Už dvě desítky let žijí v nejvíc znečištěné lokalitě na jihu Čech. Pod okny jim denně projíždějí desítky až stovky těžkých nákladních aut, která permanentně ničí obecní i soukromý majetek. Praskají jim fasády, objevují se díry v silnicích nebo problémy s kanalizací či vodovodem. Trápí je také vysoká hladina hluku a prachu. Přestože do odstraňování starých zátěží po těžbě uranu za jejich humny putují miliardy korun, oni sami z nich nic nemají a veškeré škody musejí zaplatit z vlastní kapsy. Na protesty však lidé v Mydlovarech většinou už dávno rezignovali. Podle nich totiž připomínají boj s větrnými mlýny.

„Těch náklaďáků tu jezdí opravdu hodně, ale už jsme si na ně tak nějak zvykli, protože to trvá dlouho. Lidem praskají fasády, ale nikdo s tím nic neudělá. Já bydlím naštěstí dál od silnice, ale ti, co mají domy přímo u ní, jsou fakt chudáci,“ popisuje například senior Josef Novotný. Stejně hovoří i další žena, která žije na návsi hned u cesty. Jméno zveřejnit nechce, ale ochotně ukazuje několik centimetrů široké praskliny u základů domu. Podobné mají i sousedi.

Kšefty s odpady

„Je to tady hodně úzké, a když se náklaďáky vyhýbají v protisměru, tak je to i dost nebezpečné. Sousedům jednou takhle málem zbořili zeď. O hluku a prachu raději ani nemluvím,“ říká razantně starší žena. Slova místních obyvatel potvrzuje i starosta Petr Ciglbauer. Zdůrazňuje, že nedávno musela radnice zaplatit 35 tisíc korun za opravu vodovodu. Předtím připlácela čtvrt milionu na rekonstrukci silnice. Pro tak malou obec jsou to nezanedbatelné částky.

Dostanou peníze?

Další potíž starosta spatřuje v tom, že v zavážkách kalojemů končí i odpad, který tam nemá co dělat. Dováží se sem údajně z ciziny, hlavně z Německa a Rakouska. „Jedná se třeba o staré pneumatiky nebo odpad z fabrik. Pár firem si z toho udělalo velmi výnosný byznys a nejvíc mi vadí, že nad tím státní správa zavírá oči. Dostanou to zaplacené dvakrát, ale nikdo pořádně neví, kde ty peníze končí,“ tvrdí Ciglbauer.

Dodává, že nákladní auta navíc rozváží po obci kontaminovanou a radioaktivní zem. Na začátku sanací přitom dostala obec slib, že na výjezdech z kalojemů budou dezinfekční brány a mycí rampy, přes které budou muset vozidla projíždět. Skutečnost je však jiná. „Dvacet let nám slibují, že až bude dokončen obchvat do Olešníka, tak se nám uleví. Dosud však hotový není. Snad v říjnu,“ doufá Ciglbauer.

Podle mluvčí ministerstva životního prostředí Michaely Jendekové zodpovídá za sanace pouze státní podnik Diamo, respektive Jihočeský kraj. Ujišťuje však, že už brzy bude možné zjistit, zda se v kalojemech skutečně nacházejí i nevhodné odpady. Ministerstvo totiž připravuje analýzu rizik v dané lokalitě, ve které bude sledovat i přítomnost nebezpečných látek.

Vzniká další analýza

„Teprve na základě výsledků této komplexní analýzy bude možné dělat ve věci konkrétní závěry,“ vysvětluje Jendeková. K výsledku se poté vyjádří všechny zúčastněné strany, tedy krajský úřad, Česká inspekce životního prostředí, místní úřady a případně i další zájemci.

V současné době dokončuje podnik Diamo sanaci kalojemu K I, který se rozkládá na ploše 26 hektarů. Trvá už jedenáct let, ale podle ředitele odštěpného závodu v Příbrami Václava Plojhara by měla skončit ještě letos.

„Další intenzivní práce probíhají na kalojemu E a následně se příští rok přesunou na kalojem C 2. Jde o to připravit základ takzvané nosné výplňové vrstvy, abychom mohli podat žádost do operačního programu životního prostředí,“ zmiňuje Plojhar. Pokud se podaří dotaci získat, skončí podle něj sanace dalších 64 hektarů nejpozději do prosince 2012.