VYBRAT REGION
Zavřít mapu

RECENZE: Kšefty, Hamlet, pohádky o Masaříkovi. O legionářích píše bez patosu

Jižní Čechy - Dalibor Vácha, vítěz Ceny Knižního klubu, se v románu Cestou vrací k legionářům za první světové války.

29.9.2016
SDÍLEJ:

Drsné čtení je místy román Cestou, který o legionářích napsal Dalibor Vácha. Na snímku u Mariánských kasaren v Českých Budějovicích, kde sloužil od února 1915 i Jaroslav Hašek.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Rozházené mrtvoly, amputované končetiny. Autor na nic nečeká a hrne to do čtenáře od první stránky drsným popisem scény z nemocnice ve Lvově roku 1914. O dvě strany dál hrdina zvažuje, jestli nepříteli perforuje střeva bodákem. Naturalistický tak, až slabší žaludky kolabují, je Dalibor Vácha v novém románu Cestou stejně jako v předchozích dvou. Vrací se k první světové válce a československým legionářům, úvodní syrovostí však tentokrát trochu klame: ne že by Zborov líčil poeticky, ale víc píše o pocitech a vnitřních ztrátách dobrovolců.

Několik hrdinů sleduje od chvíle, kdy padnou do zajetí, přes vstup do legií až po tažení přes Rusko. Knihu rámují osudy vojáků Heřmana a Nouzy, oba s otevřeným koncem. Hodně poutavě črtá spisovatel vzestup a pád generála Radoly Gajdy, kterého čtenář poznává očima majora Marka. Ten prodělá vývoj od skepse přes obdiv ke Gajdovi až k další skepsi, již ale spojené s věrností. Románem se mihne i Josef Mašín, za protektorátu jeden ze Tří králů. Škoda, že z děje náhle zmizí.

Román začíná zběhnutím a zajetím Čechů, přes bitvu u Zborova graduje válkou s bolševiky a končí odjezdem z Vladivostoku a po cestě z Irkutska. V kapitolách nadepsaných místem děje a datem schází patos, snad až na Nouzova slova „Armádní sbor je skutečná rodina.“ Jako refrén se naopak vrací krutost. Ve scéně, kdy se dobrovolci hystericky chechtají po sebevražedném útoku u Tarnopole; ve chvíli, kdy voják s průstřelem nohy vytáhne z báglu ruční granát a položí se na něj; značně pak při popisech Murmansku, kde zajatí Češi stavěli dráhu a umírali přímo při práci. „Do skupiny pokládající koleje vjela lokomotiva, rozrazila nebožáky na všechny strany, část rozdrtila pod sebou, poté letěla po již položených pražcích bez kolejí a vpadla do bažiny, dvacet mužů zemřelo hned. Spousta chlapů doslova chcípla na malárii, choleru a milion dalších nemocí,“ líčí legionář Nouza.

Někdy se dostaví pocit, že Vácha (36), vítěz Ceny Knižního klubu za román Červenobílá, si v krajnostech libuje, viz popis, jak v polévce plavou stovky uvařených červíčků s černými hlavičkami. Jindy ale přivodí mráz z bratrovražedného boje jen dvěma prostými větami (s. 143), kdy k Heřmanovi zachroptí krajan/nepřítel „prosím“.

Českoslovenští legionáři v zákopech u Zborova, rok 1917. Na snímku dobrovolci z jednotky Česká družina.

Prachatický rodák Vácha obnažuje slabosti legionářů. Nouzovo kšeftaření, u jiných zase nahlodávané vlastenectví, třeba když v lágru ve Středním Rusku kdosi glosuje slova o TGM jako „pohádky o Masaříkovi“. Tragickou postavou je Žovinec, který způli zešílí. Nevesele se čtou řádky o rozvrácené kázni v ruské armádě; vlastní důstojníky zabíjeli vojáci až zvířecím způsobem. Tím víc potěší občasný humor: kapitolka, jak váleční mrzáci hráli parodii Hamleta, nebo příhoda s latrínou (ta má ale vlastně fatální důsledky).

Podobně jako v loňském románu Hranice 'pustil' autor do knihy lásku. Jen pro romantiku není místo. Když se rozvíjí vztah Heřmana k Eleně, která se přihlásí do ženského batalionu, zdá se neodvratné, jak válečné vzplanutí dopadne. „Sebrali nám ženské,“ pomyslí si Nouza poté, co se dostane z lágru: do té doby řešil jen co sehnat k jídlu a jak to schovat před zloději.

Ze tří Váchových románů je tento nejdelší, což ovšem ponoru do textu nepomáhá. Hlavně pasážím z lágru by prospělo krácení, místy se čtenář skoro ztrácí. A oproti Hranici přibylo překlepů.

Touhu číst nejvíc živí Heřman + Nouza. Jejich srdce, ač okoralá hrůzami, nezkameněla, a člověk jim prostě drží palce. Jinak je to zatím Váchova nejsmutnější kniha. Pro paměť dneška ale kniha pohříchu potřebná.

Dalibor Vácha: Cestou. 376 stran, Euromedia Group – Knižní klub, Praha, 2016, 314 korun.

Hodnocení Deníku: 70%

Autor: Václav Koblenc

29.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Řezání nosorožčích rohů
4

Obchod se zvířecími rohy vynáší víc než ten s kokainem

Různě zdobené účtenky Andreje Babiše neznepokojují. Považuje je za výraz české lidové tvořivosti.
4

Účtenky za pivo? Sorry jako i agent Bureš

AKTUALIZOVÁNO

Nejlepší poločas v historii ČR! Fotbalisté zničili San Marino šesti góly

/OD ZVLÁŠTNÍHO ZPRAVODAJE DENÍKU/ Povinné vítězství vyšperkované šesti góly. Čeští fotbalisté pod vedením trenéra Karla Jarolíma potvrdili roli favorita a na půdě San Marina zvítězili vysoko 6:0. V pátém duelu kvalifikace mistrovství světa si tak připsali druhou výhru. V Serravalle dokonce odehráli nejlepší půli v historii, fotbalovému trpaslíkovi vystřelili do pauzy pět branek.

Pohledem Vojtěcha Žižky: Na rozhodčí nesahat

„My nesmíme ani naznačovat," říká Smrtka v jedné z cimrmanovských her a výhrůžně u toho brousí kosu. Chmurný žnec by mohl z fleku pracovat ve vedení hokejové extraligy. Ani v ní se totiž nesmí naznačovat. Jinak přilétne pokuta.

Stávka řidičů. Odbory: Bude! Dopravci: Není k tomu důvod

Odborový svaz dopravy oznámil, že na některý den vyhlásí celostátní stávku řidičů autobusů, kteří jezdí na regionálních linkách. Tři největší dopravní společnosti, které zajišťují drtivé množství autobusových regionálních linek na Vysočině, ale tvrdí, že řidiči v kraji nemají ke stávce důvod.

Ostrava je u filmařů stále oblíbenější. Město láká domácí i zahraniční tvůrce

/FOTOGALERIE/ Nejenom architektonické skvosty Prahy nebo malebná jihočeská krajina či moravské vinice, ale také město Ostrava jako atraktivní lokalita láká domácí i zahraniční filmaře při natáčení filmů i televizních seriálů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies