Byliny přečkávají zimu ve formě kořenů nebo oddenků, keře a stromy alespoň shodí své listí. Neměnnou složku zahradní kompozice pak představují jehličnany a stálezelenné keře.

Již při plánování zahrady je potřeba pamatovat na to, že působnost skladby musí být celoroční, a ne omezená pouze na období vegetace. Příjemné letní zelené zákoutí se v zimě lehce promění ve skupinu holých větví. V místech, kde chceme zachovat po celý rok soukromí, musíme volit dřeviny s celoroční působností, například již zmíněné jehličnany, které se skvěle doplňují se stálezelennými dřevinami. V zimě pak nejvíce vyniknou ty druhy, které navíc přinášejí i plody. Královnou mezi nimi je pak jistě cesmína.

Na ozdobu i na čaj

Cesmína dobře snáší řez a dá se i tvarovat do živých stěn a plotů. Pozor, u většiny cesmín jsou samčí a samičí rostliny, které se kvůli násadě plodů musí vysadit společně. Samosprašným typem, který vytváří plody i po zasazení jedné rostliny je pak kříženec cesmína altaclarenská. Tato rostlina vyžaduje místo teplé, chráněné především proti zimnímu slunci, nejlépe v polostínu.

Půda by neměla být vysýchavá a při výsadbě by se měla obohatit rašelinou. Také je vhodná zimní přikrývka z chvojí nebo listí, protože v některých zimách cesmína může namrznout. Před nástupem mrazů a následným zamrznutím půdy se vyplatí důkladná zálivka, která má příznivý vliv na přezimování rostlin.

K nejpěstovanějším druhům patří cesmína ostrolistá a cesmína přeslenitá. Zajímavostí je cesmína paraguayská, z jejíchž zdřevnatělých, mladých větviček se připravuje tamější specialita – čaj, proslulé maté.

Barevnokoré dřeviny

Svoje nezastupitelné místo mají v zimní zahradě dřeviny s barevnou kůrou. Ale i s tímto výtvarným prvkem se to nesmí přehánět. Méně často znamená více a zbarvení nejlépe vynikne v kontrastu s druhy barvenými neutrálně. Světlým a zářivým barvám nejlépe sluší pozadí tmavě zbarvených jehličnanů, které jim poskytnou výbornou kulisu. Zajímavých efektů lze docílit i při použití více barevnokorých jedinců stejného druhu. Dobře vypadá skupinka bříz nebo výsadba červenokoré svídy.

Asi nejznámější dřevinou s barevnou kůrou je bříza. Dalším zástupcem světlokorých stromů je platan, se kterým se stále častěji setkáváme v našich parcích. Mějte na paměti, že se jedná o velký a poměrně i rychle rostoucí strom, který potřebuje dostatek místa.

Zvláštní kapitolou mezi barevnokorými dřeviny pak představují ty, jejichž kůra není jen jednobarevná. Velmi zajímavé jsou takzvané „pyžamové javory", které svůj název dostaly od své zelenobíle pruhované barvy, která připomíná vzorek na pyžamu.

Ze zelenokorých dřevin jmenujme třeba jerlín japonský. Efektní je i vrba Matsudova, která je velmi oblíbená díky převislým a malebně krouceným větvím. Jedná se o nenáročný strom, který se dobře tvaruje řezem a lze jej snadno udržet v libovolné výšce. Zelenokorým keřům pak vévodí svídy. Hezkým keřem, který i velmi pěkně kvete je zákula japonská.

Zářivě žlutou barvu kůry mají mnohé vrby, například smuteční vrba a jí velmi podobná vrba náhrobní. Tenké dlouhé větévky se dají velmi dobře použít i v aranžerství a to jak do živých, tak i do sušených dekorací.

Červenokoré stromy najdete zejména mezi javory. Jmenujme třeba javor japonský nebo javor dlanitolistý. Efekt pokroucených větviček pak spolu s červenou barvou přináší vrba červenokřivolaká. Také mezi již zmíněnými svídami najdeme krásné červené druhy.

Kvetou i pod sněhem

I v zimě se setkáme s kvetoucími druhy barevnokorých dřevin. Jsou nesmírně zajímavé a kromě kvetení ve zcela netypickou roční dobu z nich mnohé i krásně voní.

Pravým skvostem je kalina bodnanská. Vonné, bílé nebo růžové květy se mohou otevřít už v listopadu, klesne-li teplota pod deset stupňů Celsia, pomrznou, ale jak se oteplí, otevřou se nové. Tak to jde po celou zimu až do konce března. Každou oblevu využije ke kvetení i vilín, dřín obecný nebo zimolez purpusův.

Daniela Dušková