VYBERTE SI REGION

RECENZE: Kšefty, Hamlet, pohádky o Masaříkovi. O legionářích píše bez patosu

Jižní Čechy - Dalibor Vácha, vítěz Ceny Knižního klubu, se v románu Cestou vrací k legionářům za první světové války.

29.9.2016
SDÍLEJ:

Drsné čtení je místy román Cestou, který o legionářích napsal Dalibor Vácha. Na snímku u Mariánských kasaren v Českých Budějovicích, kde sloužil od února 1915 i Jaroslav Hašek.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Rozházené mrtvoly, amputované končetiny. Autor na nic nečeká a hrne to do čtenáře od první stránky drsným popisem scény z nemocnice ve Lvově roku 1914. O dvě strany dál hrdina zvažuje, jestli nepříteli perforuje střeva bodákem. Naturalistický tak, až slabší žaludky kolabují, je Dalibor Vácha v novém románu Cestou stejně jako v předchozích dvou. Vrací se k první světové válce a československým legionářům, úvodní syrovostí však tentokrát trochu klame: ne že by Zborov líčil poeticky, ale víc píše o pocitech a vnitřních ztrátách dobrovolců.

Několik hrdinů sleduje od chvíle, kdy padnou do zajetí, přes vstup do legií až po tažení přes Rusko. Knihu rámují osudy vojáků Heřmana a Nouzy, oba s otevřeným koncem. Hodně poutavě črtá spisovatel vzestup a pád generála Radoly Gajdy, kterého čtenář poznává očima majora Marka. Ten prodělá vývoj od skepse přes obdiv ke Gajdovi až k další skepsi, již ale spojené s věrností. Románem se mihne i Josef Mašín, za protektorátu jeden ze Tří králů. Škoda, že z děje náhle zmizí.

Román začíná zběhnutím a zajetím Čechů, přes bitvu u Zborova graduje válkou s bolševiky a končí odjezdem z Vladivostoku a po cestě z Irkutska. V kapitolách nadepsaných místem děje a datem schází patos, snad až na Nouzova slova „Armádní sbor je skutečná rodina.“ Jako refrén se naopak vrací krutost. Ve scéně, kdy se dobrovolci hystericky chechtají po sebevražedném útoku u Tarnopole; ve chvíli, kdy voják s průstřelem nohy vytáhne z báglu ruční granát a položí se na něj; značně pak při popisech Murmansku, kde zajatí Češi stavěli dráhu a umírali přímo při práci. „Do skupiny pokládající koleje vjela lokomotiva, rozrazila nebožáky na všechny strany, část rozdrtila pod sebou, poté letěla po již položených pražcích bez kolejí a vpadla do bažiny, dvacet mužů zemřelo hned. Spousta chlapů doslova chcípla na malárii, choleru a milion dalších nemocí,“ líčí legionář Nouza.

Někdy se dostaví pocit, že Vácha (36), vítěz Ceny Knižního klubu za román Červenobílá, si v krajnostech libuje, viz popis, jak v polévce plavou stovky uvařených červíčků s černými hlavičkami. Jindy ale přivodí mráz z bratrovražedného boje jen dvěma prostými větami (s. 143), kdy k Heřmanovi zachroptí krajan/nepřítel „prosím“.

Českoslovenští legionáři v zákopech u Zborova, rok 1917. Na snímku dobrovolci z jednotky Česká družina.

Prachatický rodák Vácha obnažuje slabosti legionářů. Nouzovo kšeftaření, u jiných zase nahlodávané vlastenectví, třeba když v lágru ve Středním Rusku kdosi glosuje slova o TGM jako „pohádky o Masaříkovi“. Tragickou postavou je Žovinec, který způli zešílí. Nevesele se čtou řádky o rozvrácené kázni v ruské armádě; vlastní důstojníky zabíjeli vojáci až zvířecím způsobem. Tím víc potěší občasný humor: kapitolka, jak váleční mrzáci hráli parodii Hamleta, nebo příhoda s latrínou (ta má ale vlastně fatální důsledky).

Podobně jako v loňském románu Hranice 'pustil' autor do knihy lásku. Jen pro romantiku není místo. Když se rozvíjí vztah Heřmana k Eleně, která se přihlásí do ženského batalionu, zdá se neodvratné, jak válečné vzplanutí dopadne. „Sebrali nám ženské,“ pomyslí si Nouza poté, co se dostane z lágru: do té doby řešil jen co sehnat k jídlu a jak to schovat před zloději.

Ze tří Váchových románů je tento nejdelší, což ovšem ponoru do textu nepomáhá. Hlavně pasážím z lágru by prospělo krácení, místy se čtenář skoro ztrácí. A oproti Hranici přibylo překlepů.

Touhu číst nejvíc živí Heřman + Nouza. Jejich srdce, ač okoralá hrůzami, nezkameněla, a člověk jim prostě drží palce. Jinak je to zatím Váchova nejsmutnější kniha. Pro paměť dneška ale kniha pohříchu potřebná.

Dalibor Vácha: Cestou. 376 stran, Euromedia Group – Knižní klub, Praha, 2016, 314 korun.

Hodnocení Deníku: 70%

Autor: Václav Koblenc

29.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies