Ne každého sprejera láká utíkání před zákonem

I bez temných ulic či prázdných nádraží se mohou takzvaní writeři slušně vyřádit. Občas někdo chce vyzdobit například byt, hospodu nebo vytvořit logo. „Dělám takhle různé obrazy, což mě opravdu baví. Lidé o to mají docela zájem. Poslední dobou se to podle mě docela rozmohlo. Sem tam se mě někdo zeptá, jestli bych mu neudělal nějaký obrázek,“ zmínil Mikeš.

Fajn koníček

Když má člověk talent, tak se jeho jméno mezi lidmi šíří bez jakékoliv propagace. Pak se nabízí ploch pro vlastní realizaci hned několik. „Už se mi stalo, že o mně někdo slyšel, na což mě následně kontaktoval, jestli bych neměl chuť u něj něco zkusit. Pouštím se do čehokoliv. Je to prostě fajn koníček.“

Něco to stojí

Tvorba grafittů ale není nejlevnější. Barvy něco stojí, což si hromada lidí neuvědomuje. „Někdo si představuje, že do obrazu investuje třeba pětistovku, jenomže já mu pak musím vysvětlovat, že za to koupím jen tři barvy a s těmi toho bohužel moc nesvedu. Jsou lidé, kteří to nechápou,“ usmál se Mikeš.

Nyní přes zimu je ale nuda, protože zájem je minimální. Není tedy divu, že po nabídce výzdoby velešínského Mola skočilo hned několik kluků. Pěkně v klídku za zvuků hip hopové muziky tvořili velké obrazce, které celou místnost rozsvěcují do barevna.

„Samozřejmě chápu, že když někdo pomaluje vlak, je to pro něj super zážitek. Vždyť ta souprava cestuje třeba i po celé republice. A to mnoha klukům za tu práci stojí, i když to dráhy do dvou dnů umyjí. Ale jak jsem řekl, takový druh adrenalinu mě už neláká,“ usmál se Martin Mikeš.

(vv)