Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Uklízeč: K úklidu mě přitáhla žena, já byl spokojený v kuchyni

Praha /ROZHOVOR/ – Šestapadesátiletý Tomáš Dvořák dlouhá léta pracoval jako kuchař. A podle vlastních slov byl v kuchyni spokojený. Když však jeho manželka před osmi lety ztratila práci a dlouho nemohla najít nové uplatnění, rozhodl se zkusit rozjet vlastní podnik a svou ženu v něm zaměstnat.

3.9.2013
SDÍLEJ:

TOMÁŠ DVOŘÁK pracoval celý život jako kuchař, na manuální práci je tedy zvyklý a nedělá mu problém ji vykonávat. Foto: Deník/Barbora Tesnerová

„Ponorkovou nemocí netrpíme, protože se vlastně skoro nevidíme," směje se muž, který spolu se svou drahou polovičkou a celoživotní partnerkou pracuje jako uklízeč.

Je výraz uklízeč vůbec správný? Vystihuje dostatečně to, co děláte?

Docela ano, ale já tohle označení moc rád nemám. Povolání uklízečky je u nás totiž pořád brané jako podřadná práce, přitom je to dřina. Společností nedoceněná, ale o to potřebnější. Nikdo přece nechce žít ve špíně obklopený pavučinami a prachem jako dobytek někde ve chlévě.

Co všechno vlastně děláte? Jaké služby poskytujete?

Cokoliv, co je potřeba. Jsme tak trochu jako hodinoví manželé, akorát že neděláme opravy, ale úklid. Nejčastěji si nás lidé najímají na mytí oken, zejména v panelácích ve vyšších patrech, a čištění koberců. K tomu je totiž potřeba kvalitní vysavač, takzvaný vodník. Ale jsme schopní dělat i drobnější práce, jako je třeba mytí nádobí nebo utírání prachu.

Hodinový manžel je placený podle času, který prací stráví. Co vy?

Účtujeme si podle metrů čtverečných, u oken pak podle jejich počtu. Na některé další práce máme fixní ceník. A samozřejmě nám lidé platí čistící prostředky. Používáme vlastní, praxí vyzkoušené a osvědčené.

Co třeba?

Možná to bude znít divně, ale hodně účinné je obyčejné savo. Navíc dneska, kdy už existují různé vůně, ho není problém využít i v menším uzavřeném prostoru. Není to tak, že by se v tom bytě pak nedalo několik dní žít, protože se tam nedá dýchat. Ale rozhodně nepoužíváme jenom to.

Poskytujete své služby domácnostem, nebo spíš firmám?

Tak i tak. Víc zákazníků máme samozřejmě z řad firem, ale i mezi soukromníky se najde dost lidí, kteří o naše služby stojí. Skoro bych řekl, že jejich počet pomalu, ale jistě stoupá.

Čím si to vysvětlujete?

Lidi tráví čím dál víc času v práci a nemají pak už sílu nebo prostor doma poklidit. A právě v tu chvíli nastupujeme my.

Znamená to tedy, že pracujete převážně po večerech?

Proč myslíte?

Předpokládám, že v případě domácností chtějí být majitelé u úklidu přítomní…

Divila byste se, právě že nechtějí! Když přijdou domů utahaní z práce, chtějí mít uklizeno a klid, ne aby tam někdo tahal vysavač sem a tam.

Jak to ale děláte s přístupem do domů a bytů? To dostanete od majitelů klíče?

Hned napoprvé samozřejmě ne, ale pokud někam chodíme pravidelně, hlavně do firem, tak ano, obvykle máme vlastní klíče. Nebo si je třeba vyzvedneme den předem a zase je vrátíme. Zakládáme si na tom, že jsme solidní a lidi nám můžou věřit.

Máte hodně stálých klientů z řad domácností?

Většinou ano. Lidi si nás zavolají na jednorázový úklid třeba před Vánoci nebo Velikonocemi. Když pak vidí, že jsme všechno zvládli včas a kvalitně, ozvou se znovu.

Existují nějaká konkrétní období v roce, kdy máte práce víc než jindy?

Jednoznačně před velkými svátky, jako jsou právě Vánoce. A pak na jaře, když se dělají velké jarní úklidy po zimě. To musíme občas zakázky i odmítat, abychom to vůbec stíhali.

Prozradil jste, že ponorková nemoc u vás nehrozí, protože se s manželkou skoro nevídáte. Jak je to možné, když spolu pracujete?

Protože každý si jedeme po svém. Já třeba myju okna a manželka se mezitím pustí do vytírání. A navíc zdaleka skoro nikdy nechodíme na jedno místo společně, to abychom ušetřili čas.

Je nějaká práce, která vás baví víc než jiné?

Myslíte, že úklid je zábava? To by ho přece každý dělal rád, nebral ho jako nepříjemnou povinnost a my bychom byli bez práce! Ba ne, dělám si legraci. Přiznávám, že zrovna mytí oken je pro mě celkem relax. Pustím si do sluchátek nějakou dobrou muziku a už jedu. A za chvíli je hotovo.

Tomáš Dvořák
- Vyučený kuchař pracoval v kuchyni bezmála třicet let. K založení vlastního podnikání v novém oboru ho přiměla ztráta zaměstnání jeho manželky Vlasty před osmi lety.
- Má dvě dospělé děti. Starší syn je automechanik, mladší dcera pracuje na úřadě. Ani jeden z nich se však nemá k tomu, aby jednou rodinný podnik převzal.
- Při práci rád poslouchá muziku. Upřednostňuje převážně jazz a vážnou hudbu.

Co posloucháte?

Rádio. A nebo klasiku. Beethoven, Mozart, Vivaldi… Při těch se mi dělá nejlíp.

Říká se, že kovářova kobyla chodí bosa. Platí to i u vás doma?

Tak to určitě ne! I když je pravda, že doma se do úklidu zrovna dvakrát nehrnu, to dělá manželka. Na druhou stranu já mám na starosti papírování, které zase nevoní jí. Zkrátka každý máme svoje úkoly, které si plníme.

A co děti, podědily v tomto směru něco po rodičích?

Bohužel ne, většinou to u nich vypadá, jako když tam právě vybuchla bomba. Uklízet jim ale odmítám, to není výchovné. Ale moje heslo je, že pořádek musí být.

Co je na úklid horší zvířecí chlupy na povrchu věcí, nebo drobečky zašlapané do koberce?

To je prašť jako uhoď. Nicméně se dá říct, že chlupy se odstraňují hůř, to jsou držáky. Ale s dobrým vysavačem zvládnete i je.

Autor: Barbora Tesnerová

3.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Nedokázal jsem si pomoci, tvrdil facebookový pedofil. Schůzce zabránili rodiče

Servírka Barbora Horská byla jednou z těch, která ženu obsluhovala. Na snímku u stolu, kde podvodnice seděla.
6

Blondýna dál okrádá opavské restaurace, policie je na ní krátká

Turistika na Ibize drtí starousedlíky. Nájem za tisíc euro neseženete

Gabriel Alberto Andrade žije už rok v dodávce. Na ostrově Ibiza, který je už téměř dvě desetiletí jeho domovem, nemůže najít bydlení odpovídající jeho příjmům. Činže na tomto turisticky obléhaném ostrově rostou kvůli zájmu turistů do strmých výšin a nikdo neví, kdy a kde se zastaví.

Archeologové našli u Přerova kostry dětí staré tři a půl tisíce let

Předmostí u Přerova, které kdysi proslavil nález hromadného hrobu lovců mamutů, vydává další svědectví o nepřetržitém osídlení tohoto místa. Archeologové, kteří nyní bádají na trase dálnice D1, našli v jedné z jam kostry dvou dětí ze starší doby bronzové. Další jáma ukrývala kostru mladého muže a ženy. Skelety, pochované v typické skrčené poloze, jsou staré zhruba tři a půl tisíce let.

Piráti, sundejte mě z vězeňského autobusu, požaduje Nečasová. Hrozí právníky

Advokáti Jany Nečasové (dříve Nagyové) požadují po Pirátské straně, aby odstranila podobu někdejší šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase z "vězeňského autobusu", s kterým tento týden vyrazila do volební kampaně. Piráti na autobusu poukazují kresbami na kauzy politických protivníků. V předžalobní výzvě, žádají zástupci Nečasové také omluvu, v opačném případě hrozí právními kroky. 

Blondýna dál okrádá opavské restaurace, policie je na ní krátká

Arogantní a značně pod vlivem. Taková je podle všeho žena, která odmítá v restauracích platit. Okradla už několik restaurací, policii zatím uniká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení