VYBERTE SI REGION

Terapeutka Arnoštka Maťová: Léčili jsme herce i režiséry

Praha /ROZHOVOR/ - Stála u zrodu první záchytky v Česku i na světě. Přátelila se s hlavní postavou protialkoholní léčby v Česku, doktorem Jaroslavem Skálou. Arnoštka Maťová zasvětila život závislým na alkoholu.

22.5.2016
SDÍLEJ:

Bývalá terapeutka Arnoštka Maťová.Foto: DENÍK/Václava Burdová

Je to přesně 65 let, co nejstarší záchytná protialkoholní stanice na světě přijala svého prvního pacienta. Byl jím ruský námořník a stalo se tak 18. května 1951 v Praze u Apolináře. Tři roky před tím tam doktor Jaroslav Skála zřídil protialkoholní oddělení. Na myšlenku vytvořit zde i záchytnou stanici ho přivedli sami pacienti. Původně se měla jmenovat „ochranná stanice", tento název nakonec neprošel.

Jaké byly začátky první záchytky, jsme se zeptali spolupracovnice a přítelkyně doktora Skály Arnoštky Maťové. Sama se během práce na oddělení stala abstinentkou. Pomoci závislým i jejich blízkým v boji proti alkoholu se věnovala celý život.

Byla jste blízkou spolupracovnicí doktora Skály. Jak vznikl nápad vytvořit záchytnou protialkoholní stanici a celý systém péče o závislé?

Jaroslav (Skála, pozn.) měl vizi. Nasměrovali ho anonymní alkoholici. Pacientovi, který končil léčbu, jsme doporučovali, aby chodil do poradny a na KLUSy (setkání Klubu usilujících o střízlivost, pozn.). Scházeli jsme se tam s pacienty z oddělení i s lidmi po léčbě. Ti říkali, aby se něco udělalo, aby opilí nekončili v šatlavě. Takto to vzniklo.

První pacient se na záchytku dostal až po třech dnech. Pamatujete si na první dny po otevření?

Byl to ruský námořník. Už si to moc nevybavuji. Příhod bylo hodně. Vybavuji si pacienta, jmenoval se Pavel, který byl na záchytné stanici padesát šestkrát. Zdejší sestra Boženka už s ním měla přátelské vztahy. Jaroslav si jednou lehl na záchytce na lůžko a sledoval, jak probíhá příjem. Zrovna přivezli Pavla a Jaroslav slyšel, jak Boženka křičela: „Pavlíčku, ty jsi tady zase, už máš připravenou svou postel." Byla takový mateřský typ.

Jak vlastně reagovalo vedení nemocnice na to, že chcete zřídit záchytku?

Patřili jsme pod Psychiatrickou kliniku. Když se zřizovalo oddělení pro studium a léčbu alkoholismu, byl šéfem profesor Mysliveček. Ten byl zásadně proti léčbě závislých. Nemohl se smířit s tím, že jde o nemoc. Často říkal věty jako: „Pane Kotula, nemůžete přestat pít sám? To musíte chodit k nám?" Po něm přišel doktor Dobiáš a ten nám velice fandil. Při jednom výročí nám řekl, že o klinice u Apolináře se ví po celém světě.

To je pravda. Podle vzoru záchytné stanice u Apolináře vznikla záchytka v americkém městě Saint Luis. Chodili si k vám adiktologové odjinud pro rady a inspiraci?

Nejsem zvyklá na jméno adiktologové. Přišlo až v poslední době. Prosazoval ho profesor Mijovský, který vybudoval svou kariéru na léčbě závislostí na jiných drogách. Závislost na alkoholu se v poslední době podceňuje. Když se ale přejde k tvrdým číslům, vždycky vidíme, že největší finanční i zdravotní škody státu způsobuje alkohol. Když se řekne adiktologická poradna, ví manželka závislého, že se tam může obrátit? Když se to jmenovalo protialkoholní poradna, bylo to jasné. Jsem v tomto staromilec.

Radili se s vámi protialkoholní odborníci?

Uznávali Apolináře. Chodili k nám na praxi sociální pracovnice z okresů. Apolinář se stal známým. Když se otevírala další záchytka, posílali k nám lidi na zácvik.

Jak fungovala záchytka v 50. letech?

Nejprve na záchytné stanici nesloužili zdravotníci, ale pomocní pracovníci. Neměli zdravotnické vzdělání. Někdy se k zachyceným nechovali dobře. Jednou byl velikánský malér. Na záchytné stanici pracovali i pacienti ke konci své léčby, aby viděli, jak asi vypadali a jak je vidělo jejich prostředí, manželky, maminky. Psali z toho elaboráty. Bylo vidět, jak je to zasahuje a jak důležitá instance v průběhu léčby to je. V jednom elaborátu jsem byla upozorněna, jak se jeden pracovník choval velice nevhodně. Okamžitě ho propustili. Poté jsme získali ošetřovatele, kteří měli zdravotnické školy.

Co následovalo po tom, co se pacient probral na záchytce?

Následovala sobotní škola. Vznikl nápad, že bychom je měli také poučit, nejenom zachytit. Když odcházeli, dávali jsme jim pozvánku na sobotní školu, která se konala jednou za měsíc. Šlo o velké shromáždění zachycených. Lékař, někdy i pacienty, tak povídali, co je to závislost a jak se z ní dostat. Po zachycení jsme je také posílali do protialkoholní poradny.

Kolik jich tehdy v Praze bylo?

V Praze jich bylo asi dvanáct. Manželka nemusela nic říkat, aby na ní neměl vztek. Manžel se tam dostal a manželka byla ráda, že není první, kdo něco říká a zároveň, že si může postěžovat. Poté začal koloběh. Přišlo varování, nebo mu lékaři navrhli ambulantní léčbu, či ho přemlouvali na ústavní léčbu. Další možností byl výměr léčby. Systém byl dobře propracovaný.

Měnily se metody, které jste používaly při péči o pacienty?

Než byl vytvořen terapeutický proces, přišla na oddělení kolegyně psycholožka. Vytvořili jsme léčebný režim, který trval tři měsíce. Při léčbě podstupoval pacient různé zátěže. Kritizovali ji, že je moc přísná. Snažili jsme se, aby pacient během tohoto režimu prožil také trpké chvíle, které nemůže honem zahnat pitím. Na pokoji bývalo sedm pacientů. Pokoje soutěžily mezi sebou. Získávaly body a podle nich se jim například prodlužovaly nebo krátily vycházky. Pacienti nešli sami na sebe, museli se snažit, aby byli všichni dobří.

Jak jim to pomáhalo v léčbě?

Učili se pomáhat slabším a uplatnit se. Režim jsme koncipovali tak, aby si pacienti prožili různé stavy a nepotřebovali drogu. Zažívali také pocit radosti, když třeba pacienta jmenovali nejlepším důvěrníkem. Zapojovali jsme také manželky. Mohli se na týden zúčastnit, dělala jsem semináře pro manželky. Když pacient chtěl, pozvali jsme i zaměstnavatele, abychom ho informovali, že se z léčebny vrací jiný člověk. Každá světnice měla svého psychoterapeuta. Jaroslav říkal, že se musí vyvážit psychoterapie a režim. Nikdy jsme netvrdili, že stačí jenom psychoterapie. Při režimové léčbě můžu sledovat, kde pacient podvádí, můžu na to navázat při sezeních.

Pan doktor Skály byl známý svou přísností. Neodrazoval váš režim pacienty od nástupu k léčbě?

Po záchytce lidé nastoupili léčbu málokdy, spíše přes poradnu. Když zklamala ambulantní léčba, nastoupili mnozí dobrovolně ústavní. Velkou roli hrály diplomy za úspěšnou léčbu, které pacienti získávali. Přesvědčila jsem se o tom. Jeden z mých pacientů mě nedávno kontaktoval. Procestoval celý svět a teď se mi ozval a řekl, že abstinuje 50 lety. Ptal se, jestli by mohl dostat diplom.

Proč byl pro pacienty důležitý?

Pacienti si diplomu váží, je to pro ně pomyslné pohlazení. Tento muž prodával traktory v Jižní Americe. Po uzavření obchodu mu vždycky přinesli skleničku. On ji odmítl s tím, že abstinuje. Když se sešli za týden, abstinovali s ním i všichni ostatní. Jiný pacient, docent z Přírodovědecké fakulty, byl vázaný na Rusko a Mongolsko. Říkal, že ho pít velmi nutili, přestali s tím, až když řekl, že je nemocný.

Za svou dlouhou kariéru jste viděla spoustu alkoholiků. Jaký je váš vztah k alkoholu?

V Národním ústavu zdraví na Praze 2 jsem jako sociální pracovnice začala vést první protialkoholní poradnu. Klienty se mě často ptali, co já. Řekla jsem si, že bude jednodušší přestat pít a abstinovat s nimi. Od té doby jsem nepila, ani po nástupu do penze. Když se někde připíjí, tak si přiťuknu, skleničku položím a ten vedle je rád, že má dvě.

Prý jste přesvědčila a doktora Skálu, aby začal abstinovat. Je to pravda?

Je to tak. Jaroslav jednou přišel z večírku a byl z něj trochu cítit alkohol. Řekla jsem mu: „Pane doktore, nemyslíte si, že by pacientům vadilo mít s vámi teď pohovor?" On se zamyslel a přestal pít také. Po roce jsem mu dala diplom. Profesor Dobiáš, který nám fandil, zase kouřil. Na cigarety se stály fronty. Jednou zavolal, že přestává kouřit a ptal se, jestli dostane diplom. A dostal ho. Jsou to legrácky, které odlehčovaly život, který někdy nebyl lehký.

Vyvíjel se nějak počet závislostí na alkoholu od 50. let, kdy jste otevřeli záchytku?

To je velice těžká otázka. Můžeme se opřít o důsledky alkoholismu. Přibývají dopravní nehody pod vlivem alkoholu. Přibývají cirhózy.

Na protialkoholní klinice probíhal i výzkum, který prokázal škodlivost alkoholu za volantem a vedl k zákonné nulové toleranci. Jaké jsou další úspěchy záchytky a kliniky u Apolináře?

Výsledky našeho snažení se projevily i v osvětě. Léčili jsme lidi, kteří byli docela známí. Byl u nás básník Hrubín, herec Korbelář, režisér Frič. Získal velkou národní cenu a na předávání pozval Jaroslava, protože se obával, že ho budou nutit k přípitkům. Když se tak stalo, vždycky odmítl a odvolal se na svého doktora.

Vychází i dnešní protialkoholní léčba stále z režimu, který zavedl doktor Skála?

V současné době se zkoušejí různé preparáty a dělají se pokusy, zda je možné alespoň trochu pít. Zatím se ale nevymyslelo nic lepšího. Jaroslav byl přísný. Šel si vždy za svým. Jeho charakter dobře ukazuje příhoda z 53. roku. Jaroslav vstoupil do sociální demokracie. Ta poté splynula s KSČ. To mu vůbec nevonělo. Při měnové reformě v 53. museli všichni straníci hlasovat. Ptali se, kdo je pro, kdo je proti a kdo se zdržel. Přihlásil se jediný Jaroslav. Musel potom na kobereček a vyloučili ho ze strany. Byl hrozně rád. Často k Apolináři dávali lékaře a vědce, kteří se nehodili. Když pak některý z nich emigroval, musel Skála na kobereček, proč to nehlásil. Vzdoroval tvrdě.

Hlídala vás pak tajná policie?

Určitě jsme měli v KLUSu pacienty, kteří byli zaprodaní. Vím, že byli nasazeni i dva tajemníci. Zjistili, že se věnujeme jenom léčbě a že nám o politiku vůbec nejde. Proto jsme obstáli.

Zaznamenali jste spoustu úspěchů. Na druhou stranu to musela být velmi těžká práce se závislými. Jak jste se k ní dostala?

Je to, jako bych byla předurčena. Jsem věřící. Neměla jsem rodinu a nechtěla jsem ji zakládat. S Jaroslavem jsme se velice spřátelili a rozuměli jsme si. Má práce mi seděla. Pomáhat druhému a být mu oporou, mi bylo vlastní. V deseti letech mi henleinovci zastřelili tatínka. Pomáhala jsem pak mamince. K práci se závislými jsem se dostala náhodou..

Arnoštka Maťová- narodila se 25. března 1925

- maturovala na reálném gymnáziu, poté studovala na Státní Masarykově škole zdravotní a sociální péče v Praze

- od roku 1949 pracovala na nově zřízeném protialkoholním oddělení u Apolináře, jednalo se o první samostatné specializované lůžkové oddělení pro muže závislé na alkoholu

- působila zde 36 let, soustředila se na semináře pro manželky, psychoterapie, vedla příjmy pacientů, vstupní pohovory a hodnocení léčby

- spoluzaložila Pražskou vy-sokou školu psychosoma-tických studií

Autor: Václava Burdová

22.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo a který shodou okolností zemřel před 23 lety.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies