VYBERTE SI REGION

Deratizátor: Potkan v záchodové míse není výjimkou

Zlín - Oldřich Bubrinka je pro Zlín velmi důležitý člověk. S trochou nadsázky se dá říci, že je jeho obecním krysařem. Každý rok provádí se svými lidmi na území města kompletní deratizaci. Díky ní se počet potkanů drží na rozumné výši.

23.6.2009 5
SDÍLEJ:

Deratizátor Oldřich Bubrinka. Foto: DENÍK/Robert Heč

„Myslet si, že je vyhubíme úplně, je samozřejmě nesmysl. Ale Zlíňáci mohou být klidní, například proti Ostravě je tady potkanů výrazně méně,“ tvrdí vitální chlapík ve své útulné kanceláři. Bubrinka se narodil v Břeclavi. Před 55 lety se ale s rodiči odstěhoval do Zlína a od té doby je tomuto městu věrný až dodnes. Vystudoval strojní průmyslovku a až do revoluce pracoval jako frézař v ZPS.

„V roce 1991 mně ale kamarádi nabídli, jestli s nimi nechci dělat dé-dé-dé, tehdejší služby města Zlína se totiž rozpadly a deratizaci neměl kdo dělat, tak jsem kývl a pustili jsme se do toho,“ objasňuje počátky své současné profese.

Novodobý Don Quijot

Oldřich Bubrinka má se svými parťáky na vývěsním štítě hrdě napsáno DEZINFEKCE-DESINSEKCE-DERATIZACE. První pojem znamená hubení choroboplodných zárodků, desinsekce - hubení hmyzu a deratizace se zabývá hubením hlodavců. „Začínali jsme ve čtyřech. Museli jsme absolvovat kurz a získali jsme patřičné osvědčení. No a pak jsme mohli vyrazit do terénu,“ usmívá se Bubrinka.

Hubení potkanů může v mnohém připomínat boj s větrnými mlýny. Stačí si připomenout jen pár základních faktů. Potkan dospívá už po třech měsících života, samice je březí pouze tři týdny a vrhá až sedmkrát do roka 5 až 15 mláďat. Jeden pár potkanů tak může mít teoreticky až 800 potomků za rok. „Deratizace může být považována za úspěšnou, když se podaří vyhubit devadesát procent populace. Je však dobré ji po šesti měsících zopakovat, přeživší jedinci totiž jinak dokážou během jediného roku populaci obnovit v plné výši,“ vysvětluje devětapadesátiletý potkanobijec.

Pozor na psy

Zlín má podle Bubrinky výhodu, že pravidelná deratizace se zde provádí už minimálně třicet let. Přesto i Baťovo město má své potkaní promenády. „Nejvíc jich je na Jižních Svazích a dalších sídlištích. Obecně platí, že v místech, kde žije v anonymitě velká masa lidí, daří se i potkanům. Je to přirozené. Lidé si tam většinou svého okolí příliš neváží, odhazují ledabyle zbytky jídla a to je eldorádo pro hlodavce,“ tvrdí Bubrinka. No a když se potkani přemnoží, nastupuje on a jeho tým.

OLDŘICH BUBRINKA - je ženatý, má tři děti a jednoho vnuka - má 59 let - svou práci nepovažuje za nebezpečnou - přátelé jej přezdívají „krysák“ - odpočívá na rybách nebo v lese

Otrávené nástrahy umisťují do sklepů, kanálů, větracích či teplovodních šacht. Granule, zrní či pasty se vždy kladou do speciální nádoby. „99,9 procenta nástrahy tvoří takzvaný atraktant, což je nějaká dobrotka typu masokostní moučky, cukru či šrotu, zkrátka něčeho, co tomu potkanovi zachutná. Jen ten nepatrný zbyteček nástrahy je smrtící látka, v tomto případě antikoagulant, který způsobí vnitřní vykrvácení potkana, je to bezbolestné a naprosto účinné,“ chrlí ze sebe svou každodenní latinu Bubrinka.

I když je nástraha vždy umístěna v plastové či plechové nádobě, může se stát, že někdo jed vysype ven a sežere ho například pes či kočka. „To je samozřejmě zlé. Jed zabijí asi po třech až sedmi dnech. Když proto vidíme, že náš pejsek je nadměrně unavený a krvácí z tělních otvorů, okamžitě ho odvezte k veterináři, pokud mu včas aplikuje vitamin K, zachrání ho,“ vysvětlil.

Potkani jsou výborní plavci i šplhavci

Každoroční deratizace přivádí Bubrinku a jeho partu do míst, která běžný smrtelník nikdy nenavštíví. „Žasli byste například, jaká rozsáhlá podzemí se nacházejí pod centrem Zlína. Teplovodní a parovodní šachty vznikly ve 30. letech za Bati, jsou dva metry vysoké a vedou třeba od Domu kultury až do bývalého baťovského areálu, domácími pány jsou tam ovšem potkani,“ usmívá se Bubrinka.

O téměř neuvěřitelných ekvilibristických schopnostech potkanů se vyprávějí romány, zlínští lovci hlodavců je jen potvrzují. „Opravdu není výjimkou, když nám volá vyplašená dáma ze šestého patra činžáku, že ze záchodové mísy na ni vyskočil potkan, jsou totiž výborní plavci a šplhavci. V takovém případě je jediná možnost, vezmeme vzduchovku a jedeme potkana zastřelit,“ líčí své zkušenosti Bubrinka.

A vzápětí další historkou potvrzuje názor, že když se někam potkan protáhne hlavou, protáhne se i zbytkem těla. V jedné zlínské mateřské škole se totiž odpudivý vetřelec objevil v umývárně. Personál přivolanému deratizátorovi tvrdil, že se potkan dovnitř dostal obnaženou vodovodní trubkou, která při výměně umyvadla právě trčela ze zdi.

Zkušený odborník tomu nechtěl věřit, vždyť trubka měla v průměru čtyři centimetry. „Kolega byl však vzápětí vyveden z omylu, potkana začal v umývárně honit, ten však rychle doběhl ke stěně, vyskočil do metrové výšky a vzápětí zmizel v ústí úzké trubky,“ s úsměvem na rtech vypráví Bubrinka.

Dejte hlodavci šanci k útěku

Zlínští deratizátoři v čele s Oldřichem Bubrinkou si za 18 let své praxe vybudovali skvělou pověst. Dnes jezdí hubit hlodavce či hmyz prakticky po celé republice. Na seznamu svých zářezů mají asi stovku měst a obcí. „Největší potkaní hemžení jsme zažili v Ostravě. Jde vidět, že tam se nikdy deratizace pořádně nedělala. Některá sídlištní území jsou děravá jak ementál a rozhodně za to nemohou horníci. Potkani tam působí obrovské ekonomické potíže,“ tvrdí Bubrinka.

Rád vzpomíná na práci v jihlavském historickém podzemí, některé chodby tam jsou několik set let staré. I když je hubení potkanů netradiční profese, nemyslí si Bubrinka, že by byla nebezpečná. „Když člověk dodržuje základní hygienické zásady, nemůže se nic stát. Používáme rukavice a vždy si po manipulaci s jedem či mrtvými zvířaty důkladně myjeme ruce,“ tvrdí rezolutně.

Samotný potkan je pak samozřejmě nebezpečný především tím, že může roznášet spoustu nebezpečných nemocí. Na člověka útočí pouze pokud je zahnán do kouta. „V takovém případě po vás může skočit, je proto dobré mu vždy dát k dispozici únikovou cestu, rozhodně ji využije a uteče, “ radí.

Budoucnost patří štěnicím

Do okruhu Bubrinkových nepřátel ale nepatří pouze potkani. Spadeno má i na rusy, šváby a další otravný hmyz. „Některé starší zlínské restaurace nám v tomto směru poskytují opravdu skvělý prostor pro seberealizaci. Je to stejný problém jako u potkanů, jakmile se pořádně neuklízí a povalují se tam trvale zbytky jídla, švábi se dřív nebo později objeví. Není pak vůbec jednoduché se jich zbavit,“ varuje Bubrinka.

Každé období má své specifické hrdiny. Před lety byli především na sídlištích velkým problémem malí mravenci, takzavní faraoni. Ti už jsou dnes out, na scénu se však razantně prodrali jiní vetřelci - štěnice - drobní broučci sající v noci lidskou krev. „Dá se mluvit o nastupujícím celosvětovém zamoření. Velmi špatně se likvidují, jsou totiž neuvěřitelně rezistentní proti chemickým přípravkům. U nás ve Zlíně se naštěstí zatím vyskytují velmi sporadicky, ale třeba opět v Ostravě nebo v Praze už jsou štěnice velkým problémem,“ upozorňuje Bubrinka.

Říkají nám „krysáci“

Oldřichu Bubrinkovi a jeho kolegům neřeknou přátelé jinak než „krysáci“. „Je to dost paradoxní oslovení. My se totiž s krysami prakticky nepotkáme, tito hlodavci jsou u nás téměř vyhubeni. V současnosti se jim daří už jenom na Kladensku a v severních Čechách. Ale souvisí to zkrátka s tím, že lidé si potkany s krysami často pletou,“ usmívá se Bubrinka. Jeho vlastní rodina nemá s jeho profesí nejmenší problémy. „Jedním z těch, se kterými jsem naši živnost rozjížděl, byl můj bratr. Mí dva synové v současnosti už taky dělají deratizátory a dcera přípravky na hubení hlodavců pro změnu prodává, takže jsme v tom prakticky celá rodina,“ ochotně rozkrývá své zázemí Bubrinka.

Pokud mu po příchodu z práce zbudou nějaké síly, rád si nalije dvojku moravského vína, dřív dával přednost červenému, nyní favorizuje bílé. Dalšími jeho vášněmi jsou rybaření a chození na houby. „Mám samozřejmě své utajené revíry, nejvíce rostou u Podkopné Lhoty a na Držkové. Na ryby jezdím na fryštáckou přehradu nebo na Mušovská jezera,“ vypráví Bubrinka a hrdě ukazuje na kancelářskou zeď, kterou zdobí fotografie jeho největších úlovků.

Robert Heč

23.6.2009 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies