Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na drogovém tobogánu se Jiří vezl šest let

Havlíčkův Brod - Jiřímu Galařovi z Ostravy je teprve 29 let, ale už má za sebou vězení, šestiletou dráhu konzumenta drog a pochybnou kariéru výrobce pervitinu.

16.2.2011
SDÍLEJ:

Jiří GalařFoto: DENÍK/Štěpánka Saadouni

V současné době pobývá v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě na oddělení léčby návykových nemocí a přeje si stát se terapeutem, aby mohl pomáhat stejně postiženým.

Jiří rozhodně trémou netrpí. O svých problémech hovoří zcela otevřeně. Jak upřesnil, „lítal v tom“ celých šest let. Kouření marihuany vyzkoušel už ve třinácti letech.

„Cítil jsem se po ní utlumený a ospalý, což se mi moc nelíbilo. Vyzkoušel jsem i alkohol, ale ty následné opice mi moc příjemné nebyly,“ vybavuje si Jiří. Ve čtrnácti letech mu kamarádi nabídli daleko „akčnější“ drogu – pervitin a on se chytil.

Proč vlastně mladý kluk vyzkouší drogu? „Na začátku byla zvědavost. Závislost se u mě rozvinula v době, kdy se moji rodiče rozváděli. Já si tehdy přál zůstat s tátou, protože jsem cítil, že u táty budu mít větší volnost, tudíž i dost času na svoje kamarády, partu i drogy,“ vzpomíná Jiří. Přílišná volnost se mu rychle vymkla z rukou. Fetoval, utíkal z domu, vyzkoušel si pobyt v dětském domově, základní školu dokončil jen tak tak, učiliště nezvládl vůbec.

Poté, co se seznámil s výrobcem drog, začal sám vařit pervitin. Ač neměl žádné potřebné vzdělání, zkušeným drogovým vařičem se stal během dvou let. „Zajímaly mě ty zajímavé chemické reakce. Tam se také moje drogová závislost prohloubila. Byl jsem přímo u zdroje, tudíž jsem samozřejmě musel vědět, co prodávám,“ říká otevřeně Jiří. Dnes se ke svým kumpánům už nechce znát.

Ve třiadvaceti letech měl Jiří první větší konflikt se zákonem. O rok později byl zatčen a odsouzen za výrobu a distribuci drog na dva roky. Ve vězení začal s odvykací kůrou. „Ve vězení je spousta drog, není problém se k nim dostat, ale já už nechtěl. Věděl jsem, že to takhle nejde dál. Policie není hloupá a jakmile o mně ví, budu mít problémy už pořád. I když jsem byl na svobodě, chtěl jsem přestat. Přemýšlel jsem dokonce o tom, že se zabiju a budu mít pokoj, ale měl jsem strach ze smrti,“ konstatuje Jiří a vzpomíná, že právě v té době se opět sblížil s matkou, která ho v odvykání podporovala.

Přestat se mu podařilo na čtyři roky. Našel si práci a přítelkyni, která věděla o jeho drogové minulosti všechno. Jenže vztah nakonec ukončily nesmyslné hádky, vzájemnému soužití nepomohla ani skutečnost, že se oba přestěhovali k dívčiným rodičům.

Detox prospal

„Hodně jsem se na ni upnul a když se se mnou rozešla, začal jsem fetovat znova a přestal chodit do práce,“ povzdechne si Jiří. V té době mu prý už ale drogy přestaly přinášet euforické potěšení.

Místo toho měl těžké deprese, podivné stavy, často myslel na sebevraždu. „Nakonec jsem se rozhodl jít na léčení, poprosil jsem o pomoc bývalou přítelkyni a nastoupil do Brodu. Jsem tady necelé čtyři měsíce. První dny jsem na detoxu prospal. Myslel jsem si, že jen potřebuju trochu času, abych se srovnal a všechno bude v pořádku, ale pak jsem pochopil, že tuhle léčbu musím začít brát vážně. Ani sám nevím, kdy ten pocit přišel, možná když jsem potkal některé spolupacienty a viděl, co s nimi drogy udělaly,“ krčí Jiří rameny.

Začal si potom daleko víc všímat práce terapeutů a nakonec došel k názoru, že by svoje neradostné životní zkušenosti mohl nějak zúročit, například tím, že bude pomáhat stejně postiženým. „Chtěl bych se stát terapeutem. Vím, že nemám vzdělání, ale možná by mi v tom pomohl nějaký kurz, pokusit bych se mohl studovat dálkově,“ uvažuje Jiří, který ale bude muset brzy řešit otázky daleko všednější, než je budoucnost protidrogového odborníka. A sice, co bude po opuštění léčebny dělat a kde bude žít. „Žádné práce se nebojím. Manuální už vůbec ne. Kdysi jsem dělal ve skladu,“ uvažuje Jiří.

Domů se vrátit nemůže a ani nechce. Ostrava je pro něho tabu území, neboť ho tam znají jako distributora a vařiče. „Feťáci by mi nedali pokoj a já bych do toho mohl znova spadnout. Možná bych mohl odjet na Moravu. Existuje tam sdružení pro drogově závislé Podané ruce, tam bych našel odbornou pomoc a podporu. Zůstala mi vlastně jen matka a sourozenci, kteří mě podporují, otce jsem patnáct let neviděl,“ uzavírá Jiří svůj příběh.

Autor: Štěpánka Saadouni

16.2.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Martin Kratochvíl.
6

Týdenní zkrat: Pojistka na blbost

Následky bouřky na Horšovskotýnsku.
2 118

Bez elektřiny desítky hodin, stojí i některé vlaky. To je účet páteční bouřky

V Evropě se odehrálo pět krvavých útoků v rozmezí pouhých 48 hodin

Uplynulých 48 hodin bylo pro Evropu tragických. Odehrálo se celkem pět útoků, které si vyžádaly nespočet zraněných a také mrtvých. 

Zakladatel Microsoftu objevil v Pacifiku americký křižník potopený před 72 lety

Těžký křižník USS Indianapolis pohřbily vlny Tichého oceánu v samém závěru druhé světové války. Osud bezmála 1200 mužů na palubě zpečetilo torpédo vystřelené z japonské ponorky na konci června 1945. Jeho příběh dnes díky týmu Paula Allena, spoluzakladatele Microsoftu, znovu ožívá.

Malého Péťu režisér objevil při americkém fotbalu v Českém Krumlově

/ROZHOVOR/ Režisér filmu Václav Marhoul, který před několika dny natáčel v Českém Krumlově další záběry do filmu Nabarvené ptáče, říká, že už je v Českém Krumlově pomalu jako doma.

Dítě vběhlo pod auto, poté následovala rvačka dospělých

K těžké dopravní nehodě došlo v sobotu kolem 18. hodiny v části obce Filipov na Čáslavsku. Čtyřleté dítě tam vběhlo pod kola projíždějícího osobního auta. Vrtulník letecké záchranné služby ho s vážným zraněním přepravil do pražské nemocnice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení