Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Majitel zámku: Chtěl bych se dožít toho, že se nahoře svítí

Vyklantice – Když před dvaadvaceti lety zámek kupoval, byla to ruina, která předtím několik let chátrala. Od té doby památka prošla řadou změn. Velká část rekonstrukce ji ale stále čeká. Majitel Pavel Liška by na zámku v budoucnu rád udělal muzeum, které by návštěvníkům přiblížilo nejen historii chlouby Vyklantic, ale i okolí této vísky.

12.8.2017
SDÍLEJ:

Pavel Liška a zámek Vyklantice.Foto: Deník / Kudrhaltová Jana

Leckomu se vaše jméno může zdát povědomé. Jmenujete se totiž stejně jako známý český herec. Neměl jste s tím někdy problémy?
A to byl ještě zpěvák Pavel Liška! Ten v sedmdesátých letech napodoboval Karla Gotta. Ono je to docela obvyklé jméno. Ale nikdy se mi nestalo, že by si mě s nimi lidé pletli. Zpívat neumím, hrát neumím, takže to ani moc nejde. (smích)

Jak se člověk z Prahy dostane do malé vísky na Pelhřimovsku a ke všemu se stane dokonce majitelem zámku?
To byl můj dětský sen. Toužil jsem po zámku, mlýnu a ostrovu a alespoň jednu z těchto věcí jsem chtěl mít. Už v roce 1987 jsem začal projednávat s Památkovou péčí koupi zámku Vlčkovice u Votic, který byl podobně velký jako vyklantický zámek. Dokonce jsme se i dohodli na prodeji, jenže pak přišly restituce a ten majitel za to chtěl strašné peníze. Tak jsem hledal dál.

A pak jste narazil na Vyklantice?
Vyklantice jsem viděl už v sedmdesátých letech v časopisu Práce a mzdy, kde byla rubrika Památky na prodej. Zámek je vždy fotografován tady z parku, takže se zdá, že je přízemní. Jednou jsem jel přes Lukavec, tak jsem se sem zajel podívat a viděl jsem šílenou zříceninu. Ale jelikož jsem pozitivní člověk, tak jsem si řekl To je ono, určitě tam není dřevomorka! (smích)

Když jste zámek kupoval, byla to ruina. Co vás tehdy napadlo jako první kromě toho, že tu není dřevomorka?
Mně se to strašně líbilo. Víte, ten zámek má jednu ohromnou východu, a to, že není spojený s hospodářskými budovami. Navíc je svým způsobem malý. Zdálo se mi to jako strašně výhodná koupě, takže jsem do toho nadšeně šel. Já jsem jeden čas pracoval ve stavebnictví, takže jsem se toho nebál. Ne že bych se do rekonstrukce pustil sám, ale věděl jsem, že budu schopný sehnat dodavatele tak, aby se to dalo finančně utáhnout.

Kolik let památka předtím chátrala?
Začátkem osmdesátých let tady Tesla Holešovice chtěla postavit velké školicí středisko. Zámek se měl zbořit a postavit úplně ten samý, ale moderní technologií. To ale památkáři tenkrát neodsouhlasili. Pak buldozerem strhli střechu, nepokryli to, do zámku napršelo a zámek se v zimě rozlomil. Památkáři to poté zachránili tím, že zámek vybetonovali, zpevnili a pokryli pultovou střechou. Za téhle situace jsem ho koupil. Takže zhruba od těch osmdesátých let to chátralo děsivým způsobem. Přitom ještě šedesátých letech památkáři rozhodovali, jestli dají peníze do Vyklantic nebo do Kámena. Tehdy ale zámek byl v celkem dobrém stavu, kdežto Kámen padal, takže peníze dali na jeho opravu.

V kterém roce jste se pustil do první opravy?
Začal jsem hned v tom pětadevadesátém. Prvně se udělaly dvě místnosti dole, abych sem vůbec mohl jezdit. Pak pokračovaly stropy, střecha, statické zajištění. Nejvíc prací se udělalo během prvních šesti let. V roce 2001 se dělaly fasády a od té doby už to jde hrozně pomalu.

Není úplně obvyklé začínat s opravami odspodu, proč jste začal právě tam?
Když se na tu střechu podíváte, tak je to strašné monstrum a její oprava stála několik milionů. Ono se to nezdá, ale na to padly opravdu děsivé náklady, takže do toho jsem se nemohl pustit. Udělat si místnosti dole bylo v mých finančních možnostech. Takže tento netypický postup byl především z finančních důvodů.

Co všechno jste od té doby už stihl zrekonstruovat?
Začalo to statickým zajištěním, to znamená, že ten zámek je provázaný. Hořejšek je celý stažený, aby se to dál nerozpadávalo. Pak se dělaly nahoře stropy, v prvním patře podlahy, v přízemí podlahy a střecha. A dole se udělaly omítky, dveře a okna.

Měl jste chuť to někdy vzdát a zámek prodat?
Mockrát! (smích) Naposledy to na mě padlo začátkem července. Občas to vyvěsím na internet a prodávám to, ale sehnat kupce je velice obtížné. Už třiadvacet let tady pracuji a je mi líto to dát zadarmo. I když netvrdím, že k tomu nakonec nedojde. Navíc těch zámků je na prodej víc a některé jsou po rekonstrukci, ve výborném stavu a větší. Ale zatím mě to prodávání vždycky přešlo.

Co je tím hlavním důvodem, že o prodeji uvažujete?
Naposledy to bylo například proto, že mi někdo posprejoval fasádu. Někteří lidé jsou závistiví a nelze se zavděčit všem. A víte, je mně sedmdesát a už to moc dlouho nepotáhnu.

A vaše děti zámek neláká?
Mám dva syny, kteří sem sice jezdí a pomáhají, ale že by z toho byli nějak výrazně nadšení, to rozhodně ne.

V Praze pracujete jako rozhodce. Jak se vám daří skloubit práci s rekonstrukcí chlouby Vyklantic?
Já vás jenom opravím, ve skutečnosti jsem advokát. Rozhodce dělám ve svém volném čase. Kdybych to dělal na plný úvazek, tak by to všechno skloubit nešlo, ale já už mám jen dva klienty, které dělám z nostalgie. A rozhodce jsem za poslední rok dělal jen jednou. Takže ono to zas tolik práce není, proto se věnuji Vyklanticím a starám se i o akce v místním kostele.

Jak často do Vyklantic jezdíte?
Já jsem tady, a to i v zimě, vždy v nějakém úseku. Snažím se tady být co nejvíc. A hlavně, když je v Praze horko, tak tady je fantasticky.

Jezdíte sem sám, nebo třeba i s dětmi nebo s manželkou?
Já jsem rozvedený, i když bývalá manželka sem občas přijede také. Máme mezi sebou dobrý vztah. Občas sem jezdí i kluci, teď to například plánují na září. Bratr sem jezdí i s kamarády a pořádají tady různé divadelní hry. Takže vždycky se někdo najde. A když už jsem tady sám, tak jdu třeba k sousedům.

Tíhl jste k historii odjakživa, nebo pro vás byly práva jasnou volbou a k dějinám jste se dostal až časem?
Mně v šedesátých letech emigroval otec a bylo dohodnuté, že požádáme o vystěhování. To nám ale logicky nedali. Když pak přišel osmašedesátý rok, tak jsem se těšil, že za ním pojedu, ale ten rok jsem byl odvedený na vojnu. Tu jsem skončil v září 1969 a než jsem si vyřídil všechny pasové formality, tak zavřeli hranice a já tady zůstal. S bratrem jsem se vsadil o deset korun, že se dostanu na vysokou školu a paradoxně nejlehčí pro mě byly práva. Přijali mě, vystudoval jsem je a pak už jsem se tím živil.

A neměl jste nějaké problémy kvůli otci?
V zásadě ani ne. Jistě, že korespondenci nám sledovali, ale že by byl nějaký extra problém a zavírali mě kvůli tomu, to rozhodně ne. Ani mezi disidenty jsem nebyl, i když jsem k nim měl blízko. Třeba spolužačka se stala disidentkou tak, že měla milence a to byl velitel studentů a ona do toho spadla automaticky taky. Ale nikdo mně potíže nedělal. Oni celkově právníci měli dobré postavení, protože nám do toho nikdy nikdo moc nemluvil a já jsem tak žádné problémy neměl.

Vraťme se ještě zpět k té historii. Bavila vás tedy odmalička?
Rozhodně. Historie byla vždycky mým koníčkem a hrozně se mi to líbilo. Dokonce jsem pro místní udělal takovou výstavu o vyklantickém kostele. Když se někdo do té historie opravdu ponoří, tak to je fantazie. To byste ani nevěřila, jak jsou některé povídky fantastické.

Zjišťoval jste si i historii vašeho zámku?
Já vždycky říkám, že je tenhle zámek prokletý. Založil ho poslední žijící mužský potomek rodu Harrachů z české větve Jan Joachym Harrach. Jedním z dalších majitelů byl rytíř Jeřábek, který si vzal hraběnku, což tehdy nebylo obvyklé. Já si osobně myslím, že hraběnka měla nemanželské dítě. Jeřábek napsal do závěti, že hraběnka nic nedostane, pokud se znovu vdá. Ta si ale vzala francouzského šlechtice, odjela a zámek připadl špitálu. Od něj to koupil generál Mack, který byl odsouzen k trestu smrti, ale nakonec mu to bylo zmírněno na doživotní domácí vězení tady ve Vyklanticích. Je to takové prazvláštní, že všichni majitelé měli v sobě něco nešťastného. Jsem opravdu zvědavý, jak dopadnu já. (smích)

Z čeho tyto informace čerpáte?
Chodím do archivů a sháním to tam. Právě proto víme o té dceři. Teď sháním potvrzení, že tady v hrobce skutečně jsou dvě kostry. V jedné rakvi leží rytíř Jeřábek a vedle něj je rakvička s dívčím tělem v šatičkách. Proto se domníváme, že je to dcera. Ta ale není nikde zaznamenaná, a tak hledáme v matrikách, jestli ji nenajdeme. Proto si myslím, že bude nemanželská.

Mluvíte v množném čísle, kdo vám ještě pomáhá?
Máme tady založený spolek, který se jmenuje Historické Vyklantice, a spolupracuji s Miroslavem Šikýřem. K tomu s námi spolupracuje paní Moudrová z Pelhřimova, která je tak hodná, že nám pomáhá s němčinou, což je můj veliký problém. Chodí do archivu v Pelhřimově, já zase do ústředního archivu v Praze a společně jsme jeli do Jindřichova Hradce. Takže v tom nejsem sám.

Uvažujete, že byste se sem v budoucnu přestěhoval a byl zámeckým pánem „na plný úvazek“?
V podstatě ano. Bezpochyby to i tak dopadne, ale bude rozhodovat příští jaro. Zaprvé záleží na tom, jestli se toho dožiju a zadruhé jestli mě zase něco nepopadne a neřeknu, že zámek prodám.

Plánujete na zámku po rekonstrukci dělat i prohlídky?
Chtěl bych tady udělat muzeum. Já to nikdy neobydlím a veškeré staré budovy chátrají tím, že tam nikdo nebydlí. Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlásilo výzvy na muzea, ale já jsem se to dozvěděl pozdě. Na podzim ale bude vyhlášena ještě jedna výzva, do které se rozhodně plánuji přihlásit. V současné době řešíme konkrétní podobu muzea, které by bylo o zámku a o širším okolí.

Takže to muzeum by bylo formou fotek nebo by tu byly i nějaké exponáty?
I exponáty, lidé mi přinesli například kolovrat. Teď mi dokonce telefonoval nějaký pán z Prahy, že má nábytek z 19. století a že by mi ho daroval. Jeden, taky moc hezký nábytek, už jsem dostal od kamaráda. Takže spoustu věcí dostávám. Byla tady šindelová střecha, tak tam chci i ukázat kus šindelové střechy. Většina muzea bude stabilní a jednu část plánujeme takovou putovní, kterou bychom zhruba po roce obměňovali.

Máte ještě nějaké další plány v příštích letech?
A víte, že ani ne? Já se přiznám, že bych chtěl dodělat horní patro, které je ve stavu zrodu. Už by se měly omítat místnosti. Takže bych se chtěl dožít toho, že se tam svítí.

Pavel Liška

- narodil se 3. 2. 1947 ve Zlíně
- v současné době bydlí v Praze
- vystudoval práva na Karlově univerzitě
- má syny Lukáše a Jakuba
- zámek ve Vyklanticích vlastní od roku 1995

Jana Kudrhaltová 

Autor: Redakce

12.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Koncert Robbieho Williamse, Letňany, 19.8.2017
8

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

Grace Mugabeová a Robert Mugabe
4

Mugabeová získala imunitu, Jižní Afrika přerušila letecké spojení

Oblíbená letecká přehlídka CIAF 2017 již klepe na dveře

V pořadí již 24. ročník mezinárodního leteckého festivalu CIAF, jehož přípravy jsou již v závěrečné fázi, proběhne na letišti Hradec Králové ve dnech 2. až 3. září. 

První burčák je v prodeji. Jak poznat ten pravý? Zákazník nemá šanci, říká vinař

/ANKETA/ - Hrozny už pomalu dozrávají a s blížícím se vinobraním začíná i burčáková sezóna. Zatímco někteří vinaři čekají s výrobou burčáku na začátek září, jiní už prodávají.

Libanon a Sýrie zahájily ofenzivu, chtějí vyčistit hranice od islamistů

Hnutí Hizballáh spojilo své síly se syrskými vládními jednotkami s cílem zbavit pohraniční oblasti posledních bojovníků Islámského státu. Libanonskou armádu v této operaci podporují i Američané.

Z kauzy uplácení se někteří stíhaní lékaři mohou vyplatit

V kauze údajného uplácení lékařů ze strany distributorů léků policie obvinila zhruba 200 lidí. Někteří z doktorů se mohou stíhání vyhnout, pokud zaplatí jedenapůlnásobek přijatých úplatků na odškodnění obětí trestných činů. Naopak část distributorů policie stíhá jako organizovanou zločineckou skupinu. Hrozí jim přísnější tresty, a to dva až deset let vězení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení