Na rozdíl od grafomanů se na stránkách novin s grafology tak často nesetkáváme. Jak se jím člověk stane?
Musí mít o tuto disciplínu zájem, musí ho to bavit. Musí absolvovat středoškolské vzdělání s maturitou a pustit se do studia, třeba dálkového, formou kurzů, ve vzdělávací společnosti s příslušnou akreditací ministerstva školství. V mém případě to bylo pět let studia v Praze.

Musí mít k této profesi člověk nějakou zvláštní dispozici?
K přijetí ke studiu je důležitý výsledek psychologického testu.

Pročpak?!
Protože grafolog sahá i do duše posuzovaného. Měl by být tedy „normálním fungujícím člověkem“, který nemá problémy sám se sebou, nadstavbou je schopnost vhledu do druhého, komunikace . . .

Takže nejde jen o technickou stránku rukopisu, o mechaniku jeho provedení, například k ověření pravosti podpisu, jak se s tím u soudů nejčastěji setkáváme?
Porovnávání písma jako celku a v jeho dílčích zónách je jen část oboru. Z těchto individuálních projevů lze ale usuzovat i na osobnost pisatele. Ze znaků lze vyvodit nejen určení, zda je extrovert či introvert, ale i jaké má dotyčný vlastnosti, zda psal ve stresu či po nějaké újmě, zda má psychické potíže, a to třeba i patologického rázu . . .

Zdržme se tedy zatím u technické stránky písma, u podpisu. Snad každý z nás se stal někdy v životě „padělatelem“, když napodobil rodičovský podpis v žákovské knížce či pod zapomenutým úkolem. Přiznala byste se i vy jako grafoložka, že jste to taky jako dítě udělala?
To víte že ano, někdy na základní škole. Byl to otcův podpis a rychle se to provalilo.

Ve vaší praxi soudního znalce se ovšem setkáváte se sofistikovanějšími napodobeninami . . .
Dokonalý padělek jsem ještě neviděla. Všechny sporné texty byly zřetelně falšované. Ke spolehlivému závěru je ovšem nezbytné mít dostatek srovnávacího materiálu.

Proto taky obvinění z padělání někdy odmítají poskytnout ke zkoumání vzorky svého písma . . .
Navíc je žádoucí, aby posuzovaný takový kontrolní podpis vyhotovil v podobné situaci, v jaké podepsal sporný doklad. Tedy aby u toho zase seděl nebo stál, aby psal opět na linkovaný nebo naopak nelinkovaný papír, na měkké či pevné podložce, a tak dál.

Z jakých aspektů se vůbec písmo porovnává?
Podle jeho výšky, šířky, sklonu písmen, rychlosti, mezislovních mezer, pravidelnosti, dominantnosti jednotlivých zón, druhu vázání, spojitosti, úvodních i koncových tahů, tlaku i tahu, tvaru čáry, originality tahů. . .

To už by se zdálo, že je to úkol pro počítač, mikroskop!
Také takto někdy grafologové postupují. Osobně jsem zatím mikroskop nepotřebovala, postačila mi prozatím lupa, ale počítač využívám. Bývá důležité srovnat třeba i charakter drobné čárky či tlak psaní do struktury papíru.

Jaké materiály jsou potřeba ke zkoumání pisatele z hlediska psychologické diagnostiky?
Pokud se jedná o pisatele mladšího třinácti let, je zapotřebí kresebný materiál. Při analýze písma od třinácti let výše jsou to jak písemné, tak i kresebné materiály. Jejich podrobný výčet byste našli na www.grafologiekulhava.cz.

Přiznám se vám k tomu, že já bych padělek mého podpisu nepoznal.
Stává se to běžně.

Co kdyby se někdo snažil záměrně své písmo zkreslovat, třeba na zmíněném srovnávacím materiálu pro posudek v trestním řízení?
Zkušený grafolog to pozná. Zhruba do nějakých třinácti let, dokdy se osobnost formuje, se u dětí ještě nezkoumá písmo, ale kresba. Pak se ale lidé postupně vlivem utváření osobnosti odkloní od školské předlohy, tedy od té podoby písmen, jaké se učili v první, druhé třídě. Čím větší je tento odklon, tím patrnější jsou individuální rozdíly. Dospělí lidé pak už píší napořád skoro stejně, rutinně, ať chtějí, nebo nechtějí. Kdyby se cíleně snažili rukopis změnit, pár vět to dokážou, ale dál se budou stále víc stávat sami sebou . . .

Mluvíte o rutině. Je pak snazší pro odborníka rozpoznat z písma charakter osobnosti takového posuzovaného, který se „rukoupsaním“ živí, nebo takového, který už po desetiletí píše jen velikonoční a vánoční přání tetičce na venkov?
Individuální, specifické znaky má každý rukopis.

Když jsme u toho, už jste někdy posuzovala rukopis lékaře na recepisu? Tedy alespoň v době, kdy se psaly ručně. Troufla byste si i tady charakterizovat jeho osobnost?
Rukopis podle lékařského receptu jsem ještě nezkoumala. Každopádně bych k vyhotovení psychologické osobnosti dotyčného potřebovala více písemného materiálu. Recept se řadí mezi poznámky, ze kterých nelze sestavit komplexní portrét dotyčného.

Mění se písmo v průběhu lidského života?
Ano. Mění se pod tíhou událostí, okolností, ať již radostných či naopak.

Dnes v době textových editorů a SMS toho rozhodně ale zejména mladí napíší rukopisem pramálo, snad ani nemohou mít čas se pořádně „vypsat“ . . .
Ruku mají vypsanou rozhodně méně, ale v grafologii nejde jen o tu ruku. Ta je jen nástrojem. Písmo vychází z duše. Říká se, že rukopis je takový „mozkopis“ . . .

K čemu může být takové poodhalování charakteru grafologem dobré? Kdo se na vás třeba obrací?
Docela pragmaticky například i firmy při výběru uchazečů o zaměstnání, když mají třeba volit mezi dvěma jinak rovnocennými kandidáty. Poznamenávám ale, že v takovém posudku neuvádím celý osobnostní profil posuzovaného, ale jen jeho charakterové vlastnosti ve vztahu k výkonu profese či funkce, kterou má zastávat. A navíc, co je důležité, musí pisatel vědět, že jeho rukopis bude zkoumán, a měl by k tomu dát i souhlas.

To vlastně můžete docela výrazně zasahovat do života jiných lidí!
I proto je tak důležitou podmínkou studia tohoto oboru ona psychická dispozice, o níž jsme mluvili na začátku. A také o tom je etický kodex grafologa . . . Ve snaze o maximální objektivitu posudků se také s posuzovanými nikdy nesetkávám předem, abych nebyla ovlivněna jejich vystupováním, informacemi od nich či třeba jen barvou hlasu.
Tak je tomu i v případech, kdy se na nás naopak obracejí lidé s potřebou porovnání vlastní osobnosti někým takříkajíc zvenku – tedy ke zjištění, jestli vlastně znají dobře sami sebe, jestli povolání, které volí, je pro ně tím pravým a podobně.
Totéž se týká volby životního partnera – tedy zda si vybírají „toho pravého“ . . .

Máte taky nějakou zpětnou vazbu na takový partnerský rozbor v praxi? Myslím tím, zda se třeba po letech potvrdilo, že dva lidé se k sobě z vašeho grafologického zkoumání nehodili, ale oni přesto zůstali spolu či uzavřeli sňatek a po letech zjistili, že si vlastně nerozumí?
Ano, u jednoho páru jsem měla možnost vidět, jak se jejich vztah vyvíjí, a musím říct, že analýza rukopisu nelhala. Vyplynuli z ní dva odlišní lidé s vnitřními konflikty. Chtěli vědět, zda mají jít společnou cestou. Nedoporučila jsem jim to, ale oni se i tak vzali. Po čase zjistili, že něco pravdy na té grafologii bude. Jejich vztah se rozpadl.

To se nemohu nezeptat, jestli jste si vybírala podle písma i vy osobně!
Já jsem tehdy s oborem teprve začínala . . .

Ale co by vám byl rukopis vašeho budoucího manžela prozradil?
Že je empatičtější než jiní, citlivější, že má smysl pro zodpovědnost . . .

A řekněte upřímně, byla byste si ho vzala, i kdyby psal jinak?
(S úsměvem:) Pokud by to bylo ve stejné době, tak ano, protože s grafologií jsem byla teprve na začátku.

Tento obor je jistě pro laickou veřejnost velmi přitažlivý. Jak se její zájem projevuje?
Občas pořádám přednášku či diskusi na toto téma. Oslovily mne například město Tábor, G-centrum v Táboře, ale také jedna táborská základní a jedna střední škola.