VYBERTE SI REGION

Vozíčkář: Asistenti? To jsou moje ruce a nohy. A já jsem ten mozek

Praha 1 - Píše se rok 1976 a rodiče Tomáše Lance se od lékařů dozvídají diagnózu: dětská mozková obrna s postižením všech čtyř končetin. „Tenkrát lékaři rodinám s handicapem moc nepomáhali, naopak jim doporučovali, aby svoje dítě dali do ústavu, že budou mít klid," říká Tomáš, který však měl štěstí.

7.2.2014
SDÍLEJ:

Ruce a nohy handicapovaného muže Tomáše Lance.Foto: DENÍK/Veronika Cézová

Rodiče se diagnózy nezalekli. „Záleželo na osobnosti rodičů. Ti moji byli báječní a rozhodli se, že mě „neodloží". Mnoho mých handicapovaných kamarádů ale tolik štěstí nemělo. Otcové dost často tyto rodiny opouštěli. Mít handicapovaného potomka? To brali jako nějaké své osobní selhání."

Tomáš měl ještě výhodu, že měl o dvanáct let starší sestru, která se stala takovou druhou mámou.

„Zkrátil jsem jí tím možná dětství, ale věřím, že to nebere jako újmu," říká Tomáš, který na sestru nedá dopustit, a dodnes spolu mají nadstandardní vztahy.

Nemusel tedy nikdy řešit otázku, kterou si kladlo mnoho handicapovaných. Jestli je někdo chce, nebo nechce. To byla výhoda, na druhou stranu Tomáš připouští, že s přibývajícím věkem se z toho stala i nevýhoda.

„Postupem času měli rodiče pocit, že se o mě stále dokáží postarat nejlépe. Že se na nikoho jiného nemohou spolehnout, což byla pravda, protože společnost to rodičům těchto dětí i ostatním lidem s handicapem nijak neulehčovala. Takže se vlastně nedivím. Musel jsem se s tím vyrovnat i sám. Celé dětství a pubertu jsem vyrůstal s pocitem, že když se o mě bude starat někdo jiný než rodina, jsem na obtíž."

Trvalo mu to dlouho. Ale časem pochopil, že každý někoho potřebuje. Ať už má handicap, nebo ne.

Ostych šel stranou

„Moji rodiče byli báječní a po narození mě „neodložili“. Mnoho mých handicapovaných kamarádů ale tolik štěstí nemělo,“ říká Tomáš Lanc.„Každý potřebuje nějaký kontakt ať už fyzický, psychický či jiný. A kdyby se každý sám sebe ptal, jestli je na někom závislý, tak bychom asi museli být všichni ze sebe hrozně nešťastní," směje se Tomáš. Ostych říci si o pomoc překonat musel. „Kdybych neměl osobní asistenty, tak by se ani naše setkání v Pražské organizaci vozíčkářů nemohlo uskutečnit. Asistenti to jsou moje ruce a nohy. A já jsem ten mozek."

V současné době se o Tomáše starají tři osobní asistenti. V bezbariérovém bytě na Chodově mu několikrát do týdne pomáhají s oblékáním, stlaním postele, nazouváním bot a dalšími věcmi, které jsou potřeba. Od osobní hygieny počínaje a chodem domácnosti konče.

Klient i zaměstnanec

A stále mu pomáhá také ještě rodina. „Některé věci bych i částečně zvládnul sám, ale když třeba pospíchám do práce, jsem radši, když mi někdo pomůže. Je to rychlejší. A také pohodlnější," přiznává se smíchem Tomáš, který s Pražskou organizací vozíčkářů začal spolupracovat jako klient osobní asistence už v roce 1997. „V roce 2001 jsem hledal školní praxi a napadlo mě, že by bylo zajímavé poznat organizaci i tzv. zevnitř její fungování a chod."

Na praxi se osvědčil. A od roku 2004 se stal i jejím zaměstnancem. Nyní radí všem, kteří za ním přijdou do Pražské organizace vozíčkářů do Benediktské ulice. Podílí se ale také na mapování bezbariérového prostředí a v neposlední řadě je též koordinátorem studentských praxí.

„Je fajn, když si studenti něco nastudují podle učebnic. Potom jsou ale mnozí překvapení, když přijdou za nějakým klientem s dětskou mozkovou obrnou. Protože ten jim mnohdy přehodí všechny ty hodnoty a věci, které se naučili," vysvětluje Tomáš.

„Když tady budou sedět čtyři lidi s tímto handicapem, každý budeme potřebovat pomoci s něčím jiným. Pokud je postižením zasaženo řečové centrum, člověk nemůže komunikovat nebo vydává jen skřeky, protože je pro něj těžké se verbálně vyjádřit. Někdo zase může chodit a nemusíte to ani moc poznat, někdo sedí na vozíku, někdo chodí o berlích… Učím tedy studenty, že ke každému klientovi se musí přistupovat individuálně."

Pražská organizace vozíčkářů ve zkratce

Organizace byla založena z iniciativy samotných vozíčkářů a jejich blízkých v roce 1991, jako první poskytla osobní asistenci v ČR a významně se podílela na rozvoji osobní asistence jako alternativy ústavní péče.

Občanské sdružení usiluje o vytvoření sociálně příznivého prostředí, ve kterém bude moci každý člověk s postižením svobodně rozhodovat o svém životě a o způsobu zajištění svých základních životních potřeb.

Služby Pražské organizace vozíčkářů jsou rozděleny do tří základních oblastí odborné a sociální poradenství a související služby (pomoc při řešení problémů, jednání na úřadech), program Přes bariéry (mapování přístupnosti terénu, odborné poradenství při úpravách bytů, pracovního místa) a vzdělávací a volnočasové aktivity (např. týdenní rekondiční pobyty).

Pracovní tým tvoří 12 lidí předsedkyně organizace, administrativní pracovnice, ekonom, mzdový účetní, právník či sociální pracovnice.

Roční náklady na chod organizace činí v průměru necelé tři miliony korun. Peníze dostávají vozíčkáři od ministerstev či Úřadu vlády ČR.

Autor: Veronika Cézová

7.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Divocí koně v Milovicích zvládají zimu dobře
14

Divokým koním nevadí mráz, ale vlhko

TK k projektu registru smluv probíhala 16. ledna v Praze. Na snímku Michal Bláha, Hlídač smluv.
EXKLUZIVNĚ
30 26

Autor Hlídače smluv pomůže Horáčkovi s prezidentskou kampaní

Vyhubení Židů zpečetili nacisté ve Wannsee za 90 minut

Berlín - Pouhou hodinu a půl stačilo nacistickým špičkám k definitivnímu ortelu nad miliony evropských Židů. Porada v berlínské vile Wannsee před 75 lety, 20. ledna 1942, nerozhodla o vyhubení Židů, protože holokaust probíhal už od přepadení SSSR 22. června 1941, nýbrž sloužila ke koordinaci mezi různými úřady.

Thajská policie zatkla Čecha obviněného z šíření HIV, nakazil několik mužů

Bangkok -  Thajská policie zatkla na ostrově Pchúket českého občana, který je podezřelý z vědomého šíření viru HIV způsobujícího nemoc AIDS. Uvedla to agentura AP s odvoláním na informace thajské policie. České úřady na muže vydaly zatykač s obviněním, že při intimním styku s desítkami jiných mužů nejméně tři z nich nakazil.

Odškodnění za ptačí chřipku pokryje sotva třetinu ztrát, stěžuje si chovatel

Jižní Morava - Lidé, kteří přišli o drůbež kvůli ptačí chřipce, mohou požádat o odškodnění. Podle chovatelů je ale nižší než ztráty.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies