VYBERTE SI REGION

Jak trávili předkové Vánoce na dědině

Beskydy – Než jsme si to v každodenním spěchu stačili pořádně uvědomit, nastala nám doba vánoční. Zkuste se s námi na chvíli zastavit a přenést do časů dědečků a babiček, kteří zažívali mnohem chudobnější, ale určitě zajímavější a šťastnější Vánoce, než zažíváme my.

24.12.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/archiv

Zavzpomínat na dobu vánoční za starého mocnářství (před 1. světovou válkou), můžeme prostřednictvím vzpomínek, které kdysi vyprávěl a také zaznamenal Bedřich Fišer, vlastivědný pracovník a kronikář z obce Bašky.

Staříček a stařenka Fišerovi bydleli v Bašce v malé a hodně staré dřevěnce, která v zimě pro samý sníh pomalu nebyla ani vidět. Také jiné chaloupky na tom byly podobně. Občas po návsi přešla nějaká postava, „zababuchaná“ do velké „vlňanky“ či s kloboukem silně naraženým. Noc před Štědrým dnem byla pro malé děti bez konce, když se ráno probudily, bylo ještě zpravidla tma. Přes slibování „zlatého prasátka“, které se jim mělo objevit malinkaté, ale živé, na římse u kamen při večeři, většina dětí raději vyžebronila aspoň kousek černého chleba a tak prasátko nikdy nespatřila.

Ráno se šlo ke kupci

Zrána musel každý zajít ke kupci, i kdyby tam po uplynulý celý rok neutratil ani šestku, utratil v ten den závratné peníze, celé tři nebo čtyři rýnské. Domů se přinesly „štrucla“ (vánočka), pecen bílého chleba, spousta sáčků, pytlíčků a kornoutů. Jako první se musela vyložit sůl, ke které se doplnila průpovídka: „Bez chleba je zle, bez vody je ještě horší, ale bez soli – nejhorší.“ Půjčená sůl se tenkrát nevracela a ani ten nejurputnější nepřítel ji svému odpůrci nemohl odepřít. Zejména děti obdivovaly rozmanité věci: byly zde mouka, homole cukru, krupice, pohanská a prosná kaše, hrách, kvasnice, povidla, mák, tvrdý perník, oplatky, med, hrozinky, skořice, šafrán, zázvor, hřebíček, nové koření, pepř, paprika, svíčky, mýdlo, petrolej, modř, surový vosk, fosforové sirky, františek pro vůni, kornout „cukrkánu“ na „maškrcení“ dětí. Nákup odpovídal velikosti peněženky té které hospodyně. Nesmělo se zapomenout na dvě hromniční svíčky, koupila se i troška pravé zrnkové kávy a balíček čaje. Čaj dětem nechutnal, běžně se totiž nepil a dělal se velmi silný, hořký. Dobrý kupec neošidil, na cestu ještě zdarma přidal „ščedroka“, zpravidla „flašu fajniho araku až z Kalamajki“, což byl Jamajský rum.

Celé dopoledne se uklízelo stavení, zejména musela být vysmýčena obytná světnice. Pak se z lesa přinesla jedlička nebo smrček, železným „braštanem“ se udělala do hliněné podlahy díra, tenkráte ještě nemívali všude prkennou podlahu, a stromek se zasadil doprostřed světnice. S půdy se přinesly slaměnka jablek a hrušek, pytlík ořechů, plody svatojánského chleba, ozdoby na stromeček, které se dělaly doma – panáčci, srdíčka, zajíčci, zlacené šišky, většinou z papíru, ale i z těsta nebo dokonce z vaty. Nesměl chybět betlém hustě podložený jedlovou četynou (chvojím). Na stůl se uchystal veliký svíčník a čerstvý pecen chleba. Před každého musely být položeny peníze, aby jich po celý příští rok nechybělo.

Večer začal modlitbou

Sotva hodiny odbily sedmou, všichni zasedli ke svátečně prostřenému stolu. Pomodlili se pět Otčenášů, Věřím v Boha Otce, Anděla Páně a Zdrávas Královno.

Nejstarší muž pak všechny pokrmy přežehnal a dodal: „Pane Bože, rač nám toho Božího daru požehnat, který budem požívat!“ Pak se začalo večeřet. Hustá hrachová polévka, mladé zelí, krupičná kaše s medem, brambory s podmáslím, „mačka bryja“ ze sušeného ovoce, a ještě od každého postního pokrmu, které se v průběhu roku jedly. Jak vzpomínal pan Fišer z Bašky, u nich se ryby nejedly, to bylo panské jídlo, naposledy každý dostal posvěcený oplatek s medem a kousek makovníku s čajem.

Pro zábavu, někteří tomu i ještě věřili, se věštilo – zvídalo na sudičkách, co je každému souzeno v příštím roce. Rozkrajovala se jablka, louskaly se ořechy, sfoukávaly se lojové svíčky či se po starodávnu házelo střevícem ke dveřím. Pak se zpívalo ze starých zpěvníků, řádně naditých vloženými nebo přivázanými jarmarečními nábožnými písněmi, kterých měli v některých rodinách i několik set. K nejoblíbenějším patřila píseň „Proč, Maria, proč se tak na naříkáš“, která prý měla 54 slok o umučení a smrti Mariina syna – Ježíše Krista. Zejména děti ji však nerady zpívaly pro přílišnou rozsáhlost a také proto, že jednou započatá nábožná píseň se musí téhož dne dozpívat, aby po smrti duše člověka nemusela před vstupem do nebe dozpívat nedokončené písně.

Když svíčky dohořely, šlo se spát, protože brzy ráno bylo potřeba vstávat na „jitřní“. Ta se odbývala v zastrčeném vesnickém kostelíčku ve Skalici, kam se lidé scházeli ze široka zdaleka. Podle pamětníků v kostele prý nebývalo k hnutí. Všichni napjatě čekali na začátek mše, nějakého malého neposedu někdo starší uklidnil slovy: „Ale včil davejtě dobry pozur, bo pan učitel Gardelka naštudýrovali same pěkne moravske koledy, to buděte poslúchať!“ Po návratu domů, lidé pokračovali v důstojném svěcení svátku Božího narození. Pojedlo se, co zbylo od večeře, načala se makovnička s hrozinkami, vařila se zrnková káva a po obědě se říkala litanie a zpívaly se vánoční písně. Neslušelo se, chodit po návštěvách nebo dokonce jít do hospody, doma musely zůstat i děti. Navečer se opět rozsvítily svíčky na vánočním stromku.

JAROMÍR POLÁŠEK

24.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Rakušané volí v opakovaných volbách nového prezidenta

Vídeň - V Rakousku začalo opakované druhé kolo prezidentských voleb. Voliči si vybírají mezi nezávislým kandidátem podporovaným stranou Zelených Alexanderem Van der Bellenem a členem pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbertem Hoferem. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Duka slouží mši k otevření německy mluvící farnosti v Praze

Praha - V souvislosti s otevřením farnosti německého jazyka v Praze na Novém Městě bude dnes pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka sloužit od 11:00 mši v kostele sv. Jana Nepomuckého Na Skalce. Německou farnost zřídil Duka k 1. říjnu, důvodem byl růst německy hovořící komunity a snaha o obrození staleté přítomnosti německého kulturního živlu v hlavním městě, uvedlo na webu pražské arcibiskupství.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies