VYBERTE SI REGION

RECENZE: Kšefty, Hamlet, pohádky o Masaříkovi. O legionářích píše bez patosu

Jižní Čechy - Dalibor Vácha, vítěz Ceny Knižního klubu, se v románu Cestou vrací k legionářům za první světové války.

29.9.2016
SDÍLEJ:

Drsné čtení je místy román Cestou, který o legionářích napsal Dalibor Vácha. Na snímku u Mariánských kasaren v Českých Budějovicích, kde sloužil od února 1915 i Jaroslav Hašek.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Rozházené mrtvoly, amputované končetiny. Autor na nic nečeká a hrne to do čtenáře od první stránky drsným popisem scény z nemocnice ve Lvově roku 1914. O dvě strany dál hrdina zvažuje, jestli nepříteli perforuje střeva bodákem. Naturalistický tak, až slabší žaludky kolabují, je Dalibor Vácha v novém románu Cestou stejně jako v předchozích dvou. Vrací se k první světové válce a československým legionářům, úvodní syrovostí však tentokrát trochu klame: ne že by Zborov líčil poeticky, ale víc píše o pocitech a vnitřních ztrátách dobrovolců.

Několik hrdinů sleduje od chvíle, kdy padnou do zajetí, přes vstup do legií až po tažení přes Rusko. Knihu rámují osudy vojáků Heřmana a Nouzy, oba s otevřeným koncem. Hodně poutavě črtá spisovatel vzestup a pád generála Radoly Gajdy, kterého čtenář poznává očima majora Marka. Ten prodělá vývoj od skepse přes obdiv ke Gajdovi až k další skepsi, již ale spojené s věrností. Románem se mihne i Josef Mašín, za protektorátu jeden ze Tří králů. Škoda, že z děje náhle zmizí.

Román začíná zběhnutím a zajetím Čechů, přes bitvu u Zborova graduje válkou s bolševiky a končí odjezdem z Vladivostoku a po cestě z Irkutska. V kapitolách nadepsaných místem děje a datem schází patos, snad až na Nouzova slova „Armádní sbor je skutečná rodina.“ Jako refrén se naopak vrací krutost. Ve scéně, kdy se dobrovolci hystericky chechtají po sebevražedném útoku u Tarnopole; ve chvíli, kdy voják s průstřelem nohy vytáhne z báglu ruční granát a položí se na něj; značně pak při popisech Murmansku, kde zajatí Češi stavěli dráhu a umírali přímo při práci. „Do skupiny pokládající koleje vjela lokomotiva, rozrazila nebožáky na všechny strany, část rozdrtila pod sebou, poté letěla po již položených pražcích bez kolejí a vpadla do bažiny, dvacet mužů zemřelo hned. Spousta chlapů doslova chcípla na malárii, choleru a milion dalších nemocí,“ líčí legionář Nouza.

Někdy se dostaví pocit, že Vácha (36), vítěz Ceny Knižního klubu za román Červenobílá, si v krajnostech libuje, viz popis, jak v polévce plavou stovky uvařených červíčků s černými hlavičkami. Jindy ale přivodí mráz z bratrovražedného boje jen dvěma prostými větami (s. 143), kdy k Heřmanovi zachroptí krajan/nepřítel „prosím“.

Českoslovenští legionáři v zákopech u Zborova, rok 1917. Na snímku dobrovolci z jednotky Česká družina.

Prachatický rodák Vácha obnažuje slabosti legionářů. Nouzovo kšeftaření, u jiných zase nahlodávané vlastenectví, třeba když v lágru ve Středním Rusku kdosi glosuje slova o TGM jako „pohádky o Masaříkovi“. Tragickou postavou je Žovinec, který způli zešílí. Nevesele se čtou řádky o rozvrácené kázni v ruské armádě; vlastní důstojníky zabíjeli vojáci až zvířecím způsobem. Tím víc potěší občasný humor: kapitolka, jak váleční mrzáci hráli parodii Hamleta, nebo příhoda s latrínou (ta má ale vlastně fatální důsledky).

Podobně jako v loňském románu Hranice 'pustil' autor do knihy lásku. Jen pro romantiku není místo. Když se rozvíjí vztah Heřmana k Eleně, která se přihlásí do ženského batalionu, zdá se neodvratné, jak válečné vzplanutí dopadne. „Sebrali nám ženské,“ pomyslí si Nouza poté, co se dostane z lágru: do té doby řešil jen co sehnat k jídlu a jak to schovat před zloději.

Ze tří Váchových románů je tento nejdelší, což ovšem ponoru do textu nepomáhá. Hlavně pasážím z lágru by prospělo krácení, místy se čtenář skoro ztrácí. A oproti Hranici přibylo překlepů.

Touhu číst nejvíc živí Heřman + Nouza. Jejich srdce, ač okoralá hrůzami, nezkameněla, a člověk jim prostě drží palce. Jinak je to zatím Váchova nejsmutnější kniha. Pro paměť dneška ale kniha pohříchu potřebná.

Dalibor Vácha: Cestou. 376 stran, Euromedia Group – Knižní klub, Praha, 2016, 314 korun.

Hodnocení Deníku: 70%

Autor: Václav Koblenc

29.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policie intenzivně pátrá po pohřešované Míše Patricii Muzikářové.
21

Kriminalisté vyhodnocují stovky hodin záznamů. Míšu ale stále nenašli

Sněžka Sherpa Cup 2017, Petr Mazal
13

Příběh nejlepšího šerpy: Málem ho zabili v Zambii

AKTUALIZOVÁNO

Trump podepsal příkaz o odstoupení USA od transpacifické smlouvy

Washington - Americký prezident Donald Trump dnes podepsal exekutivní příkaz o odchodu Spojených států z Transpacifického partnerství (TPP). Obchodní dohodu 12 tichomořských zemí vláda Baracka Obamy uzavřela před rokem, Kongres USA dokument ale ještě neratifikoval.

Otrávené návnady na zvířata v přírodě bude dohledávat cvičený pes

Otrávené návnady nastražené na vydry, kuny či lišky, na něž často umírají také draví ptáci, začne letos v Česku dohledávat první speciálně vycvičený pes. Česká společnost ornitologická (ČSO) ho získá díky mezinárodnímu projektu dotovanému unií. Podle ochránců přírody případů otrav volně žijících živočichů přibývá. 

AKTUALIZOVÁNO

Revoluce v F1 dle nového vlastníka. Boss Ecclestone po 40 letech končí

Formule 1 a Bernie Ecclectone? Spojení, které k sobě neodmyslitelně patřilo posledních 40 let. Teď je ale konec. Šestaosmdesátiletý Brit, jenž z královské motoristické třídy vytvořil miliardový byznys, potvrdil spekulace britských médií a v čele formule 1 opravdu skončil. Nový vlastník seriálu F1 Liberty Media uvedl, že Ecclestonea nahradil Chase Carey.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies