Vojáci cvičili pražské policisty. Neučili zabíjet, ale zachraňovat

Alespoň ti z nich, kteří u vojáků - konkrétně v posádce 25. protileta­dlového raketového pluku ve Strakonicích - absolvovali speciální zdravotnický výcvik CLS (Combat Life Saver).

Ne, do války se policisté z jednotky, odkud pocházejí pověstní těžkooděnci nasazovaní například proti bojovně naladěným demonstrantům nebo běsnícím fotbalovým fandům, nechystají - přesto ale necvičili nadarmo. Získané poznatky využijí i při výkonu služby v pražských ulicích, potvrzuje jeden z účastníků kurzu, 36letý Radek Zedník.

„Tento kurz je velmi dobře nastaven pro naše potřeby," konstatoval s dodatkem, že vše, co se u vojáků naučili, policisté opravdu mohou využít. „Při běžném výkonu služby na ulici, během zásahů proti agresivním demonstrantům a sportovním fanouškům či při zatýkání nebezpečných pachatelů," vyjmenoval Zedník.

Jedním dechem připomíná, že projít podobným výcvikem by doporučil všem kolegům. A ne jednou; důležité je prý také nabyté znalosti pravidelně oživovat. A dobře ví, o čem mluví: „Podobný kurz jsem absolvoval před dvěma roky - a sám nyní vidím, kolik věcí jsem za tu dobu zapomněl."

Vlastní zkušenosti

O tom, že kvalifikace zdravotníka je důležitá i pro policistu v běžné službě a ne třeba jen u těch, kteří vyrážejí do zahraničních misí v Kosovu, může nadpraporčík Zedník vyprávět z vlastní zkušenosti. Stalo se to už před lety, ale vzpomínka je stále živá. Snažil se zachránit člověka v bezvědomí, kterého postihla zástava oběhu. Náhlá srdeční příhoda.

Policista se snažil o resuscitaci a staršího muže oživoval téměř dvacet minut. „Když přijela záchranka, byl jsem už skutečně vyčerpaný. Celou dobu jsem myslel na jediné - hlavně vydržet," svěřil se. Ví přitom, že život nepřináší jen šťastné konce. Jeho úsilí sice pomohlo - bylo to ale jen na chvíli. Po převozu do nemocnice pacient zemřel.

Policista, který se hrdě hlásí k tomu, že do Prahy přišel před léty z Kdyně na Domažlicku, slouží v řadách speciální pořádkové jednotky již 15 let; osm let zastává pozici instruktora výcviku. „Čtyři dny pracujeme, čtyři dny máme volno. V práci sloužíme denní nebo noční turnus, ve zbytku dne jsme v hotovosti k okamžitému výjezdu. V případě potřeby musíme být schopni do dvaceti minut vyjet," připomněl Radek Zedník pozadí práce v jednotce, jejíž příslušníci vyrážejí nejen zjednat pořádek ve vypjatých chvílích, ale mohou být využiti i třeba při pátracích akcích.

Nezatajil při tom, že tahle práce má nejen svůj líc, ale i rub. Ano, jsou tu nevýhody. „Skoro osmdesát procent kluků od nás je rozvedených; je to taková nemoc jednotky. Naše práce partnerskému životu moc neprospívá."