VYBERTE SI REGION

Zvuk paliček aneb když se z koníčku stane denní chléb

Roztoky u Prahy /ROZHOVOR/ - Z koníčka se stala živnost, a práce, u níž spousta lidí relaxuje, se stala jejím denním chlebem. Ivana Domanjová se k paličkování dostala už ve 14 letech. Celý život se věnuje paličkovaným krajkám a ráda experimentuje se zajímavými materiály. Dokonce vydala už tři knihy o tomto zajímavém řemesle.

7.6.2014 6
SDÍLEJ:

Krajkářky prosedí třeba deset hodin u paličkování. Ivana Domanjová nejraději dělá celopaličkované klobouky, které si sama prodává.Foto: DENÍK/Pavla Janoušková

Ivana Domanjová- narodila se 12. září 1955
v Praze
- vystudovala UMPRUM obor hračka, absolvovala textilní kurzy ne tehdejším Školském uměleckém ústavu výroby
- paličkuje od čtrnácti let
- má dva syny a jednu vnučku

Můžete popsat vaše začátky?

Doma jsem ve čtrnácti letech při vánočním úklidu našla růžový hedvábný papír, ve kterém byly zabalené dva kusy krajky. Byla to prokazatelně paličkovaná krajka, což já jsem tenkrát netušila. Bylo to asi po babičce uložené mezi prostěradly. Technika se mi líbila a říkala jsem, že se to chci naučit, ale nevěděla jsem kde.

Začala jste pátrat?

Věřím na osud, protože věci, co se mají stát, se stanou. Moji rodiče odebírali časopis Domov, kde vyšla velká příloha o Školském ústavu umělecké výroby v Praze, který měl výročí. Chodila jsem do deváté třídy, takže by to bylo i na studia. Ale bohužel mi zjistili srdeční vadu, takže jsem nemohla začít ve správném cyklu.

Šla jste na jinou školu?

Udělala jsem zkoušky na UMPRUM obor hračka, kde jsem odmaturovala. Ve školském ústavu jsem dělala odpolední kurzy. Maminka pak zjistila, že ve Vršovicích vyučuje paličkování paní Prošková, která se stala majitelkou Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel Praha. Spolupracuji s ní dodnes.

Co vás na paličkování nejvíce chytlo?

Je to technologie, při které zaměstnáte ruce. Jde to hodně pomalu, není to, jak já říkám, šup na plot. Řekla bych, že cvakot paliček je zvláštní zklidnění mozku. Když si něco rozmyslíte, zaměstnáte ruce a současně si můžete rovnat jiné myšlenky.

Je to jiný svět?

Ano, je to i způsob trávení volného času. Krajkářky někdy sedí i deset hodin v kuse a vůbec jim to nevadí. Je to podobné, jako když pletete svetr, vidíte řádku, při tom koukáte na děti, jak si hrají. Nám se k tomu ještě projevuje zvukový vjem paliček.

Co jste dělala po studiu?

Brala mě krajka. Nastoupila jsem do výroby a patnáct let jsem pracovala jako domácká dělnice krajky pro Krásnou jizbu. Na každý kvartál jsem dostala práci, takže jsem věděla, kolik čeho, a každý měsíc jsem je odevzdávala.

Dalo se to stíhat?

Ano, nebyli jsme bohatí, ale to nejsou krajkářky ani dneska. Pro nás to tenkrát mělo výhodu v tom, že jsem byla pánem svého času. Byla moje věc, jestli dělám o sobotách a nedělích, nebo jsem si udělala týden souvislého volna. Měli jsme klasickou dovolenou a nemocenskou. Akorát jsme neměli takzvanou ošetřovačku na dítě, protože bychom se obohacovali.

Na jakém principu výroba fungovala?

Nedělali jsme jako v některých jiných organizacích takzvaným výkupem. Dřív byla tradice, kdy to babičky dělaly doma a oni to od nich odkupovali. Pražské středisko mělo návrhářku, která udělala kolekci, a my jsme vyráběli díly celé kolekce.

Takto jste pracovala až do revoluce?

Ano, dokonce až do 95. roku. Tenkrát jsem šla do invalidního důchodu a ta organizace pak zanikla. Od 1993 jsem učila u paní Proškové jako pomocná lektorka a od roku 1997 se tím živím.

Jak vypadá váš den?

Dramaticky, protože výrobou krajky a prodejem nemáte šanci se uživit. Co když budu něco vyrábět a pak se to neprodá? Dále si všichni obchodníci na to přihodí sto procent a já budu mít co dělat, abych měla aspoň minimální mzdu v porovnání s objemem, co dokážu vyrobit.

Pozice krajkářky je tedy na hranici obživy?

Krajkářky dělají za čtyřicet korun na hodinu. Technologie jde pomalu, nicméně rohlík si musíte koupit, kdežto krajku ne. Trh na to není nastavený. Pokud udělám dva klobouky za měsíc, tudíž bych za něj měla dostat dvanáct tisíc korun. Ale co když já a obchodník neprodá ani jeden za celý rok.

Jak to řešíte?

Nemám obchodníka. Navštěvuji různé krajkářské akce. Nebo někdo pošle kousek šatů, já k tomu udělám klobouk. Realizuju se tím a pro mě je motivační požadavek ze stránky výtvarníka. Musím sice platit odvody, ale u mě neexistuje, že podepíšu špatnou práci.

Co kromě krajky ještě děláte?

Učím, protože krajkami se neuživíte. Nemůžu tady celý měsíc sedět a paličkovat. Musí se to s něčím kombinovat. Já učím řemeslo od navíjení paliček a pak mám tematické kurzy. Vypíšu třeba kurz celopaličkovaného klobouku. Účastník umí třeba šest vzorů, ale pod mým vedením uhlídáme chybu a hrajeme si s materiálem, s fantazií a s člověkem.

Kdo všechno navštěvuje vaše kurzy?

Kurzy jsou pro dospělé a máme také víkendové kurzy, ve kterých mají zájemci domácí úkoly. Děláme to formou dílny a bez mého dozoru pracují doma. Může se stát, že udělá něco, s čím nesouhlasím, ale v průběhu vidí, jak to pojali ostatní. Účastnice to vychovává a kultivuje. Je to lepší, než když jim navrhnu, jakou bavlnku použít.

A když někdo nemá představu, jak bude jeho krajka vypadat?

Existují krajkářky, které neumí navrhovat, ale chtějí to dělat. Pro ně se dělají takzvané podvinky. To jsou obrázky, které představují návrhy krajkářek. Zájemci si koupí složky na nějaké téma. Najde tam několik návrhu a podle toho doma pracují.

Vy sama jste vydala i učebnice 
o paličkování, ne?

Oslovilo mě nakladatelství, které vydalo tři učebnice z mého metodického pohledu. Jediná věc, která je důležitá, je, že paličky musíte natočit dobře a jedním směrem. Jaký tvar má vaše hrdule, to je ten váleček, to už je jedno. Z jakého materiálu děláte, je jedno, jenom se musí udržet na vašem typu paličky.

Všechno tedy záleží na fantazii?

Úplný základ se učí krajkářky naprosto totožně. Jinak ostatní lidé také nedělají svoje řemeslo úplně stejně. Jsou krajkářky, které budou dělat klasickou ortodoxní krajku. Neudělají ji z ničeho jiného než ze lnu, protože z té se přece paličkuje. Nenatuží krajku ničím jiným, než napařením přes hadry, jako se to dělalo dřív.

Netradiční materiál

A opačný extrém?

Jsou krajkářky, které udělají krajku z igelitového pytlíku od mléka. A pořád je to krajka. Nemám ráda vzájemnou nevraživost obou skupin. Když se takto člověk vyjadřuje, riskuje rozhodně více, než v klasické krajce. Když použijete do krajky pet lahev, což je velké barbarství, může vzniknout zajímavý výrobek. Balancujete na velmi ostré hraně, protože ani vy nevíte, jestli vytvoříte něco, co za něco stojí. Ale dokud to nezkusíte, tak nevíte. Záleží na tom, jakým stylem se chcete vyjádřit a co vám to dá. Jsou krajkářky, které se cítí v klasické krajce. Někoho to na druhou stranu nebere.

Jaký je váš směr?

Jednoznačně práce s netradičním materiálem. Umím paličkovat povláčkové krajky, které jsou nejsložitější, co se týče množství paliček a jemností nitě. Radši použiju několik základních vzorů. O to je to zrádnější, protože musí být naprosto excelentně provedené. Jinak jste na úrovni mateřské školy. Pokud zvolíte primitivní styl, musí být, jako když to vypadne ze stroje.

Které to jsou?

Před několika lety jsem začala s netradičními materiály jako první. Dokonce i v Evropě se hodně drží tradiční krajky. Když vidíte složité nádherné obrovské krajky, všechny čerpají ze vzorů starých tři sta let.

Co je tedy dnes moderní?

Krajka běží po tradiční linii. Když jsme se začali po revoluci objevovat v Evropě, byli z naší krajky úplně hotoví. Neznají to. Italky říkaly, že česká krajkářka umí polovod a plátýnko, což jsou dva základní vzory. Nicméně když viděly jednoduché náhrdelníky, byly jak malé děti.

Které neobvyklé materiály používáte?

Mně se dostal z krajkářského kongresu do rukou papírový provázek, ze kterého se dělají twistartové kytičky. Jsou to takové rozmotávané provázky. U nás se také dělaly vždycky slámové ozdoby. To znamená namočená sláma, nalámaná, naskládaná, svázaná červenou bavlnkou. Je to ale problém, protože sláma je tvrdá a já nemám moc ráda vodu do své práce. Proto jsem zvolila radši lýko.

Z jakého důvodu?

Vypadá jako sláma, ale je měkčí. Dříve jsem ho dávala do vánočních ozdob a propracovala jsem se tak, že ho dávám do klobouků. Celopaličkovaný klobouk s lýkem jsem přivezla do Německa. Tam se Němky nepoučené socialismem ptaly, kde se koupí paličkovací lýko. Tak jsme jim řekli, že v zahradnictví. Používám ještě jinou věc, že jsem vyměnila lýko za syntetické.

Kolik jste toho už vyrobila?

Paličkuju pětačtyřicet let a za svůj život jsem udělala čtyři krajkové dečky. Tehdy se to rámovalo do čtvercového rámu a šlo to do Rakouska. Mě to prostě nebere, ale mám za sebou čtyřicet klobouků. To je moje parketa.

Plánujete autorskou výstavu?

Bohužel si to nemůžu dovolit, protože nejde dělat tři roky do šuplíku, musím se něčím živit. Vybrala bych si ale téma krajka a papír, krajka a fotografie, krajka a lýko. Budou tam klobouky nebo pokrývky hlavy a netradiční věci. Zrovna mám kurz, kdy chceme vyprojektovat šperky z ručního papíru s krajkou.

Jaké máte ohlasy na netradiční materiály?

Veliký. Děvčata si ráda hrajou. Jde o to je přesvědčit si hrát. Nebýt svázaný tradiční technologií. Když je to nebaví, tak je do toho nevážu. Chci, aby to bylo hezké, nebyly tam chyby a nebortilo se to. Nadsázka a hra je možná důvodem mého hračkářského vzdělání. Blbnout s nápadem a materiálem. Hlavně odbourat to, když se někdo bojí.

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

7.6.2014 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Pošta vypsala tendr na vedoucího inspekce, hlásí se prý i Laube

Praha - Česká pošta vypsala výběrové řízení na funkci vedoucího odboru inspekce. Odbor inspekce má na starosti záležitosti spojené s ochranou České pošty před trestnou činností. Potvrdil to mluvčí podniku Matyáš Vitík. Podle Lidových novin se na místo, které v září opustil Jiří Brázda, přihlásilo pět uchyzečů, mezi nimi i bývalý náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, uvedl server lidovky.cz.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies