VYBERTE SI REGION

Že máme v divadle stále vyprodáno, považuji za zázrak dvacátého prvního století

Praha – Existuje už 47 let, „přežilo" složité období komunistické totality, jeho hry jsou neustále vyprodané a hlášky z nich v podstatě zlidovělé. Divadlo Járy Cimrmana. Jeden z kulturních pilířů naší země, u jehož zrodu stál v roce 1967 i Miloň Čepelka. Vystudovaný učitel, který dal svému zaměstnání vale nedlouho po prvních pedagogických zkušenostech, si pro místo osvěty a vzdělávání veřejnosti vybral raději divadelní scénu.

2.12.2013
SDÍLEJ:

Miloň Čepelka v Českém rozhlase Hradec KrálovéFoto: Ondřej Littera

Ne náhodou jsou také proto představení o Járovi Cimrmanovi poučná a výchovně-vzdělávací, i když, jak říká Miloň Čepelka, právě vzdělanostně se divadelní publikum za ta léta výrazně proměnilo. „Proto jdou některé vtipy jaksi do písku," posteskl si v rozhovoru pro Deník.V herecké šatně legendárního žižkovského divadla prozradil divadelník a spisovatel také to, jaká je jeho nejoblíbenější cimrmanovská hra, proč je „předurčen" k hraní ženských rolí či jak se mu hraje na jednom pódiu společně se svým synem.

V Divadle Járy Cimrmana hrajete už neuvěřitelných 47 let. Děláte to pořád z radosti, nebo už je pro vás hraní povinnost?

Je to pořád radost, ale až když sem přijdu. Když mám vyrazit z domova, tak se mi dvakrát nechce, zvlášť teď v zimním období, kdy je brzy tma. Tady na Žižkově se to ale pokaždé změní v radost, protože nás to pořád baví.

Bylo tomu tak vždycky?

Je to skoro neuvěřitelné, ale bylo. Dřív jsem měl občas trochu trému, dnes už ani tu nemám, pokud tedy nenastane situace, že jsem nějakou hru třeba tři čtvrtě roku nehrál, a teď jsem do ní zase nasazen. Pak tam určitá nervozita je.

Musíte se na jednotlivá představení pořád připravovat?

V těchto výjimečných případech si hru znovu pěkně přečtu, všechno si připomenu a zjistím, že v hlavě to naštěstí pořád je. Jinak spoléhám na svůj paměťový automat.

Pozorujete za ta léta nějakou proměnu, co se týče vašeho publika?

Publikum se určitě proměnilo. Ani ne tak charakterem nebo stářím, ale spíš vzdělaností. Například v Němém Bobši jsou odkazy na básně Jana Nerudy „polka jede, polka jede" a další. V té souvislosti bývalo použití těchto veršů k smíchu. Dnes už to lidem moc nedochází. Buď už Nerudu neznají (asi se o něm jako o básníkovi ve školách neučí), nebo se to z hlav vykouřilo. Proto jdou některé vtipy jaksi do písku.

K tomuto řekněme poklesu vzdělanosti jste museli přihlédnout také v nejnovější hře České nebe…

Ano, z toho důvodu autoři připomínají leccos z dějin v semináři, aby to potom při hře publiku sepnulo (smích). Například informace o Rukopisech.

Vy, Zdeněk Svěrák i Ladislav Smoljak jste vystudovali učitelství. Bylo proto předurčené, že vaše hry budou přinášet divákům ponaučení?

Asi ano, jisté výchovně-vzdělávací tendenci se žádný kantor neubrání. I mimo školu.

Přizpůsobujete současnému publiku i starší hry?

To ne, necháváme je v původní verzi.

Zalitoval jste někdy toho, že jste se místo učitelství věnoval celý život herectví?

Vůbec ne, ba právě naopak. Už tehdy mě to ve škole netěšilo, kantor byl v té době taková holka pro všecko, a kromě toho jsem učil na základní škole, kde na mě byli žáci moc mladí. Ve svých představách jsem chtěl učit literaturu na gymnáziu, a místo toho jsem jenom neustále opravoval diktáty. To mě nebavilo, a tak jsem odešel pracovat jako redaktor do rozhlasu.

Na rozdíl od vás vystudoval hereckou školu, pražskou konzervatoř, váš syn. Vedl jste ho k tomu odmala?

Určitě ne, tíhl k tomu sám od sebe. Začalo to už přednášením básniček v literárně-dramatickém kroužku na lidové škole umění. Tam asi zjistil, že na nic jiného není (smích).

Hraje i v Divadle Járy Cimrmana?

Zhruba jednou za měsíc u nás hostuje v roli policejního praktikanta Hlaváčka, kterou jsem hrál dříve já. Ve hře Vražda v salonním coupé. Podle textu mu má být jedenadvacet let, já jsem to hrál do čtyřiasedmdesáti. Osmatřicetiletý syn už sice také neodpovídá předepsanému věku, ale spíš se mu to dá uvěřit. I když u nás je to asi jedno, my můžeme hrát všichni cokoli.

Jaké to je, hrát na jednom jevišti se svým synem?

Docela prima, nic proti tomu nemám a on taky ne.

Převzal od vás nějaké herecké rysy?

Má po mně hlas, ale to spíš přisuzujme genům. A snad ze mě má i snahu o čistou a srozumitelnou jevištní mluvu. I když se to v současnosti moc nenosí, a to bohužel nejen na jevištích, ale ani v médiích…

Také vy stále pracujete v rozhlase. Kde na všechny činnosti berete energii?

Bůh ví. Asi je to tak, že když se připravuji do rozhlasu, odpočívám od divadla, a když jsem v divadle, odpočinu si od všeho ostatního. Kolikrát se sám divím, že to ještě stíhám, ale dokud to stíhat budu, budu to i dělat.

Jak jste se dostal k dechovce, se kterou a o které vysíláte rozhlasové pořady?

Mám ji rád od dětství. Už jako kluk jsem uměl klasické písničky, které žijí dodnes. Jenomže dříve je nehrály dechovky, nýbrž takzvané univerzální orchestry. To až později je převzaly malé dechové kapely, které tehdy ani neexistovaly.

Která cimrmanovská hra nebo role je vaše nejoblíbenější?

Rolí by bylo víc, ale když mám vybrat jediné představení, tak je to Záskok. Je nejveselejší a mám v něm docela vděčnou roli.

Často také hrajete ženské role, jak jste se k nim dostal?

Jako slepý k houslím. Když jsme hráli naši třetí hru Domácí zabijačka, kterou už v repertoáru nemáme, protože ji napsal kolega Jirka Šebánek, jenž po dvou letech z divadla odešel i s ní. Hrál jsem tam paní Libuš. Přidělila mi ji naše tehdejší režisérka Helena Phillipová. Mimochodem její podíl na vzniku našeho divadla je nezanedbatelný, ba řekl bych, že dokonce rozhodující, protože to ona nás hnala jako motor. Asi jsem se v té figuře nějak osvědčil, a tak jsem pak zaskočil také v roli mamky ve hře Akt za původního představitele Karla Velebného, když se zranil při automobilové nehodě. Od té doby, tedy asi od druhého roku existence divadla, jsem mamkou Žílovou (smích).

V začátcích jste měli režisérku ženu, jinak jste ale výhradně mužský soubor. Postrádáte někdy v divadle ženský prvek?

Já určitě ne, protože ho tady zastupuji. A samozřejmě i jiní kolegové, kteří ženské role hrají. Podřizujeme se tomu, co řekl sám velký Jára, že ženská na jeviště nepatří.

Mnoho hlášek z her o Járovi Cimrmanovi zlidovělo. Je nějaká, kterou používáte v běžné řeči i vy?

Když se to hodí, řeknu s chutí, že „bych si s dovolením také vzal".

Jak si vysvětlujete, že máte na všechna představení neustále vyprodáno?

Já si to objasnit neumím. Doba se mění, naše texty zůstávají stále stejné, a přesto to lidi baví. Baví to dokonce i nejmladší generaci. Je to zázrak dvacátého prvního století (smích). Vyhráváme to humorem, to je jasná věc, ale musí tam být asi něco navíc. Kus Járy Cimrmana jako největšího světového smolaře, který vždycky něco vymyslel, a potom mu to někdo ukradl nebo ho předstihl, má možná v sobě každý Čech.

Vy sám jste Divadlo Járy Cimrmana v roce 1967 spoluzakládal, přesto mi ale přijde, a opravte mě, pokud to není pravda, že tento akt většina lidí spojuje výhradně s Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem…

Pravda je, že zakladateli jsme všichni čtyři Jiří Šebánek, který byl mimochodem úplně první, kdo s tím nápadem přišel, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak a já. S + S jsou ale považováni za hlavní právem, protože oni byli od začátku až do současna autory her. První napsal Svěrák, druhou Smoljak, třetí Šebánek, a od čtvrté už se na všech podíleli jen oni dva. Proto jsou pro divadlo a jeho tvář nejdůležitější.

Vy sám jste v začátcích divadla také jednu hru napsal, proč se neujala?

Nehodila se, protože nebyla k smíchu. Byl to totiž horor. Ani nevím, kde je, a přiznám se, že si ani nepamatuju, o čem byla. Naprosto jsem ji z paměti vytěsnil a ani se o tom nezmiňuji rád.

Potom jste napsal také knihu hororových povídek.

Vlastně nemám označení horor rád. Horor programově chce, aby se čtenáři báli, o to mně nejde. Spíš bych řekl, že v knížce Svědectví inspektora Toufara jsou povídky s tajemstvím.

Asi málokdo by do vás řekl, že budete psát takový žánr, když na jevišti vystupujete v komediálních hrách. Kompenzujete si tím tu hereckou komediálnost?

Asi by to málokdo očekával, ale co se dá dělat. V každém člověku je hned několik lidí, a když se potřebujete v hlavě s něčím vyrovnat, můžete psát i to, nač nevypadáte (smích).

Píšete povídky i v současnosti?

Píšu, a když to dobře dopadne, co nevidět vyjde další knížka. Už názvem naznačuje, že nebude moc veselá, ačkoli… Jmenuje se A jestli neumřel…

Miloň Čepelka

- Český spisovatel, scénárista a herec, který je spojen zejména s pražským Žižkovským divadlem Járy Cimrmana

- Narodil se v roce 1936 v Pohoří u Opočna

- Vystudoval Gymnázium v Dobrušce a Vysokou školu pedagogickou v Praze (obor český jazyk a literatura)

- Tři roky učil na základní škole, poté byl redaktorem Československého rozhlasu

- V roce 1967 založil spolu s Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem Divadlo Járy Cimrmana, do něhož současně přizvali Ladislava Smoljaka

- Je autorem několika televizních a rozhlasových her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, básnických sbírek, novel a povídkových knih

- Nadále moderuje v rozhlase pořady na Country radiu, v Českém rozhlase České Budějovice a na Radiu Dechovka

Autor: Michaela Rozšafná

2.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies