VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bývalá jeřábnice: S fotoaparátem chodím i do vany

Tachovsko /ROZHOVOR/ - To, že je u Štěpánky Schmidové focení srdeční záležitostí dokládá fakt, že celý dosavadní pracovní život věnovala profesi jeřábnice a fotit začala vlastně teprve nedávno. Za jakých okolností se k zachycování pomíjivých okamžiků dostala, sdělila Deníku.

7.7.2010 5
SDÍLEJ:

Štěpánka Schmidová a její fotografieFoto: Archiv Štěpánky Schmidové

Štěpánka Schmidová z Milířů na Tachovsku, i přes svojí poměrně krátkou fotografickou praxi, je fotografkou srdcem i duší. Nejen, že fotí, ale také se objevuje před fotoaparátem, aby ztvárnila například roli modelky.

Cesta k fotografování byla pro vás dlouhodobým procesem nebo náhlým vzplanutím?
Jsem tvor, který jedná naprosto spontánně a je tomu tak i s fotografováním.Umě to vůbec nebyl dlouhodobý proces. Z jara minulého roku jsem přišla o práci. Navíc jsem byla nemocná a vlastně jsem nic nesměla, jen odpočívat a být v klidu. Když jsem chodila do zahrady sepisovat své verše, tak jsem si jednou s perem a blokem vzala i můj kompaktní fotoaparát. Vzniklo několik snímků kopretin, které mám moc ráda, nějaké včelky a sem tam motýlka, když mi zrovna neulétl. Když jsem se pak doma dívala na fotky, tak jsem si řekla, že druhý den půjdu znovu fotit. A tak to začalo. Začala jsem hledat webové stránky, kde jsou fotografie. Na některých z nich jsem začala své fotografie publikovat.

Co fotíte nejraději?
Nejraději fotím detailní fota. Makrofocení.

Proč zrovna makrofotografie?
Detailní fotografie odkrývají to, co mnozí lidé nevidí a nevnímají. Přijde mi to, jako svět z jiné dimenze. A jen díky objektivu s kterým teď mohu fotit můžu toto zachytit na svých fotografiích. Každý den fotím a každý den objevuji nové věci. Je to svět, který by měli vidět všichni lidé na této planetě, protože pak by si přírody více vážili.

Každý si na něčem, jak se říká, ulítává, každého dobíjí něco jiného. U vás je to focení? Co vám to osobně dává?
Ano, ano. U mě je to vyloženě ujetí. Jsem přímo posedlá focením. Focení v přírodě mi dodává vnitřní klid, harmonii a takové naplnění pozitiva, že to ani slovy nedovedu popsat. Propojení s přírodou. Když jsem v louce a fotím a nebo jen tak sedím a pozoruji ten šrumec, tak si připadám, jako bych byla velkou součástí té louky.

Fotila jste v bažinách i kolem vodopádů. To musíte zažívat u focení i adrenalinové vzrušení?
Teď jste mě rozesmál. Ano, fotím v bažinách, u vody i u vodopádů. A těch pádů. (Smích…) Adrenalin zažívám každý den, zrovna dnes, když jsem byla fotit vodopády tady u nás v lese. Vždy, když jdu fotit vodu a nebo něco okolo vody, tak tam skončím. Podobné je to s bažinami. Byla jsem fotit v Krušných horách s jedním kolegou fotografem a samozřejmě jsem si nedala říct a šlápla tam, kam jsem neměla. A už to bylo. Místo aby mi kolega pomohl ven, tak zvesela cvakal a cvakal. Nebo letos na jaře, když jsem si šla nafotit žabí vajíčka. Žádné teplo ještě nebylo a já přes to, že jsem měla gumovky, tak jsem tam zahučela až skoro po pás. Pak jsem šla bosá k autu a byla jsem pěkně vymrzlá.

Je u vás fotka dílem náhody nebo cíleným záměrem?
Já v žádné náhody nevěřím. Pro mě má všechno to, co dělám jeden velký smysl. Ano, když fotím, tak je to pro měcílené. Zaměřuji se na určité scenérie, které se mi odkrývají v přírodě. Čím víc času tam trávím, tak tím více zážitků si odnáším.

Fotoaparát téměř neodkládáte, berete si ho i do postele?
Opět jste mi vykouzlil úsměv na tváři. Ano, svůj fotoaparát doopravdy neodkládám, beru si ho úplně všude. Ale do postele si ho opravdu neberu. Stačí, že se mi zdává o tom, jak fotím. Možná by ale čtenáře pobavilo, že s fotoaparátem chodím do vany, kde vzniklo mnoho mých unikátních fotografií.

Kde jste vystavovala svá díla a kde mohou naši čtenáři vaše fotografie vidět?
Díky mému kamarádovi Honzovi Černohlávkovi a pár dalším přátelům jsem měla tu čest vystavovat v Praze na Vinohradech. Mé fotografie jsou k nahlédnutí na mých webových stránkách stepanka-foto.mypage a pak samozřejmě na několika dalších.

Jaké jsou vaše současné cíle?
To jste mi položil otázku na tělo. Byla jsem rok nemocná a v tom období jsem se přestěhovala na samotu, kde je to s prací velmi špatné. Momentálně jsem bez práce a asi jsem se zbláznila, protože se hlásím na soukromou uměleckou průmyslovou školu v Plzni se zaměřením na fotografie.

Původně jste byla jeřábnicí a procestovala celou republiku. Jaké to je být jeřábnicí a například pracovat na přehradě poničené povodněmi?
Procestovala jsem toho docela dost díky této profesi. A jsem za to moc ráda. Nikdy jsem nestála na místě, pořád se něco dělo. Tuto profesi jsem dělala od svých osmnácti let a moc mě bavila. Mám nějak od přírody dané, že jsem na tyto stroje jako stvořená. Příklad Orlické přehrady po povodních je docela dobrá zkušenost. Strávila jsem tam dva a půl roku. Byla to skvělá montáž se skvělou partou, na kterou nikdy nezapomenu, protože pro mě byla druhou rodinou. Když jsem jezdila na montáže, tak mojí náplní nebylo jen jezdit s jeřábem, pracovala jsem i dole s generátoristy a navíječi. Dělala jsem to, co oni. A byla pro mě čest účastnit se obnovy této přehrady. To se totiž nepodaří každému, rozebrat do šroubku generátory, které desítky let ani nikdo z blízka neviděl.

Při našem rozhovoru bychom neměli nevzpomenout vaši úžasnou maminku, která cestovala pěšky z Kladrub do Santiaga de Compostela. Je maminka vaší morální oporou?
Já jsem o této cestě původně vůbec nevěděla. Dozvěděla jsem se to až z médií. V tu dobu to bylo tak, že naše vztahy s maminkou nebyly růžové. Můj bratr pořádal před odchodem mamky rodinný sraz, kam jsem jako jediná nepřijela. Připadalo mi to dost nesmyslné jezdit k Praze, když jsme s mamkou bydlely kousek od sebe. Ale moc jsem si přála ji vidět než se na tuto cestu vydá. Moje přání se splnilo hned druhý den po mém vyslovení. Obě dvě jsme dostaly šanci si sednout a vše si povědět.

Od počátku cesty, kterou mamka šla do Santiaga de Compostela jsem ji ve svých myšlenkách provázela. Psala jsem ji smsky a snažila jsem se ji duševně podporovat. A ne jen já, ale i moji přátelé. Někdy jsem i zažívala to, co ona. Byla jsem s ní na té cestě duševně propojena. A já věřím tomu, že to maminka cítila. Starám se o sebe od svých sedmnácti a půl let sama, takže morální oporu nacházím jen sama v sobě. Nespoléhám se na nic a na nikoho. Já si jen můžu s mamkou sednout a poklábosit o tom či onom. Vyslechnout její názor, nějakým způsobem si ho přebrat, ale to je vše.

Ale zpět k fotografování. Kam se chystáte v nejbližší době fotit?
Tak to je záhada. Jak jsem už říkala, jsem spontánní a nechám se vést. Takže když mi v hlavě blikne, tak vezmu nářadí a prostě jedu. Obyčejně je mi to úplně jedno kam, hlavně když vždy objevím něco někde. Nejednou jsem byla schopna jet i stovky kilometrů za rosnatkami. Nakonec jsem se dozvěděla, že je mám kousek od domu.

Jaké to je, být na druhé straně, před objektivem?
Takže jste mě rozesmál do třetice pane redaktore. Jaké to je? Pro mě je to legrace, horší je to s fotografy, co mě fotí, protože já jsem dost veselé povahy a vždy dost dlouho trvá, než mně zklidní a než do focení přijdu. A také mně dost dlouho přemlouvají, než jim dovolím vůbec fotit. Ale když pak začneme, tak se mi to líbí a užívám si to. Pěkně si to vychutnávám.

Autor: Antonín Hříbal

7.7.2010 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nissan Leaf patří k menším autům, přesto stojí téměř tři čtvrtě milionu korun
11

Češi elektromobily nechtějí. Důvod? Malý výběr, vysoká cena a dlouhá návratnost

Prezident Miloš Zeman a premiér Bohuslav Sobotka.
6

Politici dostanou opět přidáno. Prezident bude brát více než 250 tisíc

DOTYK.CZ

29. květen 1985. Den, kdy anglická zvěř zardousila fotbal

Ta tragédie byla nevyhnutelná. V Bruselu, na Heysel Stadionu, se před finále fotbalového poháru mezi Liverpoolem a Juventusem Turín sešlo příliš výbušných ingrediencí. Desetitisíce zpitých chuligánů, nože, střelné zbraně, zchátralý a drolící se stadion, stupidní systém prodeje lístků, v podstatě nulová přítomnost policie. Byla to jatka zbytečná, ale poučná.  

AKTUALIZOVÁNO

V Balkové na Plzeňsku se vzbouřili cizinci. Policie proti nim zasáhla

Část cizinců v záchytném zařízení v Balkové na Plzeňsku dnes zahájila vzpouru a zabarikádovala se. Zakročila proti nim policejní zásahová jednotka. Při zákroku nebyl nikdo zraněn. Podle mluvčí cizinecké policie Kateřiny Rendlové bylo důvodem pro vzpouru pravděpodobně to, že jeden z cizinců obdržel informaci o vyhoštění ze země  

VIDEO: Černý dým nad Libercem. Hoří v areálu Severochemy na Františkově

Černý dým je vidět nad celým Libercem. Hoří totiž sklad hořlavých kapalin v areálu Severochemy, platí tam třetí stupeň nebezpečí. Na místě zasahuje přes 12 hasičských jednotek, je tam i státní a městská policie. Záchranná služba odvezla jednoho lehce popáleného člověka, který se nadýchal i zplodin, do nemocnice. Houkání sirén je slyšet po celém městě, do Liberce míří jednotky profesionálních hasičů z celého okreseu Liberec, povoláni jsou i hasiči z Mladé Boleslavi. Policie uzavřela pro veškerou dopravu ulici Vilová, kde Severochema sídlí.

AKTUALIZOVÁNO

Odstartovaly dotace na dešťovou vodu. Zájem je obrovský

Během prvních dvou hodin od otevření nového dotačního programu Dešťovka přijal stát přes 800 žádostí za zhruba 39,5 milionu korun. Je to zhruba 40 procent celkového rozpočtu programu, ve kterém chce stát přerozdělit 100 milionů korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies