VYBERTE SI REGION

Tour de kontejnery aneb jak se stát z ředitele bezdomovcem

Praha /REPORTÁŽ/ - „Hele, není tamto ten náš bezdomovec?" slyším říkat asi pětadvacetiletého kluka v hloučku deseti dalších lidí. Díky této indicii vím, že jsem tu správně. Na prohlídce projektu Pragulic, kde bezdomovci provádějí ostatní Pražany po osudových místech.

12.4.2014
SDÍLEJ:

U jednoho z kontejnerů našel bezdomovec Honza sochu Ježíše. I když má plné ruce tašek, neváhá: „To je krása! Toho tady přece nemůžeme nechat!“Foto: DENÍK/Veronika Cézová

Nad Plečnikovým architektonickým skvostem na náměstí Jiřího z Poděbrad akorát zapadá slunce. Dokonalá kulisa. Bezdomovec, který prochází kolem nás obtěžkaný taškami, ale nakonec není „ten náš“.

Je minutu po šesté a naše skupinka náhodně posbíraných lidí sleduje, který z bezdomovců bude Honza. Víc o něm kromě jména zatím nevíme. 

Po chvíli k nám zezadu přistupuje kudrnatý brunet, na první pohled tak padesát plus, hubený, v jedné ruce plnou tašku, v druhé menší. A aby toho nebylo málo, ještě velký ranec na zádech.

Soucitně, ale také se zájmem si prohlížíme tu jeho krosnu. Musí to být hrozné - být jak ten šnek, celý den si s sebou tahat svůj „domeček“, jako bychom říkali těmi našimi pohledy.

Honza nás ale okamžitě vyvádí z omylu. V batohu nejsou jeho nezbytnosti, nýbrž halda knížek. „Každý den vybírám vyhozené knížky z popelnic 
a prodávám je v antikvariátech,“ říká hrdě Honza.

Než se nám svěří se svým příběhem, ptá se, jestli má někdo nějaké otázky. „Neváží ten batoh náhodou víc, než máte vy sám?“ ptám se. Následuje smích, nejen jeho, ale i ostatních. Já to ale myslela vážně! Otázku taktně přechází bez odpovědi.

A jak tam stojíme, se zlatavým sluncem v zádech, Honza nás vrací zpátky v čase. Do dob, kdy ještě nebyl bezdomovcem.

Slabost pro mírně trhlá děvčata

„Vždy jsem měl slabost pro mírně trhlá děvčata - výtvarnice, malířky, básnířky, hudebnice… První manželka byla také proslulá divadelní režisérka Viktorka Čermáková. Po revoluci, když jsem působil v malém Divadle Orfeus Radima Vašinky a prodával jsem tam verše, co jsme směli konečně vydávat, přišla se na divadlo podívat pozoruhodná dáma - velké oči jako sova, doktorka farmacie z Příbrami. Hned na mě vybalila, že je jí osmadvacet let, že ještě neměla žádného kluka. A vlastně ani neví, jestli nějakého chce, protože možná půjde do kláštera. To byla výzva!“

Za ruku se vodili celý rok. 
A pak to šlo ráz na ráz. Svatba a za devět měsíců se narodila dcera, za další dva roky syn.  Aby uživil rodinu, zanechal Honza svých neziskových aktivit, básnických festivalů a sbírek veršů, a přešel do reklamní agentury, kde se stal ředitelem kreativního oddělení.

„Najednou jsem měl spoustu peněz a mohl jsem uživit rodinu. Na druhou stranu mi to přátelé zazlívali a ptali se mě: kde jsou ty básně na zdi, které jsi před revolucí psal? A spokojená nebyla ani moje žena. Že se prý pohybuji v prostředí takových lehkých zadků. A já jí přitom byl celou dobu věrný!“

Celých dvanáct let. Až jednou Honzu ztloukla. „Já totiž přikládal jen malý význam tomu, když jsem viděl v té Příbrami 
v jejím bytě diplomy z okresních přeborů 
v judu,“ vypráví Honza.

Vztah s daňovým poradcem

Násilí se stupňovalo. A Honzu napadlo, že je manželka možná nervózní z těch všech financí, že neumí podat daňové přiznání, že jí nejde účetnictví. „Tak jsem jí pořídil daňového poradce. Jenže oni se dali dohromady!“ Následovalo rozvodové stání, Honza nevěděl, co bude s dětmi…

„A já blbec se ještě tomu daňovému poradci svěřoval. Nevěděl jsem totiž, že je to on!“

Konto, kam mu chodily peníze, bylo prázdné, vinohradského činžáku, kde bydleli, se vzdala, takže Honza začal přespávat ve sklepě. Zakázala mu stýkat se s dětmi, to ho zdrtilo a začal být nepoužitelný i v práci. O tu přišel, stejně jako o bydlení ve sklepě. Dostal se na ulici a zhubnul dvacet kilo.

A pro neplacení výživného se dokonce dostal i do vězení. „Ale teď už je všechno daleko lepší. Už jsem dokonce navázal vztah s dětmi!“ říká vesele Honza, zatímco my jen lapáme po dechu.  A uvědomujeme si, jak drsný příběh jsme si právě vyslechli. Je to přesně ten příběh, který dokáže napsat jen sám život.

'Poklady' v kontejnerech i na ulici 

„Tak pojďte, vzhůru na kontejnery!“ raduje se Honza, který nám oznamuje, že pro zájemce má i gumové rukavice. Ty nakonec nevyužijeme. S úžasem se díváme, jak se Honza zastavuje snad u všech žižkovských a vinohradských kontejnerů, ze kterých co chvíli vytáhne nějaký literární poklad.

A u jedné popelnice dokonce najdeme i vratné lahve, za které Honza v ještě otevřené sámošce dostane třicet korun. U další zase najde sochu Ježíše. I když má plné ruce tašek, neváhá. „To je krása! Toho tady nemůžeme přece nechat!“

Když vypráví o tom, jak v popelnicích běžně nachází občanky, peněženky a další cennosti, jeden by tomu ani nevěřil. Ale pak, deset minut nato, jdeme jednou ze zapadlých žižkovských uliček. „Jé, prosím, podejte mi to!“ vykřikne najednou. Asi dvacetiletá dívka, která jde zrovna vedle něj, se skloní. A ze země sbírá stovku.

Půlka skupiny tu stovku přešla. Ve tmě, která nás za těch pár hodin obklopila, jsme si jí vůbec nevšimli. Honza ano. Protože je vnímavý. Protože ho život naučil.

Projekt Pragulic ve zkratcePragulic je sociální podnik, který umožňuje veřejnosti poznat a zažít svět lidí bez domova, a tím bořit zažité stereotypy.

V současné době projekt nabízí prohlídky Prahy, během kterých ukazuje bezdomovecký průvodce turistům netradiční místa, kam běžný návštěvník hlavního města nezavítá, a propojuje je se svým životním příběhem.

Je možné si vybrat mezi devíti průvodci, kteří mají vždy své originální trasy zaměřené na témata, jako jsou drogy, prostituce, gamblerství a další.

Pragulic založili v roce 2012 tři vysokoškolští studenti. Během prvního roku svého fungování získal projekt několik ocenění za sociální přínos.

Čtěte také: Bezdomovci připravili prohlídky Prahy pro školáky

Autor: Veronika Cézová

12.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies