VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Strojvedoucí už skoro čtyřicet let sestavuje 
a sbírá modely vláčků

Hostivař /ROZHOVOR/ - Pavel Březina je celoživotním milovníkem vlaků, mašinek a všeho, co 
k dráze patří. Vystudoval střední průmyslovou školu dopravní a nastoupil jako strojvedoucí k Československým drahám. Nyní už je v důchodu, ale na vlaky nezanevřel.

5.10.2014
SDÍLEJ:

Pavel Březina je emeritní strojvedoucí, který po práci zamkl mašinu a šel si domů hrát s vláčky. Ovladačem přepíná na jednotlivých vlacích houkání, startování nebo světlaFoto: Veronika Trčová

Stal se z něho emeritní strojvedoucí a jezdí s měřícím vozem. Aby však nebylo vlaků málo, tak ještě při své práci, už skoro čtyřicet let, sestavuje 
a sbírá modely vláčků. Paradoxně má teď v důchodu na svého koníčka mnohem méně času, než když chodil do práce.

Kdy jste s modelováním začal?

První malé kolejiště jsem měl ještě ve sklepě u rodičů, když jsem chodil na průmyslovou školu. Potom jsem všechno prodal a věnoval se jiným věcem. Před dvaceti devíti lety jsme se s manželkou přestěhovali do dvou spojených bytů v pražské Hostivaři, kde mi přišel prostor nevyužitý, a tak jsem začal zase modelovat a stavět kolejiště. Manželka mi někdy vytýká, že jsem si zabral celý jeden pokoj pro sebe, a já jí na to říkám, že ona má pro sebe zase kuchyň. Dohromady pak máme společný obývací pokoj. To je fér, ne?

Jak kolejiště vznikalo a kde jste za socialismu sháněl mašinky 
a doplňky?

Moje manželka pracovala 
v Tosu Hostivař, kde dělali, mimo jiné, modely odlitků ze dřeva pro slévárnu a nechala mi tam u truhláře udělat pro kolejiště rám, který tady mám někde uprostřed kolejiště dodnes. Postupně jsem pak koleje rozšiřoval a různě přidělával až do dnešní podoby, kdy zabírají půlku pokoje. Mašinky a doplňky samozřejmě nebyly v té době tak lehce k sehnání, a tak jsem pro ně jezdil do ráje socialismu, NDR. Ale snažil jsem se je kupovat i tady. Hodně jsem si toho také vyrobil sám nebo to pro mě vyrobil můj kamarád. Dříve se muselo chodit po obchodech a všechno fyzicky vybírat a objednávat. Dnes skoro všechno kupuji přes internet a nechávám si to posílat, takže není problém sehnat téměř cokoliv. Ale stejně je nejlepší si model koupit přímo v obchodě. 
Je to takový obřad.

Máte v současné době ještě nějaké věci koupené ve východním Německu? Měli by už asi sběratelskou hodnotu.

Některé sice ano, ale já jsem všechny domečky a doplňky vyházel, rozdal dětem nebo prodal. Dnes už se vyrábí mnohem hezčí, věrohodnější a kvalitnější. Ještě mi tady vlastně zbyl akorát kostel a potom některé mašiny, které jsem si chtěl z nostalgie nechat. Ty mám vystavené 
v prosklených poličkách, které jsme měli ještě ve starém bytě právě za socialismu.

Mašinky se dnes kupují přes internet

Kde a jak mašinky sháníte a kupujete dnes?

Mám pár oblíbených výrobců, od kterých si mašinky kupuji. Modely mašinek ČSD jsem si sestavoval sám z polotovarů, jako jsou odlitky 
a lepty. Další možností je koupě všeho možného, včetně doplňků, na internetu a v neposlední řadě se jezdí na burzy a různé veletrhy, kde si můžete koupit jak věci nové, tak z druhé ruky. Vyrobit si mašinu sám je samozřejmě levnější, ale zase to zabere více času a není to třeba až tak věrohodné. Jsou ale velice zruční a šikovní modeláři, kteří dokážou postavit špičkový model. Já to tak dobře neumím. Stavěl jsem modely našich vozidel v době, kdy nebyly k dostání. Dnes už tolik nejezdím ani na burzy, ani do obchodů. V současné době jezdím pouze na modelářský veletrh do Lipska nebo do Vídně. Tam je to pro všechny hobby modeláře. Chodím ještě jednou za měsíc do Opletalovy ulice, kde se pořádá burza a občas se jedeme podívat i někam jinam, ale ne moc často. Dnes už si 
z druhé ruky téměř vůbec nic nekupuji, jen když chci něco speciálního sehnat, co už se koupit nedá. Dnes je v Čechách modelářských obchodů málo a v Německu jich více než polovina také ubyla.

Kolik tak stojí jedna mašinka, domeček nebo třeba strom?

Jedna mašina stojí tak 
v průměru pět až šest tisíc korun, ale dá se sehnat i za méně peněz. Ovšem špičkový model stojí i několik desítek tisíc. Teď po krizi se dost obchodů zrušilo, a proto se dají sehnat vláčky levněji. Co se týká domečků, tak to jsou takové skládačky, většinou 
z papíru nebo plastu. Některé mi dělal můj kamarád, emeritní výpravčí, Ivo Suchan. Stromky jsou celkem levná záležitost. Dají se pořídit od deseti korun, ale samozřejmě záleží na věrohodnosti jejich provedení. I zde je velké cenové rozpětí.

Jak kolejiště čistíte?

Koupil jsem si speciální mašinu, která má v sobě vysavač. Nechám ji jednou za čas projet po kolejích a ona mi je vyluxuje. Z ostatních věcí vysávám prach za pomoci ručního vysavače, ale musím být velmi opatrný. Někdy vznikne taková přirozená patina a prach ponechám. Třeba na vrakovišti, aby auta vypadala staře 
a zašle. Prach z nich tedy nevysávám a zastříkám ho lakem.

Co všechno na kolejišti máte 
a co umí?

Mám toho spoustu, ale na kolejích mám vždycky jen pár vlaků a zbytek je ve vitrínách. Dříve mi mašinky jen jezdily, ale dnes už v sobě některé mají digitální a někdy i zvukový dekodér. To znamená, že už umí i houkat, startovat, mohu ovládat světla, hučí 
v nich kompresor nebo třeba píská píšťalka průvodčího. Mám především současné vlaky, které jezdí 
a jezdily u nás, v Rakousku 
a Německu. Některé jsou 
i starší, jako třeba parní mašiny. S těmi si někdy jezdím nostalgické jízdy. Co se týká doplňků, tak mám různé domečky nebo prodejny. K narozeninám jsem například dostal pivovar a dále mám cukrárnu a kavárnu mojí neteře, řeznictví pojmenované po mém dědečkovi, masážní salón mojí manželky, hasičskou zbrojnici, kostel, vlakové nádraží v Kamenici, les, bunkr z války, hostinec nebo třeba vykřičený dům, ze kterého koukají nahaté slečny. Před hostincem jsou figurky opilců. Ty znázorňují mě 
a bývalé kolegy z práce.

Máte spočítáno, kolik vás to už celé stálo?

Spočítané to nemám, ale pokud bych chtěl celé to kolejiště, bez vláčků, prodat, tak bych za něj požadoval tak šedesát až sedmdesát tisíc, ale to by mi nikdo nedal. Ten kdo modelaří, tak si chce postavit kolejiště sám a nekupuje ho. Ten, kdo tomu zase tolik nerozumí a jen chce mít vláčky, si ho nejspíš nechá profesionálně postavit nějakou firmou. Takové menší kolejiště vyjde tak na dvacet tisíc a víc.

Měřítko a kolejiště už se měnit nedají

Je více měřítek pro modely?
Dělá se samozřejmě několik velikostí modelů a každý modelář má to svoje. Podle toho pak musí dokupovat věci, doplňky a mašiny v té dané velikosti. Já mám takzvanou Há nulku (H0), což německy znamená Halb null, jako půl nuly. Je to měřítko jedna ku osmdesáti sedmi. Existuje ještě mnoho dalších měřítek. Jsou na to normy.

Můžete u kolejiště měnit tvar nebo ho přestavit?

Od té doby, co jsem panel 
s kolejištěm přestěhoval do jiné místnosti v rámci bytu, tak jsem to měnil mockrát. Hýbu však pouze s doplňky, ale kolejiště neměním. To není prakticky možné. Dají se vyměnit třeba výhybky. Koleje se lepí na podklad 
a viditelná místa se zaštěrkují. Kamarád mi například postavil viadukt, kam jsem disperzním lepidlem nalepil koleje, štěrk a trávu. V tu chvíli už kolejiště nejde rozebrat a přestavět. To bych ho zničil. Můžu tedy udělat jenom nějaké úpravy jako výměnu domečků, stromů, postaviček a podobně.

Jakou máte nejdražší mašinu 
a na kterou jste nejpyšnější?

Mám model parní mašiny, rakouského „ Hrbouna" řady 310. Na ten jsem dostal peníze od manželky k narozeninám a stál devět tisíc. Tahle lokomotiva se začala před lety prodávat v Rakousku v přepočtu za dvacet tři tisíc. Peníze, které se z prodeje vybraly, šly na opravu té opravdické. Dnes se prodává v cenové relaci kolem deseti tisíc. U nás ji máme v Národním technickém muzeu 
v černém provedení ČSD, já mám tmavě zelenou.

Jste členem nějakého modelářského kroužku?

Scházíme se nepravidelně s naším „modelářským kroužkem", tedy s pár kamarády vždy u jednoho z nás doma, kde si pouštíme mašinky a pijeme červené víno. Jinak je po republice spoustu modelářských klubů. Já do žádného nedocházím, nemám na to čas. Teď přes léto jsme na sebe neměli čas ani 
s kamarády.

Chystáte ještě nějaké rozšíření nebo novinky do budoucna?

Chystám a vyrábím takový kolejový tobogán, který bude stát v druhé místnosti, kam přes díru ve stěně budou jezdit vláčky. Dalo mi opravdu práci to vymyslet 
a naměřit tak, aby poloměr 
a stoupání té spirály byl akorát a vláčky na ní nevykolejily. Takže bude v budoucnu jezdit skrz díru ve zdi vlak z jedné místnosti do druhé. Jinak doplňky už měnit nebudu. Stejně lepší domečky neseženu a už chci jen dokupovat samotné nové vláčky.

Autor: Veronika Trčová

5.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies