Karty objevily tam, kde by je čekal málokdo – ve vazbě odborného spisu o nerostech Konráda Gesnera z roku 1565. Jak se hrací náčiní dostalo právě do této knihy? „Karty tehdy použili k výrobě knižní desky. Ty se vyráběly tak, že se dělala lepenka, která se potáhla kůží. Byla to levnější varianta než dřevo. Knihaři nemuseli používat kvalitní papír, proto sáhli k nevyužitým tiskařským zásobám, v tomto případě karetním archům,“ vysvětlil pracovník historických fondů knihovny Rostislav Krušinský.

Hrací karty se na naše území dostaly během křižáckých výprav. První zmínky o nich se objevují už ve čtrnáctém století ve spisech duchovních, kteří brojili proti rozšiřující se neřesti zvané karban. Podle zemí původu se zde vyskytovaly celkem čtyři typy karetních sad – španělské, francouzské, italské a u nás nejvíce rozšířené německé. „Olomoucké“ karty patří právě do této skupiny

„Karty znázorňovaly čtyři části vojska, vysoké hodnoty samozřejmě patřily důstojníkům a ty nejnižší vojínům. Jednotlivé barvy ukazovaly čtyři stavy – srdce byla symbolem duchovenstva, žaludy čeledi a listy měšťanstva. Kule znázorňovaly šlechtice – jejich vyobrazení pochází z kulovitých knoflíků na oblečeni,“ vysvětlil Krušinský.

Nález je o to cennější, že podobných karetních sad se dochovalo pomálu. Nejstarší obdobné karty z roku 1547 můžeme najít v Opavě či v Praze. Olomoucké karty jsou tedy zřejmě vůbec nejstaršími dochovaným nástrojem karbanu na Moravě.

Nálezy prošly rukama restaurátorů. Ti karty vyjmuli z knižní vazby, oddělili od sebe jednotlivé archy a chybějící části vyplnili papírovinou. „Potom všechny archy připevnili na lepenkovou desku,“ popsal Krušinský. Vzácný objev si může kdokoli prohlédnout na internetu v elektronickém katalogu knihovny na internetové adrese http://aleph.vkol.cz.