VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Studentka z Peru: žila jsem v domnění, že Baťa je peruánský výrobce bot

Praha /REPORTÁŽ/ – Ahoj, jmenuji se Andrea a dnes vám něco povím o mém domovu. O Peru," začíná svou hodinu Andrea Celi Villanueva, dvacetiletá černovláska. Její posluchači zpozorní. Malí pacienti z Nemocnice na Bulovce si na svých lůžkách ještě před chvílí hráli s technickými vymoženostmi, surfovali po internetu.

10.3.2013
SDÍLEJ:

Andrea Celi VillanuevaFoto: Deník/Veronika Cézová

A nyní před nimi stojí Andrea, která rozevírá plakát. Na něm to hýří všemi barvami. Vším, co je typické pro Peru. Je tam lama, lenochod jako vyšitý z filmu Doba ledová, jezero Titicaca, Machu Picchu… Školáci s otevřenou pusou hltají každé její slovo. A přestože jim studentka vypráví v angličtině, pro většinu z nich není problém porozumět. I díky názorným obrázkům.

Na konci hodiny Andrea všechny přítomné překvapí. „Představte si, že jsem si celý život myslela, že je Baťa peruánský výrobce bot!" Nevěřícně kroutíme hlavou. Jak to? „Nejen já, ale hodně Peruánců si odjakživa pamatuje Baťu na každém kroku. A tak jsme si logicky mysleli, že je to náš krajan," vysvětluje. Až díky návštěvě Prahy zjistila pravdu.

Andrea Celi Villanueva

„Hned jsem pak volala domů rodičům, že tady máte Baťu taky. A že je váš. Všichni příbuzní z toho byli v šoku," směje se Andrea.

Historkami však návštěva Peruánky na pokoji dětí neskončila. „Tady to je Bobří banda, karetní hra," vysvětluje nám Barbora Kohoutová, místní učitelka angličtiny. Chvíli mluví a popisuje, co která karta znamená. „Tak ty pravidla jsem ještě nepochopila," kroutí zoufale hlavou Andrea. Učitelka Bára se začala smát. „Však jsem taky ještě žádná pravidla nevysvětlovala." Peruánská studentka nakonec pravidla pochopila velmi rychle. A dvakrát vyhrála.

Po výuce jdeme s Andreou do nemocniční jídelny. Bez váhání si vybírá špagety, které jí připomínají tatínka, jehož předci pocházeli z Itálie.

„Je na mě pyšný. To víte, jeho malá holčička, tak daleko od domova, pomáhá dětem…" Přizná, že se jí po domově stýská. „Zároveň jsem ale šťastná, že vám tady v Praze můžu dát kousek ze sebe. Z naší bohaté kultury," říká a spokojeně si na vidličku natáčí další špagety. Během chvíle je talíř prázdný.

„A teď už mě prosím omluvte, mám další výuku," loučí se se mnou Andrea. A s úsměvem na rtech vyráží do dalšího pavilonu, kde už se na ni těší další malí pacienti.

Peruánská studentka Andrea Celi Villanueva, která učí v Nemocnici na Bulovce, řekla Pražskému deníku:

Až u vás v Praze jsem si uvědomila, jak moc jsem na naši zemi hrdá

Při poznámce, že mi svým vzhledem připomíná Pocahontas, indiánskou princeznu z kreslené disneyovské pohádky, se zasměje. Ale hned mi objasňuje, že nejsem tak daleko od pravdy. Andrea Celi Villanueva, studentka z Peru vyučující na Bulovce, má totiž z maminčiny strany indiánské předky. A aby toho nebylo málo, rodina otce pochází z Itálie.

Andreo, jak se dostane studentka z Peru do nemocnice v Praze?

Tak to je opravdu na dlouhé vyprávění. (směje se) Ale kdybych to hodně zkrátila v Limě, našem hlavním městě, jsem se přihlásila do jednoho dobrovolnického programu, který pomáhal dětem. Zároveň mi to umožňovalo i cestovat po Peru. Pak jsem se začala postupně dovídat více o České republice. A ta mě úplně nadchla! A já věděla, že jestli chci poznat kromě Peru něco pořádně, jedině Českou republiku v čele s Prahou. Čím více jsem se o vaší zemi dozvídala, tím více jsem propadala jejímu kouzlu.

Mluvíte o Praze a celé zemi s obrovským nadšením… Co vás tady nejvíce nadchlo?

Vaše zámky. Opravdu. Jsem velký romantik. Když jsem byla malé dítko, neustále jsem si četla pohádky. A v nich snad každá dívka chtěla navštívit zámek. A když se mi pak naskytla možnost jet přes jeden projekt do Prahy, neváhala jsem. Říkala jsem si paráda! Konečně budu mít příležitost navštívit skutečné zámky!

Máte za sebou prvních pár přednášek. Už jste si získala srdce dětí, které na Bulovce leží?

Ano, všichni mí malí posluchači jsou úžasní. Ale sama u sebe ještě vidím rezervy v prezentaci. Chtěla bych během dalších pár dní děti více zapojit, aby to bylo interaktivnější. Musím mít totiž stále na paměti, že některé děti jsou v nemocnici jen na krátkou dobu, a tak to může být vždy moje poslední šance, abych jim toho ukázala z mé domoviny co nejvíce.

Když jste si připravovala pro děti postery a prezentaci na počítači, dozvěděla jste se přitom i vy sama něco nového?

Ano. Ale ještě více mě zarazil ten pocit, který mám nyní, když dětem o mé zemi vyprávím. Najednou jsem tak nějak víc hrdá na svou kulturu, na naši zemi. Například když jsem dnes (v pondělí, pozn. autorky) viděla na stěně, co mi nakreslily zdejší děti, úplně mě to dostalo. Na čtvrtky namalovaly typické věci pro Peru vlajkou počítaje, lamou konče. Jen jsem tam stála před těmi obrázky, neschopná slova, dojatá.

Autor: Veronika Cézová

10.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Barbora Strýcová
10 6

Sprosté nadávky, výhrůžky. Strýcová odkryla druhou tvář tenisu

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
11

Babiš už opět zrušil návštěvu České televize. Mám důležitější věci, sdělil

AUTOMIX.CZ

Hammond už zase řídí. Jeho nový stroj jezdí na elektřinu a má extra vychytávku

Od nehody Richarda Hammonda uplynuly dva týdny a slavný moderátor už je dávno doma. A dokonce zase řídí.

DOTYK.CZ

Česká agentura veze z Cannes několik cen. Za kampaň pro časopis, co už nevychází

Čím jsou pro světový film ceny americké filmové akadamie Oscar, tím je pro evropskou reklamu mezinárodní reklamní festival Cannes Lions. Koná se vždy koncem června ve francouzském letovisku Cannes a v posledních letech je na něm úspěšná česká pobočka reklamní sítě Young & Rubicam.

Vyplašená zvěř, zničené porosty. Čtyřkolky dělají vrásky myslivcům

Majitelé čtyřkolek a terénních motorek přídělávají každoročně vrásky myslivcům i správcům lesů. Jejich hlučné stroje totiž plaší zveř a ničí lesní porosty a půdu. V boji proti jejich „řádění" jsou však lesníci i myslivci často bezmocní.

AKTUALIZOVÁNO

Tragická sobota. Na silnicích zemřelo devět lidí, letos nejvíc

Sobotní dopravní nehody si vyžádaly devět lidských životů, což je letos dosud nejvíce v jednom dni. Umírali při nich lidé v autech, motocyklisté, chodci i cyklisté. Dosud byl nejtragičtějším dnem na českých silnicích pátek 16. června, kdy zemřelo šest lidí. Vyplývá to z předběžných policejních statistik.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies