Vážený pane premiére

Doteďka jsem si totiž myslela, že nežít na dluh a přísně dodržovat rozpočtová pravidla je i cílem vaší vlády, zrovna tak jako těch třiadvaceti států, které si to včera nad ránem v Bruselu slíbily. Jaký mandát jste k tomu probůh potřeboval? Pokud jste se zase jednou nemohl rozhodnout, tak to snad stačilo zavolat Kalouskovi, když už jste to předem neprojednal na vládě, nebo ne? Národním parlamentem bude totiž muset taková smlouva projít tak jako tak, a to ve všech těch zemích, co se k tomu zavázaly!

Tím, že jste jménem České republiky v pátek ráno v Bruselu zůstal stranou, jste ale ve skutečnosti udělal něco, k čemu jste opravdu „neměl mandát“. Signalizoval jste totiž jménem deseti milionů lidí v téhle zemi, že napříště nebudou mít co mluvit do toho, jak to ve společenství, jehož jsou součástí, bude vypadat. Vstup do unie jsme přitom svého času potvrdili referendem. Včetně závazku přijmout i evropskou měnu. Ta je teď v krizi, ale tím spíš je přece nutné, aby byly členské země solidární. Vaším postojem v Bruselu, pane premiére, zase jednou spějeme k tomu, aby se jednalo „o nás bez nás“. Akorát že teď si za to můžeme sami.