VYBERTE SI REGION

Vozíčkář: Asistenti? To jsou moje ruce a nohy. A já jsem ten mozek

Praha 1 - Píše se rok 1976 a rodiče Tomáše Lance se od lékařů dozvídají diagnózu: dětská mozková obrna s postižením všech čtyř končetin. „Tenkrát lékaři rodinám s handicapem moc nepomáhali, naopak jim doporučovali, aby svoje dítě dali do ústavu, že budou mít klid," říká Tomáš, který však měl štěstí.

7.2.2014
SDÍLEJ:

Ruce a nohy handicapovaného muže Tomáše Lance.Foto: DENÍK/Veronika Cézová

Rodiče se diagnózy nezalekli. „Záleželo na osobnosti rodičů. Ti moji byli báječní a rozhodli se, že mě „neodloží". Mnoho mých handicapovaných kamarádů ale tolik štěstí nemělo. Otcové dost často tyto rodiny opouštěli. Mít handicapovaného potomka? To brali jako nějaké své osobní selhání."

Tomáš měl ještě výhodu, že měl o dvanáct let starší sestru, která se stala takovou druhou mámou.

„Zkrátil jsem jí tím možná dětství, ale věřím, že to nebere jako újmu," říká Tomáš, který na sestru nedá dopustit, a dodnes spolu mají nadstandardní vztahy.

Nemusel tedy nikdy řešit otázku, kterou si kladlo mnoho handicapovaných. Jestli je někdo chce, nebo nechce. To byla výhoda, na druhou stranu Tomáš připouští, že s přibývajícím věkem se z toho stala i nevýhoda.

„Postupem času měli rodiče pocit, že se o mě stále dokáží postarat nejlépe. Že se na nikoho jiného nemohou spolehnout, což byla pravda, protože společnost to rodičům těchto dětí i ostatním lidem s handicapem nijak neulehčovala. Takže se vlastně nedivím. Musel jsem se s tím vyrovnat i sám. Celé dětství a pubertu jsem vyrůstal s pocitem, že když se o mě bude starat někdo jiný než rodina, jsem na obtíž."

Trvalo mu to dlouho. Ale časem pochopil, že každý někoho potřebuje. Ať už má handicap, nebo ne.

Ostych šel stranou

„Moji rodiče byli báječní a po narození mě „neodložili“. Mnoho mých handicapovaných kamarádů ale tolik štěstí nemělo,“ říká Tomáš Lanc.„Každý potřebuje nějaký kontakt ať už fyzický, psychický či jiný. A kdyby se každý sám sebe ptal, jestli je na někom závislý, tak bychom asi museli být všichni ze sebe hrozně nešťastní," směje se Tomáš. Ostych říci si o pomoc překonat musel. „Kdybych neměl osobní asistenty, tak by se ani naše setkání v Pražské organizaci vozíčkářů nemohlo uskutečnit. Asistenti to jsou moje ruce a nohy. A já jsem ten mozek."

V současné době se o Tomáše starají tři osobní asistenti. V bezbariérovém bytě na Chodově mu několikrát do týdne pomáhají s oblékáním, stlaním postele, nazouváním bot a dalšími věcmi, které jsou potřeba. Od osobní hygieny počínaje a chodem domácnosti konče.

Klient i zaměstnanec

A stále mu pomáhá také ještě rodina. „Některé věci bych i částečně zvládnul sám, ale když třeba pospíchám do práce, jsem radši, když mi někdo pomůže. Je to rychlejší. A také pohodlnější," přiznává se smíchem Tomáš, který s Pražskou organizací vozíčkářů začal spolupracovat jako klient osobní asistence už v roce 1997. „V roce 2001 jsem hledal školní praxi a napadlo mě, že by bylo zajímavé poznat organizaci i tzv. zevnitř její fungování a chod."

Na praxi se osvědčil. A od roku 2004 se stal i jejím zaměstnancem. Nyní radí všem, kteří za ním přijdou do Pražské organizace vozíčkářů do Benediktské ulice. Podílí se ale také na mapování bezbariérového prostředí a v neposlední řadě je též koordinátorem studentských praxí.

„Je fajn, když si studenti něco nastudují podle učebnic. Potom jsou ale mnozí překvapení, když přijdou za nějakým klientem s dětskou mozkovou obrnou. Protože ten jim mnohdy přehodí všechny ty hodnoty a věci, které se naučili," vysvětluje Tomáš.

„Když tady budou sedět čtyři lidi s tímto handicapem, každý budeme potřebovat pomoci s něčím jiným. Pokud je postižením zasaženo řečové centrum, člověk nemůže komunikovat nebo vydává jen skřeky, protože je pro něj těžké se verbálně vyjádřit. Někdo zase může chodit a nemusíte to ani moc poznat, někdo sedí na vozíku, někdo chodí o berlích… Učím tedy studenty, že ke každému klientovi se musí přistupovat individuálně."

Pražská organizace vozíčkářů ve zkratce

Organizace byla založena z iniciativy samotných vozíčkářů a jejich blízkých v roce 1991, jako první poskytla osobní asistenci v ČR a významně se podílela na rozvoji osobní asistence jako alternativy ústavní péče.

Občanské sdružení usiluje o vytvoření sociálně příznivého prostředí, ve kterém bude moci každý člověk s postižením svobodně rozhodovat o svém životě a o způsobu zajištění svých základních životních potřeb.

Služby Pražské organizace vozíčkářů jsou rozděleny do tří základních oblastí odborné a sociální poradenství a související služby (pomoc při řešení problémů, jednání na úřadech), program Přes bariéry (mapování přístupnosti terénu, odborné poradenství při úpravách bytů, pracovního místa) a vzdělávací a volnočasové aktivity (např. týdenní rekondiční pobyty).

Pracovní tým tvoří 12 lidí předsedkyně organizace, administrativní pracovnice, ekonom, mzdový účetní, právník či sociální pracovnice.

Roční náklady na chod organizace činí v průměru necelé tři miliony korun. Peníze dostávají vozíčkáři od ministerstev či Úřadu vlády ČR.

Autor: Veronika Cézová

7.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Aston Martin postaví 25 nových exemplářů modelu DB4 GT. Cena je astronomická

Britská automobilka Aston Martin se vrátí k výrobě vozu, jehož život byl původně vymezen lety 1959 až 1963. Příští rok totiž obnoví produkci slavného modelu DB4 GT, v plánu je stavba 25 kusů.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Zaorálek míří do Turecka, jednat bude i o zadržených Češích

Ankara/Praha - Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek odlétá v pondělí na dvoudenní návštěvu Turecka. Chce jednat o migrační krizi a podpořit vzájemné obchodní vztahy, bude se ale zabývat i případem dvojice Čechů, kteří byli v zemi zadrženi kvůli údajné příslušnosti ke kurdským milicím. Věnovat by se měl i problematickému projektu stavby turecké elektrárny Yunus Emre, na který poskytla úvěr Česká exportní banka (ČEB) a pojistila ho státní pojišťovna EGAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies