VYBERTE SI REGION

Nemoc je pro otužilce neznámý pojem

Brno – O řece Svratce ať tvé srdce vždy snívá, měj ji rád v létě, i když je zima. Takovým zaklínadlem křtí brněnští zimní plavci nové otužilce, které vítají ve svých řadách.

1.1.2010
SDÍLEJ:

Tradiční novoroční plavání otužilců ve Svratce za tradiční účasti 96-ti letého Ladislava Nicka z Olomouce.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Nazpaměť ho zná i kuřimský zámečník Jaroslav Veselý. Do ledové vody zimní Svitavy se s potěšením noří už dvacátou sezónu.

Většinou v ní vydrží kolem dvaceti minut. „To je čas, který se nejčastěji doporučuje,“ vysvětluje Veselý, zatímco se připravuje na první sestup v novém kalendářním roce.

Nejlepší okamžik zimního koupání je právě před ním. „Přijde po ponoření, když tělo přichází k sobě. Ve vodě je to parádní, jakmile vylezete ven, začnete se samozřejmě třást. Tomu se nevyhne nikdo,“ připouští Veselý, než se vrhne do mrazivého proudu rozdováděné Svratky.

Populární lednové setkání otužilců v Brně je prý okamžikem pravdy. Všichni zimní plavci vědí, že voda z bystrcké přehrady je hodně kousavá. Jaroslav Veselý ale sezónu zimního plavání začíná jinde. Na dně Macochy. „No ano, přeplaveme prostě celou jeskyň. Vždyť je to jen tři sta metrů. To je za chvilku,“ směje se Veselý údivu těch méně otužilých.

Zimnímu plavání se věnuje jen amatérsky, pravidelně ale plave už dvacet let. „Kdysi jsem si Brně všiml nástěnky, kterou tam udržoval klub otužilců. Zaujalo mě to, tak jsem se rozhodl to vyzkoušet,“ vzpomíná Veselý.

Otužování začal trénovat s kamarádem podle návodu, který si na nástěnce přečetli. „Nejprve jsme se sprchovali studenou vodou a pak jsme se odhodlali do klubu zajít,“ říká. S prvním koupáním v přírodě se prý nemá spěchat. Nejlepší je začít plavat v létě a nepřestávat s koupáním ani na podzim a v zimě.

Veselý ale klub otužilců navštívil poprvé v lednu, takže jeho seznámení s řekou přišlo ještě tentýž měsíc. „Jestli máte plavky, pojďte s námi, řekli nám tehdy. A tak jsme šli. Takovou první zkušenost nikomu nepřeju. Bylo to kruté,“ směje se Veselý.

Zatímco kamarád u zimního plavání nevydržel, Jaroslav Veselý zůstal náročnému sportu věrný. Tehdy mu bylo třiatřicet. „Vítání nového roku v Bystrci se zúčastním každoročně. Na závody už moc nejezdím, časově to nezvládám. Plavu hlavně sám pro sebe,“ vysvětluje.

Často se chodí koupat za Kuřim, kde bydlí. „Líbí se mi, jak se člověk zodolní. Kdy jsem byl naposled nemocný, si vůbec nevzpomínám. A když už se přece nachladím, rychle se z toho dostanu,“ líčí Veselý. V davu lidí, kteří se na bystrcké otužilecké koupání přišli podívat zachumlaní do šál, se v tenkém tričku a šortkách vyjímá jako pěst na oko.

„Jsou situace, ve kterých se normálnímu oblečení nevyhnete. Ale do práce a nebo třeba do obchodu chodím takhle, v tričku a kraťasech,“ tvrdí zámečník. Připouští, že někteří zákazníci se na něj dívají s údivem „Někdo si i poklepe na hlavu. Ale na to nesmím myslet. Ti co mě znají, si za ta léta už zvykli,“ říká klidně Veselý.

Autor: Lucie Hrabcová

1.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies