Zdeněk Havlas přednášel i u protinožců nebo v Japonsku. Vstává ve tři hodiny ráno, aby si utrhl kus času ze dne na vlastní vědecký výzkum. U kávy začne nenuceně vyprávět o fyzikálních a chemických procesech, jakoby se rozpovídal o čerstvém kulturním zážitku.

V letech 1982 a 1983 jste spolupracoval ve vašem vědeckém týmu s Angelou Merkelovou. Jaká je?
Patřila ke skvělým vědcům i lidem a od té doby jsme v kontaktu. Viděli jsme se dokonce letos, kdy přijala mé pozvání do Prahy na oslavu narozenin mého školitele, profesora Rudolfa Zahradníka.

Vraťme se k ústavu. Jací lidé tam vlastně pracují?
Jsme v ústavu, takže samí chovanci. (smích)

Jací jsou vědci?
Tak vážně. Jedná se o výborné odborníky, ale složité osobnosti. Není vždy lehké jim rozumět a řídit je.

Na co můžete být pyšný?
V medicinální chemii hledáme různé typy látek, které poté mají být léčivy. Už patnáct léčiv z našeho ústavu bylo uznáno. Z dílny našeho profesora Holého vzešly antivirotické látky proti HIV, které vyrábí náš dlouhodobý spolupracovník, kalifornská firma Gilead Sciences .

Tím jste se zabýval také vy, ne?
Já o tom spíš mluvím jako ředitel. Sám se aktuálně zabývám zvýšením efektivity solárních článků. Už víme, že je možné ji zvýšit z deseti procent na dvacet. Dokážeme to tak, že z jednoho fotonu místo dosavadního jednoho elektronu získáme dva.

Zabývali jste se také prasečí, novou chřipkou?

Chřipky obecně jsou viry RNA, které nesou genetickou informaci v jednoduché šroubovici. Léky pana profesora Holého umí atakovat DNA viry. Látka se do dvoušroubovice viru zabuduje a zamezí jeho dalšímu vývoji. S viry RNA ještě neumíme tolik bojovat.

A co lék Tamiflu?

Lék Tamiflu také není žádný zázrak. Sníží možná hladinu viru v testech, ale zdaleka to zatím není nic, co by skutečně zabralo. Sám jsem si lék vyzkoušel na sobě na běžnou chřipku.

A jak to dopadlo?

Nemoc netrvala týden, ale sedm dní. (smích)

Během července proběhly v Praze dva kongresy o biochemii a genetice, kde se jednalo o novém léku proti rakovině…

Ano, na jednom participoval náš ústav a druhý, Velký organický kongres, pořádal. Hovořilo se o GS9219, což je pořadové číslo látky, která vznikla v našem ústavu. Z našeho profarmaka v Americe vyvinuli druhé profarmakum, léčivo, na základě prvního. To se dostává pouze do rakovinových buněk, nenapadá zdravé buňky, což je obrovský pokrok.

Je zatím stále ve fázi testování na zvířatech?

Ne, už je zhruba rok a půl v klinickým testech také na několika klinikách v České republice.

Je testování úspěšné?
Zatím probíhá vše, jak se očekávalo. Zvedaly se dávky, kam až je to možné. Nyní se bude zkoušet účinnost na různých typech pacientů, což bude trvat ještě dva, tři roky. Předpisy jsou velmi přísné, abychom získali povolení používat látku jako lék.

Máte nějakého sponzora výzkumu?
Celý tento nákladný projekt platí firma Gilead Sciences z Kalifornie, která vytvořila druhé profarmakum.

Takže za dva, tři roky se lék začne pacientům podávat?
Ještě musí být schválen. Pro konkrétní zemi musí lék schválit komise, u nás Státní ústav pro kontrolu léčiv a v USA FDA (Food and Drug Administration). Většina testů na účinnost GS9219 se dělá v naší republice, takže první bude muset lék schválit SÚKL.

Probíhá dál vývoj léku na HIV?
Lék, který jsme vyvinuli v ústavu, je natolik účinný, že je v podstatě zbytečné hledat něco dalšího. Existuje několik kombinací na podporu léčby. Trojkombinace umožňuje užívat jen jednu pilulku denně, místo více než dvaceti.

V tomto případě je asi nejvíc pacientů v rozvojových zemích.

Velkým problémem je rozšíření HIV v zemích, kde mají zdravotní ochranu velmi nízkou. S naším testovacím pracovištěm, Katolickou univerzitou v Lovani v Belgii a naším komerčním partnerem Gilead Sciences, jsme se dohodli, že budeme lék dodávat do 68 zemí třetího světa bez nároku na zisk, jen za výrobní cenu. Dopadlo to relativně fiaskem. Hned po první dodávce se léky dostaly na černý trh bohatých států. Pro představu: tam stojí jedna pilulka 50 dolarů a výrobní cena, tedy cena materiálu, je dva dolary.

Jak jste situaci řešili?
Teď se snažíme dostat tam léky přes indickou firmu. Narážíme na problémy politické i diplomatické. Nebude to jednoduché. Když se podaří vytvořit lék, trvá problém s jeho distribucí.

Přesto, zasloužil jste se o vědecký pokrok. Jste spokojený s tím, co jste v ústavu dokázali?
Spokojení nejsme nikdy. Ve virové oblasti jsou před námi ještě RNA viry, různé neuro– nemoci, mikroby. Zatím lékem dokážeme atakovat 20 procent rakovin lymfatických uzlin a chronickou leukémii. Umíme atakovat také malárii, která při tomto počasí a podnebí u nás za chvíli asi bude aktuální. (smích) Snažíme se také přispět k vývoji molekulárních strojů, nanotechnologií.

A v osobním životě?
Uvítal bych ještě nějaké to vnouče. V profesním životě mě hodně zaměstnává vedení ústavu, takže na vědu už nemám tolik času. Vstávám denně ve tři hodiny ráno, abych se sám pár hodin mohl věnovat výzkumu. Aktuálně je pro mě nejdůležitější zmíněný výzkum účinnosti solárních článků. Ulehčili bychom tím hodně energetické situaci lidstva.