Jinak tomu není ani na Mělnicku, kde působí řada mysliveckých spolků. Podle předsedkyně Mysliveckého spolku Liška Sedlec Boženy Nové se s přikrmováním začíná už na podzim.

„Každý myslivec má na starosti svůj krmelec, zásyp nebo zaječáček, o který se v době nouze stará. Do zásypů se nosí zadina už po žních, kdy z polí zmizí obilí. S příchodem listopadu a prosince se pak začíná do korýtek u jeslí dávat například oves nebo ječmen a nesmí chybět solný liz. A jakmile napadne sníh, tak do krmelců nosíme vojtěšku," popsal předsedkyně sedleckého mysliveckého spolku.

Krmelce a zásypy si mezi sebou rozdělují také členové nosálovského mysliveckého spolku. V podmínkách, které panují v posledních týdnech, je musí podle člena spolku Michala Vejvody navštěvovat nejméně jednou týdně.

Pravidelnost a stálost krmiv

„Jakmile je v krmení nějaký výpadek, zažívací ústrojí zvěře to špatně snáší, protože musí neustále trávit potravu. Důležitá je pravidelnost a stálost krmiv. Pokud se někdo domnívá, že je dobré zvěři třeba jednou měsíčně přilepšit jiným krmením o absolutně jiném složení, pak je jeho domněnka špatná. Nadělá se tím víc škody než užitku," vysvětlil myslivec.

Dokud nezačnou mrazy, myslivci do lesa nosí i dužnaté plodiny, mezi které patří například řepa nebo jablka. Když ale začne mrznout, už takové krmivo vhodné není, protože voda v něm zmrzne a zvěři může způsobit zažívací potíže.

Myslivci zvěř ve svých revírech přikrmují až do chvíle, kdy jim skončí období nouze, roztaje sníh a nastane možnost obstarat si potravu na loukách a polích. „Do prvního května musí být veškerá myslivecká zařízení vyčištěna a vydezinfikována," dodala Božena Nová.

Čtěte také: Divokým koním nevadí mráz, ale vlhko