Ve čtvrtek v deset hodin dopoledne je na transfuzním oddělení vinohradské nemocnice relativní klid. Před ambulancemi lékařů sedí několik dárců, kteří čekají buď na vyšetření, nebo na jeho výsledek. Když lékař vyhodnotí vyplněný dotazník a výsledky vyšetření kladně – dárce nemá žádné akutní onemocnění, má negativní nález na srdci a plicích a i jeho krevní tlak je v pořádku – pustí dárce k odběru. Pak již následuje tradiční procedura: zápis, mytí předloktí, ulehnutí na polohovatelné lůžko a odběr. Ten samotný trvá asi deset minut, během nichž pacient přijde asi o 450 mililitrů krve. Když vše proběhne bez problémů, čeká dárce příjemnější část procedury – občerstvení, které mu dodá ztracenou energii a tekutiny.

„Nedá se říci, že bychom postrádali konkrétní krevní skupiny, to se totiž mění den ode dne, podle skladby pacientů. Potřebujeme vlastně všechny skupiny. A vůbec nejdůležitější je, aby se lidé naučili krev dávat, aby se zařadili do registru dárců,“ říká doktor Petr Deutsch, lékař transfúzního oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Podle něj je zásadní právě získávání a pravidelné docházení dárců. „Pokud jde o ty skupiny, to my si už dokážeme poradit organizací zvaní a odběrů, v případě naléhavé potřeby můžeme pozvat i jednotlivé dárce.“

Doktor Deutsch poznamenává, že tradičně krizovějším obdobím jsou letní měsíce, kdy dárci odjíždějí na dovolené. „Ale méně jich bývá i začátkem roku, kdy se lidé tak říkajíc konsolidují, po Novém roce začínají spoustu jiných věcí a musí si vše uspořádat,“ dodává lékař.

Komerční odběry nepřinesly masivní odliv dárců

Asi dva roky již v Praze fungují tzv. komerční odběry. „Nemám pocit, že přinesly nějak masivní odliv dárců. Kromě toho, pro komerční účely se odebírá jen plazma, která není zdaleka jedinou složkou krve. U plazmy lze dělat odběry jednou měsíčně, výjimečně za čtrnáct dnů, zatímco u krve čtyřikrát do roka. Když někdo od nás odejde, tak nevíme kam, můžeme se jen domnívat: třeba za komerčními odběry a třeba jen do jiné transfúzní stanice,“ vysvětluje doktor Deutsch.

Pro dárce stále platí, že před odběrem by neměli jíst tučná jídla a měli by vypít dostatečné množství tekutin, minimálně tři čtvrtě litru. „Není pravda, že se musí přijít na lačno, to je legenda z minulosti. Ono se to hodilo dohromady s tím, že se musí přijít ráno. Ale dnes děláme odběry až do 12 hodin a dárcům naopak doporučujeme, aby přišli lehce najezeni,“ dodává lékař. Podle něj se ovšem odběry ráno skutečně snášejí lépe, než později během dne.

Dvanáctá hodina je na Vinohradech rozhodující také proto, že odběry učiněné do této doby se dají zpracovat ještě pro použití týž den.

AIDS se zatím neobjevil

Každý dárce musí v dotazníku vyplnit, zda neměl nějaké rizikové kontakty týkající se onemocnění AIDS, respektive přenosu viru HIV. Každá krev se vyšetřuje a tam, kde je to technicky možné – to je u trvanlivějších preparátů – se po půl roce u všech dárců dělá ještě jedno vyšetření, než se přípravek podá pacientům. Riziko u ostatních krevních přípravků tedy existuje, ale je minimální. „Jsme opatrní a kromě těch dotazníků a vyšetření naše dárce ještě tipujeme a troufáme si odhadnout, kdo je rizikový a kdo ne. Naštěstí AIDS, respektive virus HIV není u nás ve srovnání s jinými zeměmi tolik rozšířený,“ říká a klepe na dřevo doktor Deutsch.

Totéž se dá říci o žloutence. Pokud někdo prodělal typ B či C, nemůže už dále dávat krev, u typu A to po delší době možné je. Méně známé je, že například po vytržení zubu či jiném drobném chirurgickém zákroku v ústech by dárce měl vyčkat nejméně týden, po větších operacích zpravidla šest měsíců a stejně tak po akupunktuře, piercingu či tetování. Při pochybnostech je vždy rozhodující slovo lékaře.

A co benefity?

Vždy se říkalo, že dárci chodí darovat krev především pro dobrý pocit, že někomu pomohli a že si svým způsobem zasloužili pomoc, kterou mohou kdykoliv sami potřebovat. Co mohou dnes transfúzní stanice dárcům nabídnout? „Naše zařízení toho nemůže moc. Pokud vím, Červený kříž stále pořádá koncerty pro dárce a občas – i když je toho v poslední době méně – jsou nějaké drobné dárečky nebo vstupenky na různé akce od sponzorů. Samozřejmě, že na každého dárce s větším počtem odběrů čekají čestné plakety Červeného kříže. Ale to hlavní, co nabízíme, je pravidelná kontrola zdravotního stavu, a to poměrně rozsáhlá, což není v dnešní době zanedbatelné,“ zdůrazňuje doktor Deutsch. Bohužel se občas stane, že tu přijdou i na závažné choroby, o nichž lidé nevěděli. Jako příklad uvádí lékař krevní a plicní choroby, nezřídka i vysoký krevní tlak. „Prevence dnes – bohužel – dost ustoupila a sem se občas dostanou lidé, kteří nebyli u lékaře i řadu let,“ podotýká lékař.

Více osvěty!

„O dárcích krve se dnes mluví jen v případě nějakých katastrof, ale ve skutečnosti jde o normální každodenní proces. Sousta operací by bez transfúzí nebyla možná, a to i přes pokrok lékařské vědy. Chce to mravenčí práci, ne jen jednou za čas, když jsou nějaké povodně či zemětřesení. Největším bohatstvím jsou pro nás dárci registrovaní, kteří chodí pravidelně, anebo tehdy, když je pozveme,“ říká lékař, který působí na transfúzní stanici již několik desetiletí.

Na Vinohradech se dělají nejen odběry, ale krev se i zpracovává například na preparáty z krevních destiček, jež mají jen pětidenní použitelnost. Naopak zmrazená plazma vydrží až dva roky a běžné krevní konzervy zhruba 40 dnů. Věková hranice pro dárce je obecně dost známa – od 18 do 60 let (i v 60 lze být prvodárcem!). Je zajímavé, že pro dárce platí i hmotnostní limit – 50 kilogramů. Zájemkyně s postavou a la Twigy tedy nemají šanci.

Kdo dnes vlastně chodí darovat krev? „Jsou to studenti, ale to je dáno tím, že je tu fakulta. Jinak to jsou policisté, hasiči – asi proto, že často přicházejí do styku s lidským neštěstím. Sociální složení pochopitelně nijak nesledujeme, ale řekl bych střední vrstva,“ říká doktor Deutsch. Podle něj přicházejí často i lidé z okolí Prahy, protože spádovost vinohradské nemocnice je velká. „Ale máme tu i dárce z větší dálky. Prostě to spojí s cestou do Prahy, nebo s takovým malým výletem,“ dodává s úsměvem lékař, podle nějž také na oddělení bezpečně poznají, kdy je pátek. „To chodí nejvíce lidí, stejně jako před svátky, protože ten volný den, který dárcům ze zákona náleží, samozřejmě každý uvítá,“ říká doktor Deutsch a je vidět, že tato drobnost mu rozhodně na jeho práci nevadí.

Čtěte také: Studenti si přivydělávají darováním krve i sperma