Když jsem dostala pozvání na vánoční setkání s jednou ze světových oděvních špiček, neváhala jsem ani minutu. Návrhářka Blanka Matragi jezdí do České republiky poměrně často, málokdy však máte možnost, aby vás provedla vlastní výstavou.

Vysoká krejčovina

Expozice v Obecním domě mapuje 30 let profesní tvorby designérky, která se věnuje tzv. haute couture, tedy vysoké krejčovině, a představuje šaty vytvořeny pro nejbohatší ženy světa. Ty jsou výjimečné nejen samotným návrhem, ale především zpracováním. Látky si Blanka Matragi vytváří sama, stejně tak precizní střih. Hodnota šatů je těžko vyčíslitelná i díky ručnímu šití, jež klade důraz na tradiční řemeslo a vysokou úroveň vyšívání, pečlivě vybraných švadlen.

Své zákaznice ani neměří, dokáže totiž podle oka přesně odhadnout míry svých klientek, takže není třeba model ani zkoušet.

„České zákaznice se diví, že jim přivezu hotové šaty, které jim přesně sednou. Je to jako jejich druhá kůže. Ale já nerada ukazuje nehotové modely, navíc mi přijde, že je plýtvání časem. Mého i klientky,“ říká Blanka Matragi.

Kromě návrhů pro dcery arabských sultánů a emírů se před časem vrhla i na tvorbu pret-a-porter (hotové k nošení), určenou pro méně movitou klientelu.

„Po 30 letech jsem se probudila z těch princezen a celebrit a řekla si, že bych měla zkusit něco, co se více blíží skutečné streetwearové módě, která se běžně nosí. Není to ale tak, že navrhuji tepláky, to ne,“ vypráví návrhářka.

Vnímavý Václav Havel

Jedny z prvních šatů ve funkci první dámy si od ní nechala ušít i Dagmar Havlová. Ač je to neobvyklé, tak se do navrhování modelu aktivně zapojil i její manžel.

„Byla jsem překvapená, jaký byl Václav Havel vnímavý a citlivý pozorovatel. Měl k mým návrhům nesčetně postřehů, dokonce znal i některé odborné termíny, které i značné části mých zákaznic zůstávají utajeny. Chtěl, aby šaty na jeho manželce vypadaly podle jeho představ. Zajímal se o každý detail,“ vzpomíná Blanka Matragi. Ostatně s Václavem Havlem má spojeny i Vánoce v roce 1989.

Český smysl pro humor

„Tehdy mě Vánoce velmi zasáhly. Už od listopadu jsem poslouchala Svobodnou Evropu, kde mluvili disidenti a lidé z Kanady, vzpomínám si na pana Kohouta, a já jsem tomu nemohla věřit, co se děje. Rozhodla jsem přijet do Prahy a pak jsem chodila s Ypsilonkou a cinkala klíčema. Dostala jsem placku s Václavem Havlem a Anežkou Českou a hrdě to nosila.“

Přidává i úsměvnou historku z hospody U Golema, kde se tehdy setkávali disidenti a lidé okolo Občanského fóra.

„Šli jsme na svařák a já tehdy na sobě měla kožich a na něm ty odznáčky. Když jsme šli domů, tak jsem zjistila, že mi někdo ukradl placku se svatou Anežkou. Pan vrchní mi tehdy řekl, že se mám vy… na Anežku a být ráda, že mi nevzali ten kožich,“ směje se Blanka Matragi.

Právě smysl pro humor ve svém působišti v Libanonu nejvíce postrádá. „Jsme Švejci, to se mi nejvíce líbí. Jinde ve světě si ze sebe nedokáží udělat takovou legraci.“

Proto i letošní Vánoce bude trávit doma na Vysočině. „ Budu u maminky a uděláme si takové ty domácké vánoce s papučemi a odpočinkem. Přijedou i sestry a neteře, takže budeme všichni spolu.“

Proto i letošní Vánoce bude trávit doma na Vysočině. „ Budu u maminky a uděláme si takové ty domácké Vánoce s papučemi a odpočinkem. Přijedou i sestry a neteře, takže budeme všichni spolu.“

Libanonské Vánoce

Podobná soudržnost je obvyklá i v Libanonu, kde se všichni setkávají u velké večeře o několika chodech. Scházejí se dvě nebo tři rodiny, přátelé, ale i cizinci, co tam jsou. Servíruje se foie gras s brusinkami, rybí polévka z mořských ryb, pak přijde na řadu krocan na různé způsoby, například s kaštanovou nádivkou, exotickým ovocem (marinované hrušky, pomeranče) nebo obalovaný ve slanině. Hodně se pracuje i s červenými jeřabinami, které bývají součástí slavnostního prostření stolu.

„Pečeme i kaštanovou pěnu, ve které se schovává štěstíčko. Každý si nabírá z velké mísy a kdo ho objeví, tak bude mít celý rok štěstí. Jinak se v Libanonu hodně prodávají i kaštany marinované v mléce. Je to francouzská delikatesa, kterou jsem přivezla ochutnat,“ popisuje Blanka Matragi.

A jak je to s rozdáváním dárků?„Dárky se rozdávají až 25. prosince do připravených punčoch. Předtím se sleduje v televizi přímý přenos mše z Vatikánu. Pak se volí někdo, kdo rozdává dárky. Všichni si je rozbalují a ukazují, k tomu se hrají koledy. Je to moc hezká atmosféra.“

SOŇA KACEROVSKÁ