Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Za dveřmi vily na Spořilově: Drtikolovy spiritistické seance a skříň plná aktů

Praha - Přijměte pozvání Pražského deníku 
k návštěvě slavných, 
i méně slavných prvorepublikových vil. Na procházce Spořilovem jsem si připadala téměř jako na vesnici. Nízké domy, neokázalá architektura, ovocné zahrady, štěkot psů, lavičky pod okny. Najednou jsem si dokázala představit, proč František Drtikol odešel hledat klid právě do této čtvrti.

8.7.2016
SDÍLEJ:

ČÁST druhého patra ve vile na Spořilově obýval téměř třicet let František Drtikol.Foto: Deník/ Andrea Karlíková

Dům, 
v němž přes třicet let žil 
v podnájmu, jsem našla na rohu ulice Jihozápadní. Zvenku vypadá jako každý jiný. A uvnitř? Odvážila jsem se zazvonit a hledat Drtikolův stín právě tam.

Pokoj, kde spal Drtikol

K mé lítosti jsem uvnitř Drtikolův odkaz nenašla. Kompletní vnitřní přestavba zapříčinila, že se Drtikolova minulost z domu téměř vytratila. Překvapilo mě, že jsem ani na zdi nenašla jedinou fotografii oblíbeného českého umělce, jehož retrospektivy jsou dodnes hojně navštěvované.


A přesto to není tak, že by současní spolumajitelé nevěděli o historii svého domu nebo že by je snad nezajímala. „Dobře se mi spí 
v pokoji, kde pan Drtikol žil,“ říká Milan Kreisinger, jeden ze spolumajitelů domu, a ochotně mě pouští dál.

Drtikolův byt 

Jeho byt se nachází
 v horním patře, tedy právě v těch prostorách, které obýval i Drtikol se svou ženou, a po její smrti s Annou Soukupovou, která se o něj starala.

Jak mi vzápětí pan Kreisinger vysvětlí, dům je se slavným fotografem spojen vlastně málo. „V době, kdy tu žil, tak už moc nefotil. Věnoval se spíš okultismu a malování,“ upřesní.

ČÁST druhého patra ve vile na Spořilově obýval téměř třicet let František Drtikol.

Dům plný nájemníků 

Usazen do pohodlné pohovky a s hřejícím jezevčíkem pod nohama se jednasedmdesátiletý pán vrací ve vzpomínkách do roku 1961. V tomto roce zemřel František Drtikol a krátce nato se na Spořilov odstěhovala také mladá rodina Kreisingerova.

Dům najednou dostává zcela jinou tvář a mě se téměř chce zavřít oči, abych se dokázala z moderně zařízeného pokoje přenést do šedesátých let. „Ten dům byl řešený jako jednogenerační, přesto, když jsme sem přišli, tak byl plný nájemníků. V přízemí bydlela rodina muzikanta Linhy, který později založil skupinu Linha Singers. 


V patře v jedné z ložnic bydlely dvě sestry – staré panny, druhý pokoj, kuchyň a sušárnu obývala Anna Soukupová,“ vzpomíná pan Kreisinger, jehož matka začala o koupi domu jednat 
v roce 1961.

„Tehdejším majitelem byl jistý Dr. Zedwitz, který pracoval jako atašé na tehdejším Západě. Ze strachu, že by o dům díky svým aktivitám přišel, naší rodině prodal ve zrychlené lhůtě,“ vysvětluje pan Kreisinger, který dům zdělil se svým bratrem, jenž obývá se svou ženou přízemí.

Skříně napěchované fotkami a negativy

Zajímají mě první dojmy, když do domu přišel. Vzpomene si? Byl zařízen obyčejně? Prostě? Mé otázky směřují k Drtikolovi. Věděli, že tu žil? Pan Kreisinger se usměje.

„Celé schodiště bylo ověšeno fotografiemi nahých žen a na podestě byla spousta vyřezaných sošek, taktéž ženských. Skříně paní Soukupové byly doslova nacpané fotografiemi a negativy,“ vypráví jako by popisoval obraz uchovaný 
v paměti. Pro dospívajícího chlapce to byl první kontakt s „erotickou fotografií“.

Rodiče neměli pro umění pochopení

Jejich rodiče pro tento druh umění ale pochopení neměli. „Oba pracovali ve školství a otec byl navíc silný katolík. U nás doma byla otázka erotiky tabu. Pamatuji si, že nám maminka vždycky zakrývala oči, když jsme šli po schodech na terasu,“ vzpomíná muž, který později a dle svých slov nezávisle na tom, co tenkrát na chodbě vídal, začal studovat fotografii.

To svými znalostmi ve škole jistě zabodoval, že? Ale těžko. „O Drtikolovi a jeho fotkách jsme se neučili. Jeho akty se do tehdejšího umění nehodily. Vlastně jsme ve škole moc teorie neměli, spíš jsme se učili technické věci, jak vyvolávat fotografie a tak,“ objasní.

Zpátky do domu na Jihozápadní. Existovalo místo 
v domě, které mělo pro chlapce větší kouzlo než chodba. Byla to sušárna, půdní prostor, který Drtikol používal jako meditační místnost, v níž pořádal hojně navštěvované spiritistické seance.

Spiritistické seance 

Tady mladí bratři poprvé spatřili věci, pro něž neznali název ani způsob užití. „Kulatý stolek, kolem taburetky – vše zřejmě 
z východních zemí. Orientální sošky a fotky působily, jako když vstoupíte do jiného světa. Nikdy předtím jsem neviděl vodní dýmku,“ vybavuje si po více než padesáti letech majitel domu.

Spiritistické seance se staly natolik oblíbenými, že probíhaly dál v domě v Jihozápadní i po Drtikolově smrti. Pořádala je Anna Soukupová a pro nově nastěhovanou rodinu Kreisingerovou představovaly spíše nepříjemné překvapení.

„Za paní Soukupovou docházelo v té době neuvěřitelné množství návštěv. Vadilo nám to proto, že všechny musely nejprve projít naším bytem, aby se dostaly do prvního patra. Otec proto nechal postavit příčku včetně nových vchodových dveří a tím se definitivně oddělilo přízemí od patra.

Fotograf buddhista a jogín 

Pokud jsem doteď uvažovala o Drtikolovi, jako o fotografovi krásných dívčích aktů, musím se alespoň nyní – v tomto domě – své představy vzdát. Buddhista, spiritista, jogín, malíř astrálně působících obrazů a překladatel textů východní filozofie, tím vším byl v době, kdy na Spořilově žil, především. Egon Bondy – jeden z návštěvníků Drtikolových seancí, ho označil za patriarchu českého buddhismu.

Údajně meditoval několikrát denně. A fotografie? Mám-li na mysli tu, kterou dělal na začátku třicátých let, předtím než zbankrotoval, tak ta byla tady na Spořilově minulostí. Ačkoliv ne. Pan Kreisinger přece hovořil 
o tom, že tu jeho fotografie vídal. „To byla spíš zásluha paní Soukupové, která jeho díla schovávala. Měla jich plnou skříň,“ vysvětlí mi.

Konec návštěv 

V roce 1967 se paní Soukupová z domu odstěhovala. Tím návštěvy ustaly. „Rok před tím jsem se oženil a měl jsem zájem bydlet na Spořilově. Nabídli jsme tedy paní Soukupové výměnou za její patro byt v Praze 4, kde jsem do té doby se svou ženou bydlel. Souhlasila. Od té doby celý dům obývala naše rodina,“ vypráví pan Kreisinger, kterého prý život na Spořilově nikdy neomrzel.

Občas si vzpomene i na Drtikola „Vlastně sem nikdy nepřestali chodit lidé, kteří se o Drtikola zajímají. Někteří zazvoní a zeptají se, jiní se jen zastaví a prohlíží si dům. Dnes jsou to většinou jsou to studenti FAMU. Mnozí říkají, že z domu jde pozitivní energie,“ odpovídá.

Nedá mi to a ještě předtím, než toto velmi příjemné setkání ukončím, zeptám se naposled na jeho vztah 
k Drtikolovi. „Mám rád jeho fotografie. Když paní Soukupová opouštěla Spořilov, řekla mamince, aby si vzala, co bude chtít, bez ohledu na to, jakou to bude mít cenu. Byla chyba, že ji tenkrát maminka neposlechla. Rád bych nějakou jeho fotografii měl,“ dodává pan Kreisinger.

Čtěte také: Pickova vila: pohnutý osud domu i majitelů

Autor: Andrea Karlíková

8.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ammán, Jordánsko
AKTUALIZOVÁNO
1

Izraelská ambasáda v Jordánsku pod útokem, zatím asi dva mrtví

Ilustrační foto
7 8

V autoškole neuspěje každý druhý. Na vině je i stres

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Co by bylo, kdyby Škodu nepřevzal Volkswagen? Felicia mohla být sedan

Favorit, přelomový model české automobilky Škoda, letos slaví třicetiny. A tohle je poslední ze série našich příběhů, které se věnují jeho vývoji. Tentokrát se dostaneme až k jeho nástupci, Felicii. Ta se rodila do jisté chvíle ve stejných porodních bolestech jako Favorit. Pak ale na scénu vstupuje Volkswagen.

Hrajete si s ohněm, varuje Arabská liga. Detektory neodstraníme, kontruje Izrael

"Izrael si hraje s ohněm. Jeruzalém představuje červenou linii, která nesmí být narušena," varovali ministři zahraničí zemí Arabské ligy v souvislosti s rozhodnutím Izraele instalovat u vstupu na Chrámovou horu detektory kovu. "Detektory zůstanou, kde jsou," oponuje Izrael.

Množí se falešné sbírky na ulicích. Zkušenost s nimi má už čtvrtina lidí

Předstírají, že jsou neslyšící, kteří pořádají sbírku na dobrou věc. Ale jen do chvíle, než narazí na člověka, který ovládá znakovou řeč. Pak utečou.

AKTUALIZOVÁNO

Pilný s Babišem jednali v Lánech s prezidentem o rozpočtu

Ministr financí Ivan Pilný (ANO) mluvil dnes v Lánech s prezidentem Milošem Zemanem o přípravě rozpočtu na příští rok, ale i dlouhodobých aspektech české ekonomiky, třeba o chybějících lidech na trhu práce a evropských dotacích. Pravidelného jednání expertů se účastnil také Pilného předchůdce v křesle ministra financí Andrej Babiš (ANO), který návrh rozpočtu s deficitem 50 miliard připravoval. Prezident podle Hradu radil autorům rozpočtu soustředit se na investice víc než na spotřebu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení