VYBERTE SI REGION

REPORTÁŽ: Redaktor byl dva dny školákem

Most - Existuje jediný způsob jak zjistit, co zažívají děti ve školách. Redaktor Deníku se stal ve 36 letech školákem. Jeden den byl šesťákem v Základní škole Zdeňka Matějčka v Mostě, jeden den deváťákem v 18. ZŠ v Mostě.

1.6.2009 1
SDÍLEJ:

Žáci 6.B Základní školy Zdeňka Matějčka v Mostě se učí matematiku při hrách na míčích.Foto: DENÍK/Martin Vokurka

"Ahoj, jsem Martin, váš nový spolužák,“ řeknu a v 6.B položím na lavici penál a sešit. „Čau,“ zubí se na mě hubený šesťák sedící naproti. Věděli předem, že přijdu a kdo jsem. Pozorují mou neoholenou tvář. Mohl bych být jejich táta. Teď jsem jedním z nich. Nemají s tím problém. O přestávku hrajeme ruční hokej na linu před tabulí. „To se může?“ ptám se. „Tovížejo,“ odpoví kamarádi. Škola hrou.

Chodili jsme do ní každý, ale moc si na ni nepamatujeme. I proto problémy dnešních školáků často nechápeme. Třeba únavu, stres a vztek z povinností. Proč hodí při hodině vlaštovku? Proč se v poledne méně soustředí? Proč už ráno v šatnách někteří sprostě nadávají a bouchají do zdi jako hráči amerického fotbalu po prohraném zápasu?

Zatímco úředníci či manažeři si mohou z práce odskočit ven na relaxační přestávku, žáci zůstávají ve školních areálech. Někteří musejí být ve škole včetně kroužků až 35 hodin týdně. To je pracovní doba francouzského dělníka.

„Málokdo si uvědomuje, kolik učiva musejí děti zvládnout a že je to může vyčerpávat stejně jako dospělé, kteří mají týdenní fond pracovní doby jen o pár hodin delší,“ říká ředitel Jiří Šmejkal, ředitel 18. ZŠ v Mostě.

Po šesti hodinách výuky přiznávám, že jsem trochu unavený. A známky? Nic moc. Z písemky z matiky čtyřka, z fyziky trojka. No dokázali byste narýsovat trojúhelník A´B´C´ ve stejnolehlosti se středem S a koeficientem k=3, a víte, co to je izotop?

Hopsací matematika

Děti (a novináři) s poruchami učení, které by v běžných základních školách nestíhaly, chodí do ZŠ Zdeňka Matějčka. Je jedinou svého druhu v Ústeckém kraji. Sídlí v rekonstruovaném bývalém činžáku. Nezvoní tam. Vyučovací hodina volně přechází do přestávky a tak dále. Třídy vypadají jako dětský pokoj z časopisu o bydlení. Počítače, vzadu koberec, skříně, police s knihami, vyrobené dekorace, moderní stoly spojené do tvaru písmene u. K tomu menší počet žáků a větší péče učitelů.

„Děti jsou tady šťastné. Je však nutné, aby přišly včas, v co nejnižším ročníku. Je pozdě, až když očividně selhávají v běžné škole,“ říká ředitelka školy Hana Ajmová.

Děti v mé třídě si hodně pomáhají. Znají navzájem své handicapy. Ferda používá berli a má potíže se psaním. Když se stěhujeme, kluci mu nosí tašku s notebookem. „Strašně moc se mi tady líbí,“ svěří se Lucie. Po operaci sluchu nosí přístroj. Díky němu slyší. „Bylo to pro mě dost těžké,“ vzpomíná na změnu. Tomáš mi nabízí koláč: „Vemte si, pekl jsem ho sám.“ Zapomněl mi tykat.

V matematice se celkem chytám. Hledáme největší dělitele. Občas nenápadně mrknu k sousedce, jestli mám vše správně. Paní učitelka je moc hodná. Můžeme opisovat. Učí nás spolupráci. Žasnu. Když jsem byl školákem za totality, při opisování po nás házela učitelka křídu a jeden učitel řval jak tur.

„U nás je to jiné. Děti se tu cítí jako doma,“ shodují se o přestávce třídní Michaela Seidlová a učitelka matematiky Kateřina Basáková. Matiku s ní zažiji ještě jednou. Jdeme počítat do malé tělocvičny. Skáčeme u toho na míčích, relaxujeme a soutěžíme. Děti to ohromně baví. Až moc. „Kur..!“ vykřikne spolužák, když sklouzne z míče. Musí v koutě zpytovat svědomí.

Tyčky z pralesa? Yes!

Kupodivu je baví i čeština. Třídní učitelka Michaela Seidlová také nechce, abychom pořád seděli v lavicích. Na koberci společně skládáme věty, ve stoje u magnetické tabule určujeme slovní druhy. Někdo zaťuká na dveře. Je to školní psycholožka. Potřebuje mluvit s jednou žákyní. Pak se učíme básničku Čelakovského. Čteme sborově verše z tabule. Paní učitelka je umazává, dokud báseň neznáme nazpaměť. Komu čeština šla, dostává bonbon. A pak si píšeme sebehodnocení. Píši si Ú – úspěšný. Třídní máme i na hudebku. Hraje na klavír a my na různé nástroje. Mám v ruce nějaké tyčky z pralesa. Zpíváme české lidovky.

INFOGRAFIKA Co nařizuje norma

„Is Mandy in the house? Yes, she is.“ Angličtina je dřina. Poprvé u ní dělám dlouhé kroky. Stojím se spolužákem v uličce a angličtinářka nás zkouší ze slovíček. Kdo uhádne první, udělá krok dopředu. Kdo první překoná lajnu vpředu, vyhrál. Já to nebyl.

Dějepis začíná puštěním ukázky filmu Trója na interaktivní tabuli. „Jó, hezky!“ jásá Tomáš. Chce vidět celý film. Jenže má smůlu. Trója je jen lákadlo. Vracíme se ke knížce a obrázkům. Bereme starověké Řecko a báje. Po tolika hodinách se už dětí vidí venku. Malátní.

Noemova archa: rodiče, děti, učitelé, knedlík

„Není jednoduché udržet jejich pozornost a být s nimi půl dne. Učitel nemůže děti jen tak nechat a skočit si během vyučování třeba na záchod. Můj manžel přiznává, že by takovou práci dělat nemohl,“ říká učitelka, která nás odvádí na oběd do sousední 10. ZŠ. Za velmi důležitou považuje spolupráci s rodiči. „Uvědomili si, že jsme na stejné lodi,“ dodá.

„Podle mě to bude horší,“ povzdechne další učitelka. Počítačové hry, televize, málo pohybu. Svět je jiný než dřív.

Co se nezměnilo, je kuře, bramborový knedlík a špenát. V jídelně si pochutnávám. Jako největšímu žákovi mi kuchařky dopřály. Spolužáci se těší na počítač a fotbal. Ptám se jich, zda se učitelé přede mnou předváděli, abych o nich dobře psal. Kroutí hlavou. Byl to prý běžný den. Daniel mi říká, že je rád, že může chodit na ZŠ Zdeňka Matějčka. „Kdybych chodil jinam, nezvládl bych to,“ prohlásí drobný šesťák.

Náročná devítka

Deváťáci z 18. ZŠ, to je trochu jiný kafe. Někteří jsou vyšší než já a zachmuřenější než šesťáci. V šatně 9.A se mezi dlouhány snadno ztratím. Ptám se, jací jsou učitelé. „Nebojte se, jsou hodný,“ říká nový spolužák. „Myslím, že se budou chovat jinak,“ nevěří dohodě další mladík. Chtěl jsem, aby učitelé jeli podle běžného plánu. Měl jsem být prostě nový žák, třeba přistěhovalec z Hradce.

Ve třídě se pročítají taháky. To se nezměnilo. Ze zeměpisu má být písemka. Jdu se odreagovat kolotočem. Stolní tenis na chodbě je oblíbenou relaxací. To bylo dříve pouhým snem.

Zvoní. Je zemák. Mladá zeměpisářka rozjíždí české strojírenství, sklářský, chemický a dřevozpracující průmysl. Stručně, jasně, přehledně, aktuálně. Nikdo nemá čas reptat. Kde se vyrábí trolejbusy, mýdlo, hnojiva a kde teď propouštějí? S atlasem opakujeme minulé učivo, podnebná pásma, srážky a teploty, a luštíme zeměpisný rébus. Zvoní.

Deriváty? Ne, já už jedl

V matematice skoro všichni excelují. Já zírám, co všechno umí.

5 2 3 5 4 = 3. Doplň znaménka mezi čísla, aby výsledek byl tři. To je jen taková zahřívací rozcvička. Písemku z rýsování mám za čtyři. Stejnolehlost. Jako bych to slyšel poprvé v životě. Paní učitelka mi po hodině vysvětluje, kde jsem chyboval. Tváří se soucitně.

Chemie. Tu jsem neměl moc rád. A zrovna se zkouší. K tabuli půjde… Spolužáci dělají, že nejsou ve třídě. Vyvolaná se šourá na katedru. „Co víš o derivátech?“ Ještěže jsem nešel já. Při společném opakování se ale chytám. Dokonce kluk v sousední řadě si přes uličku říká o radu. „Manganistan draselný,“ šeptám. „Manganistan draselný,“ hlásí učitelce. „Ano, správně.“ Dmu se pýchou. Píšeme si do sešitu alkoholy. Při pokusu poznáváme pach etanolu. „Fuj, to smrdí,“ ozve se.

Volání o pomoc New Yorku

Kdysi jsme měli ve škole jen ruštinu. Teď na mě mluví všichni anglicky. Tohle vzdávám. O angličtinu se mluví jen anglicky. Ani slovo česky. Mateřštinou mluvím jen já a paní učitelka, když mé neohrabané english vyjadřování opravuje. Tahle hodina je asi největší zážitek. Připadám si jako český vesničan opuštěný s pár dolary v New Yorku.

Blažená úleva přichází během hodiny literatury. Jsem doma. Třídní učitelka nám pouští na interaktivní tabuli Pelíšky. Máme za úkol sledovat postavy a hlášky. A pak o tom napsat. To mě vyléčilo z neúspěchu v matematice a angličtině.

Šestá hodina je fyzika. Přesněji úvod do jaderné fyziky. Nálada klesá. Fyzikáři to mají těžké. Zvláště poslední vyučovací hodinu, když máte za sebou náročnou šňůru – ZeMaCheAjČJ. Naštěstí je trochu zábavy. Ze spolužáka se stává monstrum – pro názornost ho fyzikářka oblékla do věcí chránících před radiací. Při procházce třídou si ho někteří fotí mobilními telefony. Zvoní.

V jídelně baštím milánské špagety. Připadám si jako dělník ve francouzské továrně. Unavený a sám. Děti byly opět rychlejší. Už jsou pryč. Některé ještě čekají kroužky. Jsem rád, že jsem dospělák.

Autor: Martin Vokurka

1.6.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Praze končí kongres evropských socialistů

Praha - V Praze dnes končí třídenní kongres Strany evropských socialistů. V rámci jednoho z diskusních panelů v Kongresovém centru promluví k účastníkům mimo jiné lídr britských labouristů Jeremy Corbyn. Jednání by mělo uzavřít přijetí deklarace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies