VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je opravdu těžké odhadnout, co je šikana a co je ještě obyčejná klukovina

Kolínsko /ROZHOVOR/ - Primární preventistka Jana Mikesková v rámci besedy v Jestřabí Lhotě na Kolínsku vysvětlila, co to vlastně šikana je a jak mohou rodiče poznat, že je jejich dítě šikanované. Na problém se podívala také z druhé strany. Lze poznat, že máme doma agresora? A jak šikanu řešit?

9.11.2016
SDÍLEJ:

Jana MikeskováFoto: Deník/ Lucie Mašínová

Co je vlastně šikana?

Šikana je agresivní chování žáka vůči jinému žákovi, skupině žáků nebo dokonce učiteli, které se často opakuje. Dnes se však uvádí, že nikoli nutně. Vždy bylo za šikanu označované dlouhodobě se opakující chování, dnes už to nemusí být pravda. Ale je to opravdu těžké odhadnout, co už je šikana a co je obyčejná klukovina.

Jaké existují druhy šikany?

Jsou různé podoby. Vyloženě přímá šikana, agresivní, verbální, vulgární. Dnes se hodně mluví o zraňujících komentářích k rase, náboženství nebo sexualitě. Manipulace je také formou šikany. To je samostatné téma. Existuje samozřejmě fyzická nebo psychická forma šikany. Šikanou mohou být také pomluvy, lži, neoprávněná nařčení nebo nespravedlivé hodnocení. Hovořím o hodnocení učitele žáky. Samozřejmě, že i učitel může nespravedlivě hodnotit, ale oni mu ničí reputaci, pověst, ponižují ho. Častá forma šikany v současné době je kyberšikana.

Pojďme si o ní říci více…

Stačí zakládání falešných profilů na sociálních sítích. Kyberšikana bývá u dětí školního věku často doplněk přímé a nepřímé šikany. Dnes má každý mobilní telefon, na který šikanovaného vyfotí v jakékoli situaci, fotografii upraví, dají na internet. Základní úkol školy je stejně jako u každé jiné šikany zmapovat konkrétní příklad. Teprve potom se dochází k řešení. Hranice, kdy se odlišuje šikana od škádlení, je opravdu nezřetelná. Není vidět.

Jaké další druhy šikany se nyní hodně objevují?

Hodně je to šikana učitele žáky. Ta pochopitelně může mít formu kyberšikany i klasické šikany ve škole. O tomto druhu se hovoří více od publikovaného případu v Praze. Osobně jsem se s tímto druhem šikany setkala pouze jednou a vyřešilo se to během půl dne i díky spolupráce s linkou e-bezpečí. Rozhodně se však společnost s tímto druhem šikany potýká. Učitel je také jen člověk. Žáci si vyberou slabého a dokážou ho opravdu zničit.

Vraťme se k fyzické a psychické šikaně. Která je častější?

Psychická je méně vidět, fyzickou vidíte. Z mého pohledu je více té psychické. Nejde však spočítat, protože jak říkám, je méně vidět.

Hovoříme obecně o šikaně. Ve kterém věku je však u dětí nejčastější?

To se nedá říct. Je to průřez od mateřské školy po ty vysoké. Kdo říká, že šikanu ve škole nemá, tak lže. Všude šikana je.

Jak pozná rodič na svém dítěti, že je šikanované?

Je jiné. Vy znáte své dítě, to však najednou začne být zamlklé. Nechce jít ven. Nepůjde do určité skupiny lidí, nebude chtít chodit do školy. Bude se mu chtít zvracet. Najednou nemá peníze, které jste mu dali. Chodí s roztrhaným oblečením. Je špinavé. Jsou různé znaky. V každém případě je dítě jiné. V některých případech se také doma začnou ztrácet peníze, až poté zjistíte, že ty peníze dává někomu.

Co má rodič v tu chvíli, kdy se mu dítě začne měnit před očima, udělat?

Já osobně bych šla do školy. Chtěla bych mluvit s primárním preventistou, výchovným poradcem a s někým z vedení školy. Pak už se šikana řeší svým svérázným postupem. Je třeba oddělit agresora od oběti, což je fakt těžké. Zjišťování informací bývá na 99 % tajné, aby se to nedozvěděla ani jedna ani druhá strana. Je potřeba najít svědky. U nich je třeba mlčenlivost. Nikdy se nekonfrontuje agresor s obětí. Je to opravdu náročné, ale jde to. Pakliže to je až za určitou hranici, tak se dává oznámení na státní zastupitelství nebo trestní oznámení na policii.

Dítě však nemusí být šikanované jen ve škole. Co tedy dělat, když jde o šikanu na zájmovém kroužku?

Totéž. Pokud jde o zájmový útvar školy, pak půjdu zase do školy. Když to bude například fotbal, tak to budu nejprve řešit s trenéry. Já osobně bych z takového místa ihned stáhla své dítě. Pakliže jde o to, že dítě bude opravdu zdeptané a bude potřebovat pomoc odborníka - psychologa nebo psychiatra, tak bych šla na policii. Ten oddíl to nevyřeší, ten tyto postupy nezná. Řešila bych to tedy trestním oznámením nebo na státním zastupitelství.

Můžeme obecně říct, kdo bývá šikanovaný a kdo agresorem?

Ne, může to být úplně kdokoli. Možností je spoustu. Chudé dítě, bohaté dítě. Nedá se ani říci, jestli kluk nebo holka. Každý z jmenovaných může být agresorem i obětí. Z osobní zkušenosti bych řekla, že je to horší mezi chlapci.

Podívejme se na druhou stranu. Hovoříme o tom, když je dítě šikanované. Poznáme však, že máme doma agresora?

Ne. Budete mít doma většinou svaté dítě. Většinou ho budete hájit horem dolem. Navíc dost často je rodina na jedné vlně. Neříkám, že rodiče jsou agresoři, ale může jít o sebevědomé, silné osobnosti. Skutečně to rodiče nepoznají, model chování může to dítě, jak říkám, znát právě z té rodiny. Dost často jsou agresory také děti, které někdy byly samy šikanované. To se opravdu může stát.

Kdo bývá agresorem?

Často jde o děti s dobrým prospěchem. Většinou to nejsou školní grázlíci, ti dělají čistou lumpárnu, ale nešikanují. Nejhorší je šikana, když šikanuje schopné, chytré dítě a ještě horší je, když se dá dohromady celá parta a ti mohou být silní.

Ještě existuje třetí strana, tou je pozorovatel. Co může dělat rodina takového dítěte, které se svěří, že ví o šikaně?

Opět jít do školy nebo kontaktovat někoho ze školy. Jmenovala jsem výchovného poradce, primárního preventistu, ředitele nebo vedení školy, ale nemusí to tak vůbec být. Můžu důvěřovat jinému učiteli, kterému se svěřím. Každý učitel už by měl vědět, co má dělat. Rodič však nemusí důvěřovat každému z jmenovaných osob. Stačí, když důvěřují někomu. Pochopitelně za učitelem nemusí jít jen rodiče, oznámit to může samotné dítě.

Může poznat malé dítě, že jde opravdu o šikanu, že nejde o klukovinu?

Šikana je strašně silné slovo. Skloňuje se všude a často to, co se děje, šikanou není. Ale i malé dítě to může poznat. Ono neřekne, že je to šikana. Ale například, že někdo někomu ubližuje. Oni mu dělají tohle, tamto. Na druhou stranu děti již ve druhé třídě často slovo šikana používají v případech, kdy se kluci servou na záchodě. Mnohdy považují za šikanu jakoukoli rvačku, to je však potřeba rozdělovat. To však již musí rozlišit dospělý, pro kterého to pochopitelně také není jednoduché rozlišit.

Čtěte také: Šikana ve škole bývá slovní, učitelé jsou jejím terčem ojediněle

Autor: Lucie Mašínová

9.11.2016
SDÍLEJ:
Obyvatelé vchodu, kde hořelo, se ještě vrátit nesmějí. Čekají ale až je hasiči vyzvou, aby si mohli z bytů vzít aspoň pár věcí.
9

Požár paneláku v Jirkově: "Včera jsem se hroutila, dnes to beru s nadhledem"

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová.
AKTUALIZOVÁNO
11 17

Valachová chce maturitu SOŠ z matematiky do roka po gymnáziích

Druhá vlna přináší větší nároky na technické zabezpečení

Zatímco v první vlně EET podnikatelům postačil často tablet a vhodný program, nyní by měly firmy vybírat pečlivěji. Je jich totiž mnohem více a s náročnějšími podmínkami podnikání.

Rakouskou star zabila sláva. Falco by oslavil šedesátku

Jako první německy zpívající interpret dobyl Ameriku. Liboval si v extrémech a měl sklon k přehánění. Jeho sláva byla vrtkavá a zářil krátce, přesto se stal jedním z největších umělců rakouské hudební scény 80. a 90. let.V neděli by Falco, občanským jménem Johann Hölzel, oslavil 60. narozeniny. Zemřel po autonehodě, která byla možná sebevraždou. Řidič autobusu byl odsouzen, Falco měl v sobě koktejl drog a alkoholu. Dožil se pouhých 40 let.

Zemřel Václav Hanf, který patřil k dětem z vyhlazených Lidic

Po dlouhé nemoci zemřel ve vojenské nemocnici v pražských Střešovicích Václav Hanf, jeden z dětských pamětníků vyhlazení Lidic za druhé světové války. Dožil se 82 let. Informaci České televize (ČT) v neděli potvrdil Památník Lidice. Z takzvaných lidických dětí zůstává naživu 12 lidí, uvedla ČT.

Nizozemský publicista: Wilders volby vyhrál už před hlasováním

Klíčovým úkolem pro nizozemské politiky by měla být snaha zasypat příkopy, které se mezi občany vytvářejí v souvislosti s březnovými parlamentními volbami. Myslí si to nizozemský učitel a publicista s tureckými kořeny Halil Karaaslan. Krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse podle něj v zásadě vyhrála už před samotným hlasováním, neboť ostatním stranám dokázala vnutit svůj pohled na situaci v zemi a svou velmi vyhraněnou interpretaci problémů, s nimiž se teď Nizozemsko potýká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies