Sdružení dobšických vinařů ve spolupráci s obcí pořádalo v sobotu další ročník oblíbené akce Putování po dobšických sklípcích.
Je nevlídné sobotní ráno. Z ocelově šedých mraků se občas pomalu snese osamocená sněhová vločka. Za chvíli se počasí dopustí téměř aprílového žertu a dá se drobného, o to vydatnějšího deště. Před dobšickou sokolovnou se již před desátou hodinou ranní srocují hloučky milovníků vína. Zimomřivě se choulí a nasazují kapuce. Za chvíli vyrazí na Putování po dobšických sklípcích. Na krku mají zavěšené skleničky, v ruce svírají mapku, která je provede po jednotlivých sklípcích a pytlík s žetony. Ty odevzdají u vinařů a mají sloužit jako jakási identifikace platícího návštěvníka a také jako ohodnocení vinaře.
Jedni z prvních vyrazili na trasu miroslavští, přijelo jich asi deset. „Tuto skvělou akci nám doporučil kamarád, byl tady loni a přijel úplně nadšený. Letos nás vzal ssebou a i přes špatné počasí se budeme určitě skvěle bavit,“ těší se Martin Vodák z Miroslavi. Hned první sklep, kam jsme zavítali, byl sklípek pana Miroslava Švédy z Dobšic. V krbu praská oheň, sklepem se nese vůně vína a čerstvého chleba se sádlem.
„Jsme na trase označeni jako sklep číslo dvě, jinak máme ale největší sklep v Dobšicích. Celkem letos nabízíme dvacet stanovišť,kde mohou návštěvníci ochutnat přes šedesát vzorků, z toho šestnáct červených a rosé. Sice letos nepřeje počasí, ale ve sklepích je teplo. Myslím, že očekávaných sedm set návštěvníků nakonec dorazí,“ tváří se optimisticky vinař.
Ochotně obsluhuje všechny příchozí a odborně představuje jednotlivé vzorky vína. Rozlévá semillon, který na loňském putování zvítězil jako nejlepší bílé víno v anketě návštěvníků. A my vyrážíme dál. Je pořádná zima a zahříváme se rychlou chůzí. Další sklep patří rodině Pavlasových. „Loni přišlo opravdu kolem sedmi set lidí, kolik bude letos, těžko říct. Akce je čím dál tím známější,“ ujímá se ochotně slova vinařova manželka. Na mou zvídavou otázku, ohledně favorita a případného vítěze vzpomíná na loňský ročník. „To zvítězil Josef Lán v kategorii červených vín, má velmi dobré Zweigeltrebe,“ říká Pavlasová.
Skupinka z Miroslavi se mi na chvíli ztratila z dohledu a dávám se do řeči se sympatickými lidmi. Svěřují se, že přijeli z Vysočiny. „Je nás tady skoro dvacet, přijeli jsme vlakem ze Zárubovic, to je asi třináct kilometrů od Třebíče. Jezdíme sem moc rádi. Loni bylo nádherné počasí, chodili jsme pouze v tričku. Ale zase to polední sluníčko nebylo moc příjemné,“ vzpomíná na loňský ročník putování Lojza Čapek ze Zárubovic. Jsem zahrnuta spoustou informací o jejich obci. „Máme stodvacet obyvatel, z toho dvacet odjelo dnes do Dobšic,“ žertuje Čapek. Pokračujeme k dalšímu sklepu a stále počítáme, jestli jsme všichni. Blíží se poledne a přiláká nás vůně zabíjačkové polévky u sklepa číslo šest. Je báječná a hlavně horká!
S plným žaludkem a přece jen trochu zahřátí vyrážíme dál. Některé dámy začínají být zjevně unavené. Mluvný Čapek je stále při síle a chválí zdejší organizátory.„Je skvělé, že takhle vydařenou akci někdo organizuje. Trošku mi vadí, že je letos žeton místo vstupenky. Loni byly náramky a to se mi zdálo lepší. Měli dát žetonů tolik, kolik je vzorků,“ brblá Čapek. Je zřejmé, že v pozdním odpoledni bude pro některé obtížné žeton najít a odevzdat vinaři. Postupem času je stále více návštěvníků unavených, ale přibývají noví a svěží. Ve sklepích se tvoří fronty a v těch menších je opravdu k nehnutí. „Příští rok přijedeme zase, je taky krásně, i když prší,“ loučí se se mnou zárubovičtí.