Vozíčkáři pátrají. Jen pětina škol je bez bariér

Ročně v Praze a kraji základních a středních škol přibývá jen několik. Na jejich spočítání stačí prsty jedné ruky. Vedení škol musí samo mít snahu na zbavení bariér. 
A většinou nemá důvod.

Už jen kvůli tomu, že je pro vzdělávací instituce pracné a finančně poměrně náročné upravovat budovu pro případné tělesně postižené studenty. Ředitelé tak peníze většinou dávají třeba do oprav. Situaci neřeší, dokud handicapovaný člověk nechce na školu začít chodit. Jde však o to, že se sami handicapovaní většinou na školu se schody a bez výtahu ani nehlásí. Rovnou hledají instituci, která je jim již přizpůsobená.

„Daleko hůř, než škola bez bariér, se hledá taková, kde jsou integraci nakloněni všichni pedagogové," sděluje Jitka Rudolfová, která má už od narození postižení všech čtyř končetin. Sama se do takové situace dostala, když se po dokončení páté třídy hlásila na jedno z prestižních gymnázií. „Rodiče mě na konec poslali na soukromou školu, kde cítili větší zájem učitelů o handicapovaného studenta," říká nynější studentka vysoké školy.

Investice téměř za milion

Jestliže má škola a její sbor zájem o tělesně postižené žáky a rozhodne se, že chce být zcela bez překážek, čeká jí poměrně náročná situace. Úprava budovy totiž stojí od stovek tisíc až k milionu korun.

Středočeský kraj poskytl za poslední tři roky jen na odstranění bariér 100 tisíc korun. Do této částky nejsou započítány investice, kdy se překážek zbavily během celkové opravy školy, na níž kraj přispěl. Pražský magistrát za posledních pět let neposkytl středním školám, které zřizuje, žádné peníze na bezbariérovost.

Některé školy však získají peníze i od jiných struktur, než jen od svého zřizovatele. „Nákup a instalace plošin by nebyl možný bez finanční pomoci nadací," líčí Jitka Kunteová, zástupkyně ředitele ZŠ Kostelec nad Černými lesy.

V současnosti buduje Praha 9 v ZŠ Novoborská na Proseku spojovací tubus mezi dvěma pavilony budovy včetně plošiny pro vozíčkáře. „Investice představuje částku 860 tisíc korun. Loni byl vypracován projekt za 70 tisíc korun," říká Linda Urbášková, mluvčí deváté městské části.

Škole pomohla při nákupu tří plošin Nadace ČEZ v rámci projektu „Oranžové schody", která věnovala přes 800 tisíc korun. Konto Bariéry vypomohlo sumou 200 tisíc a firma Baxter věnovala 50 tisíc korun. Pomoci však může mnohdy kraj, v hlavním městě pak daná městská část, pokud jde o základku, či magistrát města v případě střední školy.

I osmá městská část přispěla asi půl milionu korun na zřízení bezbariérového přístupu, výtahu nebo speciální lavice v ZŠ Glowackého.

Žáků je málo

Každé zlepšení je však nakonec pro situaci vozíčkářů významnou pomocí. Zvláště, když jejich počet na školách není příliš vysoký. „Na naší škole s kapacitou pro osm set žáků plně využívají bezbariérovost školy dva žáci se zdravotním postižením," prozrazuje Jitka Kunteová ze ZŠ Kostelec nad Černými lesy. Podobný počet má i bezbariérová ZŠ Pastelka v Mladé Boleslavi, kde jsou čtyři takoví žáci. Techniku tak někdy využívají i děti po úrazech.

Celkově je na všech základních a středních školách v republice 1 873 tělesně postižených studentů. Podobný počet odpovídá kapacitě zhruba tří základních škol. Jedná se zároveň o žáky, kteří ke svému handicapu netrpí dalšími vadami. To znamená, že nemají tělesné a zároveň mentální obtíže.

Ve středních Čechách studuje takových lidí 138 na základních a 24 na středních školách. V Praze je pak na základních školách 74 těchto žáků a na středních 41. Vždy jde o běžné školy, primárně neurčené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Historie činí problémy

S ohledem na počet postižených studentů, je přáním České školní inspekce, aby se počet bezbariérových škol v budoucnu zvýšil. „Není možné odhadnout, kolik se na školu přihlásí tělesně postižených žáků. Bylo by proto vhodné, aby všechny školy směrovaly k bezbariérovým přístupům," tvrdí Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora.

Podle mnohých škol ale není možné se překážek zbavit. V cestě stojí historie budov, kde je škola provozována. Kvůli stáří, či poloze v památkové zóně jsou často nemožné velké opravy a rekonstrukce.

To je důvod, proč na Praze 1 a Praze 3 není žádná škola 
s bezbariérovým přístupem. Nejde však jen o hlavní město, podobné důvody mají školy 
i ve Středočeském kraji.

Budovy jsou však jen jedním z důvodů, proč školu nepředělávat. Hlavně u odborných středních škol a učilišť nepřichází vozíčkář jako student ani v úvahu. Ne, že by snad vedení škol mělo něco proti postiženým. Jde o to, že tací lidé nejsou dostatečně vhodní pro daný obor.

„Snad by se dala škola upravit do podoby vhodné pro handicapované lidi. Ale s ohledem na praxe v nemocnicích v rámci studia, ani takové lidi nepřijímáme," míní Mária Janáková, ředitelka zdravotnické školy 5. května v Praze.

Sama zároveň dodává, že ani neevidují žádné tělesně postižené lidi, kteří by se k nim hlásili.U nově postavených škol je už samozřejmostí, že jsou bezbariérové. Jedná se o povinnost danou zákonem. Pokud ji nesplní, nemůže jim být vydáno stavební povolení.

V průzkumu Národní rady osob se zdravotním postižením z roku 2007 uvedlo 37 procent dotázaných, že kvůli handicapu měli omezený výběr školy. „ Každý se musí smířit 
s tím, že nebude pilot či hasič," míní vozíčkářka Rudolfová.