Přesto za svůj krátký život překonal tolik překážek, že jen málokdo si to umí představit.

„Kubíček se narodil předčasně, na konci sedmého měsíce těhotenství,“ začala své vyprávění maminka Monika Janoušová. „Vážil 1,880 kilogramu a měřil osmatřicet centimetrů,“ upřesnila.

Hned po narození ho převezli do Fakultní nemocnice v Plzni, kde strávil první měsíc života v inkubátoru. „Vypadal jako naprosto zdravé miminko. Vše se změnilo, když byly Jakoubkovi čtyři měsíce. Jeho zdravotní stav se zhoršil. Nepoužíval ručičky, měl je sevřené v pěst. Nedokázal do nich nic uchopit a tím ztratil zájem o všechno kolem sebe,“ líčila maminka první náznaky onemocnění. Po konzultaci s lékařkou začali cvičit Vojtovu metodu.

„Nikdo, kdo to nezažil, si neumí představit, jaké to pro matku je. Později, když bylo malému osm měsíců, jsme se dozvěděli, že prodělal dětskou mozkovou obrnu, která vznikla po jeho narození,“ sdělila Janoušová.

Sedí jen s kyfoskoliózou

S těžkou životní zkouškou se ale Janoušovi poprali: „Bylo to těžké, celou dobu si říkáme: proč on?“ Kubíčkova diagnóza zněla – těžká diperetická forma. „Musím říci, že i jeho tři sourozenci ho přijali úžasně a byli nám velkou oporou. Sám se neobslouží v žádné životně důležité činnosti. Sedí jen s kyfoskoliózou, není schopen samostatného sedu ani chůze,“ řekla.

Kubíček se pohybuje na vozíku a v současné době navštěvuje první třídu základní školy v Chebu: „Moc se mi tam líbí,“ pochlubil se malý Jakoubek. „Umím už trošku počítat a spojuji písmenka,“ doplnil.

Ze začátku rodiče uvažovali o tom, dát chlapce do školy specializované pro postižené děti. „Jenže jsme chtěli, aby měl možnost posunout se dál. V zařízení pro handicapované by podle našeho názoru neměl potřebu snažit se zdokonalit své pohybové dovednosti. Když vidí zdravé děti, chce dokázat to, co oni a snaží se o to,“ přiblížila Jakoubkova maminka.

Čtyřiadvacetihodinové pouto

Ostatní děti svého nového spolužáka přijaly bez sebemenších problémů. Maminka Monika dělá Kubíkovi osobní asistentku, čímž mezi ní a synem vzniklo čtyřiadvacetihodinové pouto, bez kterého se neobejde. Společně nosí domů jedničky, ze kterých mají velkou radost. „Malého zajímají společenské hry nebo hry na počítači. Rád sleduje televizi, tam ho zajímá jakýkoliv sport. Možná si někdo řekne, že moc zájmů nemá. Je pravda, že si nehraje, což je spojené s tím, že mu jeho zdravotní stav, když byl malý, neumožnil rozvíjet se jako zdravé děti,“ zmínila Janoušová.

Jedno z největších přání rodičů je, aby se jeho zdravotní stav zlepšil natolik, aby mohl dokázat sám některé běžné činnosti. K tomuto vysněnému cíli by mu mohl pomoci rehabilitační pobyt v zahraničí. Ten už Kubíček absolvoval. „Doslechla jsem se o pokroku, který tam dosáhly děti s handicapem. Oslovili jsme proto nadace, organizace a občanská sdružení a žádali o finanční pomoc,“ uvedla.

Pokrok byl neuvěřitelný

Dobrá věc se podařila a Jakoubek mohl léčbu vyzkoušel. „Ten pokrok, který tam Jakoubek udělal, byl neuvěřitelný. Po rehabilitacích se začal postupně synův zdravotní stav zlepšovat. Získal lepší stabilitu a začíná s dopomocí chodit. A z toho je Jakoubek naprosto nadšený. Naše dětská lékařka si také všimla uvolnění svalového napětí, kterým od malička trpěl. I ostatní lékaři, neurolog nebo ortoped, nám doporučují v léčbě pokračovat,“ uvedla matka.

Pro rodinu, kde může naplno pracovat jen jeden z rodičů, je financování léčby zcela nemožné. „Příspěvek, který na malého pobírám, vystačí jen na jeho potřeby. Slouží k zaplacení regulačních poplatků při hospitalizacích v nemocnici, na poplatky za lázně a k zakoupení zdravotních pomůcek. Velice nás mrzí, že na tyto rehabilitace pojišťovna nepřispívá. Podporují nás organizace Konto Bariéry a společnost AveVia, kde je na jejich webových stránkách pod číslem projektu 11100001 uveřejněn Jakoubkův příběh,“ dodala.

Deník ví, jak pomoci. Pokud chcete podat pomocnou ruku, kontaktujte nás na emailové adrese: jana.bezakova@denik.cz.

Čtěte také: Asi 400 dětí ročně se rodí s hmotností pod kilogram