Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ženou regionu 2012 se stala „knihovnická máma“ Zlata Houšková

Praha /ROZHOVOR/ – Zatímco venku praží slunce a z věží se ozývají polední zvony, my se ocitáme v příjemném chladném sklípku pravé italské restaurace přímo v centru města. Uprostřed místnosti stojí pražská vítězka soutěže Žena regionu 2012, Zlata Houšková z Knihovnického institutu Národní knihovny.

22.8.2012 1
SDÍLEJ:

Předání ocenění Zlatě Houškové, Ženě regionu 2012 pro Prahu Foto: Deník/Martin Divíšek

Přišla v letních vzdušných šatech a s úsměvem na tváři si od Roberta Vláška, zástupce společnosti Kapitol, generálního partnera soutěže, přebírá certifikát a několik dárkových balíčků a poukazů od sponzorů této celorepublikové akce.

Paní Zlatu odvedl fotograf Deníku Martin, aby společně udělali fotografii na naši titulní stranu. Ptám se mezitím Roberta Vláška, proč se společnost Kapitol, která zajišťuje pojišťovací a finanční poradenství, rozhodla podpořit právě Ženu regionu.

„Myslíme si, že tyto projekty a ženy samotné je potřeba zviditelnit. Ženy jsou významnými klienty naší společnosti. Myslím si, že obecně to mají v kariérním životě podstatně těžší. Na paní Houškové mě zaujal její „tah na bránu", ta celoživotní kontinuální práce, která je i velmi dobře vnímána jejími kolegy, což je vypovídající. To je mi velmi sympatické," říká.

Paní Houšková je společenská a vstřícná. V průběhu slavnostního oběda, který byl v jejím případě kvůli zdravotní dietě velmi střídmý, jsme měli čas se dovědět o nové Ženě regionu 2012 pro Prahu i něco více.

Co bylo důvodem přestěhování z Hradce do Prahy? Bylo to rozhodnutí vaše nebo vašich rodičů?

Tatínek byl voják z povolání a zemřel ve třiceti letech, takže si ho moc nepamatuju. Maminka, ta byla učitelka. Odešli jsme z Hradce, když mi bylo šestnáct. Maminka řekla, že jediné kvalitní vzdělání můžeme, my děti, získat v hlavním městě, a tak jsme šli do Prahy.

Uměla jste číst už v předškolním věku?

Ne. Četla jsme až regulerně v první třídě. Ale o to dychtivěji. A brzy jsem začala číst knihy pro dospělé.

Myslíte si, že četnost knih obecně klesá?

Myslím si, že nijak výrazně. Všímám si toho u nejmladší generace, kterou monitoruje průzkum, tedy u lidí okolo patnáctého roku věku. Ale jsme silný národ, co se týká čtení knih. Existují evropské země, v nichž polovina obyvatelstva za celý rok nepřečte ani jedinou knihu. Například Portugalsko. Naopak Nizozemci čtou velmi.

Motivujete nějak děti a mladé lidi ke čtení?

Připravujeme různé kampaně a oslovujeme známé osobnosti, které by dětem mohly být vzorem a mohly je oslovit. Například se mi líbil projekt, kde se celebrity fotily se svou oblíbenou knihou.

Čtení je ale typicky individuální věc, proto se velmi těžko propaguje.

A jaká je vaše oblíbená kniha?

V dětství jsem neměla jen jednu, ale v dospělosti ji už mám. Četla jsem ji snad osmkrát a stále nevím, jak to ten autor vlastně myslel. Je to podivuhodný román, psaná formou tří souběžných výkladových slovníků. U nás vyšel teprve v devadesátých letech. Je čtyřbarevný a týká se společnosti a různých náboženských pohledů muslimského, židovského a křesťanského. Je tam i detektivní zápletka. Jmenuje se Chazarský slovník a jeho autorem je Srb Milorod Pavić. Některé knihy čtu velmi rychle, ale tuhle si pokaždé vychutnám.

Co si myslíte o čtečkách a elektronických knihách?

Myslím si, že je jedno, jestli čtete papírovou knížku nebo text z monitoru. Důležitý je obsah.

Já jsem poměrně velmi neortodoxní knihovnice. Audioknihy například mají smysl pro handicapované nebo pro řidiče, ale při nich už aktivita klesá. Jak se říká, že kniha šustí, voní a ta záložka, kterou každý večer ukládáte, ke čtení patří, tak to je hezké. Ale děti si ve čtyřech letech umějí zapnout počítač a jsou na něj navyklé. Takže si myslím, že pro ty jsou budoucností iPody. A pro nás starce v tomhle ohledu jednoduchá čtečka, na které si můžete i zvětšit velikost písma, což je praktické.

Vedete svá vnoučata ke knihám?

Vnuci bydlí daleko a já jsem ještě stále zaměstnaná, takže žádné cílené působení nemám. Babička musí být zábavná a ukazovat dětem legrační věci, když je vídá jen jednou za měsíc. Ale dcera je také učitelka, stejně jako moje maminka, a každý večer dětem čte.

Jak vnímáte ženskou emancipaci?

Nejsem žádná aktivní feministka, i když knihovnictví je vyloženě feminizované prostředí. Žen je sice více, ale když se budou zkoumat vrchní a spodní pozice, ženy ani tady nebudou nikdy ve výrazné převaze. A společnost se také stále ještě tváří, že zůstat doma a pečovat o děti je podřadná záležitost. A s tím tedy také rozhodně nesouhlasím.

Výraznou podporu jste získala i hlasováním svých spolupracovníků. Čím myslíte, že to je, že jste v kolektivu tak oblíbená?

Četla jsem všechny ty pěkné komentáře a moc mě potěšily, ale myslím, že kdybyste se zeptali většiny knihovníků, tak by vám řekli, že je se mnou hlavně velká legrace. Snažím si s lidmi pěstovat dobré vztahy. Máme v knihovně jednoho šestaosmdesátiletého dobrovolného pracovníka, který mi vždycky říká: „Vy jste taková moje knihovnická máma." Tak to se už pokaždé opravdu směji.

Zlata Houšková

Narodila se v Jindřichově Hradci, v Praze žije od svých šestnácti let. Pracuje v oddělení vzdělávání Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Vystudovala obor Knihovnictví a vědecké informace a obor Výchova a vzdělávání dospělých na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Moderuje knihovnické akce, publikuje texty, pořádá přednášky, věnuje se vzdělávání knihovníků.

Autor: Kateřina Chvátalová

22.8.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miloš Zeman a Jiří Ovčáček.
AKTUALIZOVÁNO
22 13

Zeman nadále tvrdí, že jeho výjezdy do krajů nejsou volební kampaň

Andrej Babiš
8 14

Babiš na další nahrávce: „Copak Sobotka s Haškom může řídit tuto zemi?“

FOTO: V bývalém hotelu bydlí bezdomovci. Teplice hyzdí vybydlené domy

V mapě projektu prazdnedomy.cz je objektů, které svým stavem hyzdí okolí v lázeňském městě, patnáct.

Trest pro ženu v lágru? Noc a den v márnici

Je konec května 1945, válka skončila. Na Vypichu je živo, hemží se to tam auty a vojáky. V náručí jednoho důstojníka se choulí osmiletá holčička. „Táto můj, táto můj, ty ses nám vrátil,“ volá děvče a zasypává vojákovu tvář polibky. Při vzpomínce na první setkání s otcem poté, co ho pět let neviděla, se i teď tlačí Zdeně Čapkové slzy do očí. Její otec František Bernas, důstojník československé armády, musel z protektorátu utéct před gestapem. Matku zavřeli nacisté do lágru.

Teenager v Saúdské Arábii tancoval na ulici Macarenu. Policie jej zadržela

Policie v Saúdské Arábii zadržela čtrnáctiletého chlapce, který uprostřed rušné silnice tančil Macarenu, tanec, který se proslavil v 90. letech. Podezírali jej z nevhodného chování na veřejnosti a přerušení dopravy, po několika hodinách byl však propuštěn.

Češi na cestách? Vítězí u nich hlavně exotika, i díky levným letenkám

/INFOGRAFIKA/ Letecká doprava se těší stále větší popularitě. I Češi už objevili kouzlo levných letenek, díky kterým se dostanou do vzdálenějších destinací za ceny, které by ještě před pár lety byly utopií.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení