VYBERTE SI REGION

Tomáš Hudeček: Třikrát do týdne obléknu mikinu a procházím se po náplavce

Praha /ROZHOVOR/ – Když slyší slovo „funkce", zacloumá to s ním. „Rozhodně jsem nešel do politiky s tím, že chci mít nějakou funkci. Vždycky jsem to bral jako práci. Měl jsem pocit, že politika je něco, co normální člověk nevydrží déle jak 14 dní," říká nejmladší pražský primátor v historii Tomáš Hudeček.

20.9.2013
SDÍLEJ:

„OLOMOUČÁK V ČELE PRAHY?“ I tak někteří interpretovali nástup historicky nejmladšího pražského primátora Tomáše HudečkaFoto: Pražský deník/Dimír Šťastný

Čtyřiatřicetiletý doktor přírodních věd si podle svých slov nedokáže představit, že by v politice strávil zbytek života. Přiznává ale, že kdyby se potvrdily současné spekulace o tom, že obvinění kvůli Opencard se brzy „promění" v obžalobu, odcházelo by se mu těžko. Práce před sebou má prý ještě dost. „Ale mé morální zásady mi říkají, že obžalovaný člověk veřejnou funkci zastávat nemá," je přesvědčen. Spíš než o politických kauzách jsme se však bavili o příjemnějších záležitostech. Pražský deník tímto startuje seriál neformálních rozhovorů s lidmi, kteří jsou ve vedení Prahy. Šlo o nám o to, popovídat si s nimi čistě lidsky. A protože jsme se s Tomášem Hudečkem potkali zrovna, když měl před sebou společenské setkání k fotbalovému Superpoháru, který před třemi týdny Praha hostila, začali jsme u sportu.

Na svých webových stránkách uvádíte jako jednu z velkých zálib tanec. Jak to tedy máte s fotbalem?

Vyložený fanda jsem nikdy nebyl. Ale když ještě spolu hrávali Nedvěd a Rosický, byla radost se podívat. Dodnes si vzpomínám, když jsem byl v roce 2004 na Maltě a zrovna jsme postoupili do semifinále Eura, v restauraci nám večer při zápasech reprezentace drželi místo: „Tady sedí Češi." Je ale fakt, že vedle tance z dalších sportů mám spíš než fotbal radši třeba tenis. Občas si ho zahraju a baví mě ho sledovat, obzvlášť Davis Cup v posledních letech je v českém podání moc příjemná záležitost.

Jste předsedou dozorčí rady Českého svazu tanečního sportu. Co to obnáší?

Je to svaz profesionálních tanečníků, který má téměř pět tisíc členů. Moje funkce je neplacená, předsedám kontrolnímu orgánu občanského sdružení, který má za úkol kontrolovat hospodaření, fungování a naplňování stanov.

Tančíte stále i profesionálně?

Tančil jsem od roku 1996 do roku 2005. Řádově mnohem víc standardní než latinské tance. Nějakou dobu jsem i trénoval. Měl jsem svěřence od šestiletých dětí po dospělé a jezdil jsem po celé republice. I dnes ještě někdy trénuji, ale bohužel už na to prakticky není čas. Nicméně, moc mě to bavilo a dokázal bych si představit, že se k tomu ještě někdy vrátím.

A váš nejoblíbenější tanec?

Mám rád všechny, ale kdybych měl vybrat, pak asi quickstep a waltz.

Učil jste děti tančit a zároveň jste už na vysoké škole přednášel geografickou kartografii…

Ano, v roce 2002 jsem přišel do Prahy a rok nato jsem začal s prvními cvičeními, později i s přednáškami. Ty mám ostatně dodnes, i když už jen jednou týdně.

To mi připomíná vašeho předchůdce Bohuslava Svobodu, který jednou týdně docházel do nemocnice. Říkal, že se rád na chvíli dostane z politiky mezi lidi. Máte to podobně?

Rád se dostanu mezi studenty. I když ten kontakt už není takový jako dřív. Vedu velkou přednášku, kterou absolvuje přes 200 studentů za semestr. Dělám to z pozice uvolněného zastupitele, což znamená, že jsem uvolněn z práce, mám neplacené volno, a tedy z přednášení nemám žádný příjem. Baví mě to, i když je fakt, že ještě radši jsem vedl cvičení. Přednášky jsou o tom, že dáváte, a kdo chce, ten bere, zatímco cvičení jsou interakce, při nichž se vzájemně dozvídáme.

Přesto, reagovali nějak, když se jejich přednášející stal primátorem?

Dostal jsem spoustu emailů a sms zpráv. A moc mě potěšilo, když mi studenti letošního ročníku poslali hezkou kartografickou malůvku s poděkováním a přáním úspěchů.

Slýcháte na univerzitě občas: Tohle byste měl jako primátor změnit?

Kolegové, přednášející, občas něco navrhnou. Ale i tady na magistrátu je spousta lidí spojená s akademickou obcí, kontakt univerzit se státní správou je na velmi dobré úrovni. Tam nás bota netlačí.

Ale i tak diskutujete, ne?

Jistě, padají různé návrhy, od drobných opatření v ulicích až po věci rozsáhlejšího rázu. Jedno z témat je, že by Praha neměla být oddělena od středních Čech jako jiný kraj. Vzniklo to tak, aby milionová Praha neubírala milionovým středním Čechám svou ekonomickou silou možnost dostat se k dotacím. Takže máme dnes kraje dva, i když řadě lidí by asi přišlo přirozenější, kdyby byly spojené a vznikla by Praha s metropolitní oblastí.

Je fakt, že ten kraj není úplně přirozený. Třeba Mladá Boleslav a Příbram k sobě mají mnohem dál než k Praze. Takže se bavíte o tom, že by bylo možné to do budoucna změnit?

Je to dlouhodobé téma, na které není jeden pohled. Mohli bychom se bavit o zvětšení oblasti Prahy, ale i naopak o jejím zmenšení, protože obce na okraji metropole svým charakterem zástavby do ní jakoby nepatří. I o tom vedeme na fakultě diskusi.

A vedete je i na politické půdě?

Ano, několikrát jsme si na toto téma vyměnili názor s hejtmany. Ale představa, že bychom měli nedej bože měnit hranice kraje, rozhodně není téma na rok, který nám do konce mandátu zbývá.

Na kdy to tedy je?

Na takové případné politické rozhodnutí ještě nenazrála doba. I vzhledem k tomu, jak se stále proměňují vztahy mezi Asociací krajů, vládou a jednotlivými municipalitami, je ještě příliš brzy. Je to otázka na pět, možná i více let. Uvidíme, jak se bude vyvíjet vztah mezi Prahou a Středočeským krajem. Pokud by se prohlubovala spolupráce, třeba v otázce jednotné veřejné dopravy, územního plánu, přístupu k evropským fondům… pak by byla reálná diskuse na místě. Zatím je to opravdu v rovině diskusí se studenty.

Vrátím se tedy na ni. Zajdete se studenty občas na pivo?

Se studenty doktorského studia ano. Jednou za čas je zvu i ke mně domů, v rámci pohoštění, která jsem dělal už dřív a dělám je stále.

V jednom rozhovoru jste říkal, že jste typická naplavenina. Do Prahy jste totiž přišel jako student v roce 2002, v době povodní. Co jste si pomyslel, když jste začal vést Prahu: a zase se do toho přivalila velká voda?

To byla velmi zvláštní situace. Nevím, jestli mám takovou smůlu, že kam přijdu, přijdou povodně. Nebo to tak prostě mělo být, že jsem se na minulých povodních jakoby učil a teď jsem je měl s kolegy řešit. Ale bylo to tak rychlé, že jsem o náhodách nepřemýšlel.

Jak jste vůbec prožíval „vaše" první pražské povodně, v létě 2002?

Přijel jsem do Prahy jako student, ubytoval se, zrovna jsme odjížděli vlakem na taneční soustředění do Liberce, a když jsem se cestou díval z okna, měl jsem pocit, že už jsou vidět jenom koleje. Ve škole se to pak hodně probíralo, stejně jako povodně v Olomouci v roce 1997. Je fakt, že voda mě provází.

To, že pocházíte z Olomouce, se všeobecně ví. V této souvislosti občas slýchám otázku: „Jak může Olomoučák řídit Prahu?"

Mám na to dvě odpovědi. Jedna je, že jsem prožil třetinu života, a možná i tu nejdůležitější, kterou si člověk nejvíc pamatuje, v Praze. Když už přijedu do Olomouce, rozhodně se nedá říct, že by mě vnímali jako Olomoučáka. Druhá je ta, že na národní úrovni je zcela v pořádku, když se politická reprezentace nazývá vládou, protože vládne zemi. Na komunální úrovni nemám pocit, že se jedná o vládu, je to politika sloužící, tedy spíš služba. Takže možná by se spíš dalo říct, když už to někdo nutně potřebuje takto stavět, že Pražanům slouží Moravák. A na tom nevidím nic špatného.

Máte k nějaké části Prahy osobnější vztah?

Velmi dobrý vztah mám k místu, kde teď bydlím, což je oblast Albertova a náplavek. Protože, ač jsem se za těch jedenáct let v Praze pohyboval kdekoli, vždy jsem byl i na univerzitě, což v mém případě znamená Albertov. Takže, když jsem se před třemi lety stěhoval a naskytla se mi možnost nájmu právě tam, na Praze 2, byl jsem hned doma.

Co vás na Albertově štve, a co vám tam naopak dělá radost?

Co mě doslova pálí je komunikace a ulice. Příliš velký prostor, který mezi uliční čarou jednoho a druhého domu zabírá komunikace proti chodníku, která je navíc z kočičích hlav. Protože tam už není třeba zachovávat tak striktně historický ráz, myslím, že asfalt, který by místo zklidnil, by obyvatelé viděli radši. Ale i rekonstrukce chodníků se dějí, takže veřejný prostor se tam zlepšuje. Co je naopak skvělé: blízkost náplavek! To můžu všem doporučit. Třikrát, čtyřikrát týdně si obléknu příjemnou mikinu a jdu jen tak na náplavku. Koupím si pivo a koukám na Vltavu.

Od relaxu přejděme k méně příjemné záležitosti. Jak se vám žije s trestním oznámením kvůli Opencard?

Nežije se mi s tím špatně, nežije se mi s tím dobře. Obvinění samosprávného orgánu, který hlasoval na základě právního stanoviska, jež jasně říkalo, že pro danou věc můžeme hlasovat, mi přijde naprosto absurdní. Chápal bych, kdyby obvinění přišlo na právní kancelář, která posudek vypracovala. Ale že přijde na samosprávný orgán? To prostě nedává smysl. Vnitřní problém s tím tedy nemám. Věřím, že zvítězí zdravý rozum. Každý normální vyšetřovatel a státní zástupce přece musí poznat, že tady nejde postupovat jinak.

Kdybyste přesto byl obžalován…

Právníci mě neustále přesvědčují o tom, že mezi obviněním a obžalováním v podstatě není velký rozdíl, protože se jen jedná o další krok, který státní zástupce udělá. Soud se tím začne zabývat až poté. Ale mám určité morální stanovisko a to jsem i deklaroval, že obžalovaný člověk by neměl sedět ve veřejné funkci. Museli bychom se tím na zastupitelstvu zabývat a hledat za mě nějakou alternativu. Ale věřím, že k tomu nedojde.

Pokud zvítězí, jak říkáte, zdravý rozum, máte před sebou v pozici primátora ještě rok. Jaké jsou vaše další politické ambice?

Nikdy jsem žádné neměl. Když se mě někdo ptá, jakou funkci bych chtěl mít, spíš mám chuť odpovědět, jakou práci bych chtěl dělat. Nepřipadne mi, že funkce je něco, co člověka po ránu těší. Pokud tedy není úplný magor. Jestli tedy mohu mluvit o práci, musím to zaklepat, ale mám pocit, že se mi teď na většině front docela daří. Co se týče drobných i větších opatření typu stavby tunelů, vypovídání smluv nebo měnění projektů, které Prahu zadlužovaly, myslím, že tímto tempem za 500 dní, co jsme si rozvrhli, můžeme stihnout hodně. Je ale pravda, že za 1500 dní bychom mohli ujít ještě větší kus. Rozdělaná práce se má dodělat. Takže když to všechno dobře půjde, rád bych tuto práci dělal i v příštím volebním období.

Když mluvíte o práci, měl jste vůbec přes léto dovolenou?

Toto léto jsem kromě týdenní zahraniční cesty dovolenou neměl. Ale vzhledem k situaci, která letos je, jsem stejně myslel pořád a zase na tu práci.

Na svoje blízké jste si čas našel?

Jednou za čas za mnou přijeli rodiče a bratr s rodinou, jednou jsem byl na víkend za rodiči v Olomouci já. Jinak žiju sám, protože vztah, který jsem měl deset let, nepřežil tisícikilometrové odloučení. Byl jsem s velmi milou slečnou, která chtěla být tlumočnicí v Bruselu, což se jí podařilo, a tudíž tam zůstala. Po mém vstupu do politiky jsme se vídali méně, až to před třemi lety skončilo. Od té doby jsem zatím přítelkyni nenašel. V této práci je to i docela obtížné.

Tomáš Hudeček trochu jinak
- Je předsedou dozorčí rady Českého svazu tanečního sportu, který zastřešuje téměř pět tisíc tanečníků u nás. Sám si nejradši zatančí quickstep a waltz.

- Do Prahy se přistěhoval z Olomouce v roce 2002, kvůli doktorandskému studiu sociální geografie a regionálního rozvoje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Na univerzitě dodnes jeden den v týdnu přednáší. Zatímco na pražském magistrátu nadřízeného nemá, na Katedře aplikované geoinformatiky a kartografie mu „šéfuje" doktor Přemysl Štych.

- Je mu 34 let (narodil se v květnu 1979), je svobodný a bydlí na Albertově.

Autor: Ondřej Leinert

20.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies