Colours of Ostrava: Město je navzdory počasí plné lidí

Masarykovo náměstí v centru Ostravy praská ve švech. Mladí lidé se smáčejí v proudu studené vody, která tryská z fontán. Místo k sezení ve stínu se stává vzácností. V obležení jsou také zmrzlinové stánky a kryté venkovní restaurace. Na dračku jde pivo.

„V tom vedru toho ani moc nejde obcházet. Možná tak při cestě na nějaké to koupaliště,“ říká s úsměvem třiadvacetiletý Martin Veselý z Kladna. Návštěvníci z různých koutů republiky se snaží najít cestu k nejbližšímu koupališti.

„Je tady něco většího? Nechce se nám někam, kde bude hlava na hlavě,“ ptá se Jan Stárek z Jablonce nad Nisou. Na otázku, kam mají ještě v plánu zamířit, odpovídá: „Rádi bychom viděli haldu Emu, ta se zdá být zajímavá. A možná Novou radnici.“

Ani na Hornické muzeum se nezapomnělo. Stalo se atraktivním zvláště pro cizince. „U nás nic takového není. Je to pro mě rarita, tak bych ho rád viděl,“ praví Angličan Adrew Devine.

Mapka je nepraktická

Devětačtyřicetiletý Alan Hackl z Prahy má v programu jasno. „Odpoledne se chystáme na koncert do kostela. Zbytek dne prospíme,“ směje se.

Další častý obrázek z ulic centra města jsou příznivci festivalu, kteří se stěží probírají malou mapkou města v bulletinu festivalu. Plánek Ostravy otáčejí vzhůru nohama, snaží se zorientovat, až se pak raději obrátí s prosbou o radu na kolemjdoucí.

„Nevíte, jak se dostaneme na Nádražní ulici?“ oslovuje nás například Petra Kendíková z Teplic, která jen s námahou luští orientační plánek krajského města.

„Nebyli jsme ani schopni najít stanové městečko. Mají strašně špatnou organizaci pro lidi, kteří nejsou z Ostravy. Nikdy jsme ještě na žádném festivalu nebyli, takže jsme netušili, že si máme nejdřív obstarat náramky pro vstup, a až potom se ubytovat,“ stěžuje si pak paní Hana z Blanska.

PATRYCJA SZUSCIKOVÁ, KATEŘINA LIŠANÍKOVÁ