VYBERTE SI REGION

Farářka: Husité slaví Vánoce podobně jako římskokatolíci

Hodonínsko /ROZHOVOR/ – Vystudovaná stavařka Dana Konečná už deset let působí v Hovoranech jako farářka církve československé husitské. Nejprve učila děti náboženství a posléze převzala celou náboženskou obec. Povolání farářky bere jako poslání.

26.12.2010 1
SDÍLEJ:

Dana Konečná je farářkou československé církve husitské v Hovoranech.Foto: DENÍK/Veronika Horáková

Teologie u ní zvítězila nad studiem architektury a psychologie. Nejraději vzpomíná na Vánoce z dětství.

Jak slaví Vánoce husité? Máte nějaké jiné zvyky než například římskokatolíci?
Naše církev je křesťanskou církví. Vánoční zvyky se příliš neliší od ostatních křesťanských církví. Vánočnímu času předchází doba adventní, která má svůj zvláštní charakter. V úvodu každé ze čtyř nedělních adventních bohoslužeb zní “ Roráty ” Ejhle Hospodin přijde …Rosu dejte nebesa…Podobně je tomu i v římskostolické církvi. Také témata kázání mají svůj zavedený řád. První dvě neděle jsou zaměřena na zvěstování o očekávání druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Druhé dvě neděle jsou přípravou na oslavu jeho prvního příchodu v podobě Betlémského dítěte. Vánoce pak pokračují vigilií Hodu Božího vánočního, tedy lidově půlnoční mší. U nás v Hovoranech začíná ve dvaadvacet hodin. Její součástí je kromě sváteční liturgie také zpěv koled, a bohoslužby obohacuje připraveným programem také pěvecký sbor.

Kde letos slavíte Vánoce? Přece jenom bydlíte v Brně a do Hovoran dojíždíte…
Bydlím sice v Brně, ale v Hovoranech jsem vždy od pátku do neděle a někdy i častěji. A vánoční svátky jsem zde prakticky celý týden, tedy od čtvrtka do úterý. Do Brna jezdím na otočku na Silvestra. Ráno musí být ale opět v Hovoranech, kde sloužím bohoslužbu. Mám totiž ještě své civilní zaměstnání. Během asi dvou let bych měla být v důchodu a poslání farářky se pak budu věnovat na plný úvazek.

Postíte se na Štědrý den, abyste viděla zlaté prasátko?
Určitě se nepostím, abych viděla zlaté prasátko. To je asi jen taková upoutávka pro malé děti. Na Štědrý den vařím čočkovou polévku, kterou jím v poledne. Večer si pak dám rybu a salát, jako ve většině rodin.

Jak vůbec vypadá váš štědrovečerní stůl?
K štědrovečernímu stolu usedám sama, ale na stole nechybí další talíř pro případného hosta. Tak to bývalo u nás doma a dodržuji tuto tradici. Zapálím si svíčku, přečtu si vánoční evangelium podle Lukáše. V duchu se pomodlím za celou rodinu i ty, kteří již z časného života odešli, zavzpomínám a ke vzpomínkám a rozjímání mi zní tóny Sukovy serenády. To je také zvyk z dětství a vzpomínka na štědré večery, které jsem trávila ještě s tatínkem, maminkou a sestrami.

Na které Vánoce vzpomínáte nejraději?
Jistě na ty z dětství, na to posvátno, na chvíle, kdy byli na sebe všichni vlídní a celý den byl prosycen pocitem tajemného očekávání. Na chvíle, kdy jsme povstali u společného stolu a maminka nebo táta četli z Písma: I stalo se v těch dnech, vyšlo nařízení císaře Augusta, aby byl popsán všechen svět… Fascinovala mě ta skutečnost, že každý rok vzpomínáme na událost, která se stala někde v daleké cizí zemi a přesto ovlivnila celý svět tak, že se na ni každé vánoce znovu vzpomíná. Teologický rozměr této události jsem tehdy jako dítě samozřejmě ještě vůbec nechápala.

Když se vrátíme k církvi. Kolik lidí chodí v průměru do kostela?
V Hovoranech se sejde v „normální“ neděli kolem čtyřiceti až padesáti věřících. Ale pokud jde o sváteční bohoslužby, vánoční, velikonoční či při jiných slavnostních příležitostech do kostela přijde i třikrát více lidí.

Spolupracuje hovoranská náboženská obec i s ostatními církvemi?
Jistě. Spolupracujeme především s církví římskokatolickou. Každoročně připravujeme dvě ekumenické bohoslužby. Setkáváme se ale i na jiných akcích. V letošním adventu jsme se například v Hovoranech uskutečnil ekumenický koncert komorního souboru Musica Animea a Žesťového Kvinteta. V našem chrámu Spasitele jsme se sešli při pořadu „ Vánoční rozjímání“ s Alfredem Strejčkem a Štěpánem Rakem. Věřící zaplnili kostel do posledního místa. Dobrou spolupráci máme také v s církví českobratrskou evangelickou z Klobouk u Brna a s brněnskými náboženskými obcemi.

Která z církví je Československé církvi husitské nejbližší?
Těžko říci. Myslím, že to vždy záleží na podmínkách konkrétní spolupráce v daném městě či obci, a také na osobnosti a kontaktech konkrétního duchovního či faráře.

Jak komunikujete s věřícími? Používáte třeba Facebook?
Komunikace s věřícími v Hovoranech je z mého pohledu trochu komplikovaná. Věřící jsou velice konzervativní a dát k dispozici třeba jen telefonní číslo nebo emailovou adresu si většinou nepřejí, zřejmě to považují za narušení soukromí. A Facebook to už vůbec ne. Ostatně, ani já po Facebooku nekomunikuji. Připadá mi to opravdu jako narušení soukromí každého, kdo se připojí. A tak jsme odkázáni na klasické pastorační listy. Pochůzky setry pastorační asistentky a osobní dopisy konkrétním věřícím. Možná je to dáno i tím, že většina našich věřících jsou středního a staršího věku a tam se přece jen modernější způsoby komunikace prosazují pomaleji.

Čeká v příštím roce Československou církev husitskou nějaké významné výročí nebo akce?
Významné události jsme si připomenuli v tomto roce. Například osmého ledna 1920, kdy na schůzi kněží Klubu reformního duchovenstva byl odhlasován vznik Církve československé do jejíhož názvu v roce 1971 přibylo slovo husitská. A pak tu máme další výročí, šedesát let brněnské diecéze naší církve, která byla zřízena usnesením sněmu v červenci roku 1950.

Na závěr rozhovoru chci ještě čtenářům Hodonínskému deníku Rovnost vzkázat vánoční poselství:

Skončil advent, doba očekávání a nastaly Vánoce. V těchto dnech si připomínáme Ježíšův první příchod na naši zem. Dnešní lidé, slaví vánoce s nádherou a u plných stolů. Ale tenkrát se narodilo dítě, a skoro nikdo si ho nevšiml, jen pastýři ponocující u svých stád. a „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi," píše se v Janově evangeliu. Mnoho lidí právě v těchto dnech cítí, že stromeček, vánočka, kapr a dárky jejich srdce nenaplní, neuspokojí touhu jejich srdce. Kdosi řekl, že každý člověk má v srdci prázdné místo, které vyplní pouze Bůh… Proto se nebojme říkat lidem jako ti pastýři o narození Ježíše. Pastýři byli prostí lidé, neměli žádné teologické vzdělání. Přesto vyprávěli všem o narození Spasitele. Nemohli si to nechat jen pro sebe. Říká se, že čím je srdce plné, tím ústa přetékají. Proto bych přála nám všem, abychom měli srdce naplněná láskou k našemu Pánu tak, aby přetékala. Abychom se pak nebáli, ani nestyděli lidem kolem nás o narozeném Spasiteli vyprávět. Protože od koho jiného mohou evangelium, to je radostnou zvěst slyšet, než právě od nás křesťanů?

Amen

Autor: Veronika Horáková

26.12.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies