnil ho Vlastislav Krčmář, profesí chemický inženýr. Jak řekl, bylo mu tehdy 16 let. „Pobíhali jsme po Vinohradské třídě se státní vlajkou a cítili jsme se strašně statečně. S odstupem času to hodnotím jako mladický naivismus. Nic jsme tím změnit přece nemohli a na ulicích umírali lidé," vzpomínal. „Okupace změnila životní postoje i názory generace na celá desetiletí. A bojujeme s tím dodnes," doplnil Krčmář.

Nejen Praha ale zažívala krvavé momenty vpádu cizích vojsk. Další větší města, jako například Liberec hlásila první oběti na životech. Tedy do okamžiku, než se rozhlasových či televizních vysílačů zmocnily sovětské jednotky. „Bydlel jsem tehdy jako patnáctiletý výrostek v Novém Bydžově, když mě ráno vzbudila matka s tím, že nás obsazují Rusové. Oponoval jsem jí, že ať nejančí, že to bude asi nějaké vojenské cvičení. No, nebylo. Ihned jsme se s kamarády zapojili do protestu vyráběli jsme rusky psané plakáty. Pak nás učitel upozornil, že v textu děláme gramatické chyby," smál se dnešní šedesátník Zdeněk Blažek s tím, že humor je tehdy rychle přešel.

„Projíždějícím ruským vojenským kolonám jsme hrozili pěstí. Pak na nás jeden z vojáků namířil samopal a končila veškerá legrace," doplnil své ohlédnutí v čase Zdeněk Blažek.

O trochu vzruchu se při výročním mítinku postaral i zastánce srpnové anexe. Horlivě diskutoval, že národ se v tehdejší době rychle „aklimatizoval" a spousta Čechů na přítomnosti vojsk profitovala. Jeho názory ukončil smích, mítink pak státní hymna.

Jak jste 21. srpen 1968 prožívali?

Josef Škola, důchodce

Jako vojáci jsme nic nesměli a věřte, že bychom do střetu určitě šli.

Vlastislav Krčmář, inženýr

Pobíhali jsme tehdy s vlajkou a cítili jsme se pak strašně statečně.

Zdeněk Blažek, technik

Vyráběli jsme rusky psané plakáty a dělali v nich gramatické chyby.

Autor: Petr Štrompf

22.8.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
5 8

Roman Šmucler: Zákaz amalgámu? Bílé plomby jsou daleko jedovatější

Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

Další útok nožem: Neznámý útočník v Rusku pobodal osm lidí

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka se prohnala Hradeckem, u Vlachova Březí zavřela silnici

Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani Jindřichohradecko. Několik tisícovek domácností v jižních Čechách je stále bez elektřiny. Mimo provoz také stále zůstávají některé železniční tratě.

Smršť zranění kosí hvězdy. Jsou tenisté přepracovaní?

Na kurtech připomínají nezničitelné superhrdiny. Roger Federer, Novak Djokovič, Andy Murray ti všichni umějí s tenisovou raketou v ruce věci, nad kterými se méně talentovaným jedincům tají dech. Přesto to ale jsou normální lidé, ne nezničitelné stroje na úspěchy. Poslední týdny to dokazují víc než kdy jindy.

Teror ve finském Turku: policie podnikla noční razii, zatkla pět osob

Finská policie při noční razii ve městě Turku zatkla pět osob. Zároveň oznámila, že motivem včerejšího činu, při němž osmnáctiletý Maročan pobodal nožem deset lidí, byl terorismus. Agresora střelila do nohy a zadržela. Dvě oběti na následky zranění zemřely.

Jiří Kajínek nazul kopačky a hrál fotbal za rodné Prachovice

Páteční přátelské utkání prachovických fotbalistů s třemošnickým týmem recesistů vzbudilo rozruch. Proč? V prachovickém dresu nastoupil na stadion asi nejznámější rodák této obce – Jiří Kajínek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení