Ze zvláštnosti Mostecka těží fotograf Jan Hodač. Ukazuje jak mystiku místních hor, tak neobvyklost chemických nebo těžařských gigantů. „Naše krajina je unikátní a fenomenální. Dají se tu dělat světové záběry,“ řekl Mosteckému deníku. „Region je typický, průmysl tu je, ale v kombinaci s krajinou je to jedinečné a je třeba to ukazovat. Ne říkat, že náš region je jen černý,“ přidává fotograf.

Průmyslová architektura má něco do sebe

Třicet let už žije v různých místech okresu Jan Martínek. Nyní působí v Unipetrolu. Veřejnosti zprostředkovává informace z prostředí chemických závodů v Záluží. „Vidím, jak se krajina i podmínky pro žití překotně změnily a nelze je porovnávat se stavem před dvaceti lety, kdy symbolem Mostecka byly všudypřítomné páchnoucí mlhy a předškolní děti na procházce s rouškami.

Přečtěte si: Mostecko bude krajinou velkých jezer

Mostecko, ale i celé severní Čechy asi nepředěláme na úrodné Polabí nebo vinařskou jižní Moravu, a proto si myslím, že je dobré, když se pochlubíme zvrásněnou průmyslovou krajinou, kterou si lidé ve vzdálenějších částech republiky neumějí představit,“ myslí si Jan Martínek. Mostecko má svoje kouzlo rozmanitosti, dodává vzápětí. „My v chemičce se snažíme během dnů otevřených dveří, ale i při exkurzích školáků, všem ukazovat, že za branami komplexu Unipetrol neprovádíme nic záhadného a že i tato průmyslová architektura má něco do sebe,“ říká Martínek.

Napravujeme škody, za které nemůžeme

Ze zbořeného Mostu pochází část rodiny Oty Schneppa. Pracoval rovněž v chemičce. Jeden čas bydlel v Janově. Ocenil, že když vyšel z domu, hned byl v lese a nacházel druhy rostlin a hub, které jinde nerostly. Nyní je manažerem komunikace jiného velkého podniku, který dává Mostecku tvář – ČEZ. „Myslím si, že Mostecko zaplatilo krutou daň v podobě zmizení starého Mostu a mnoha přírodních scenérií. Taková byla doba, nebral se ohled na nic, natož na lidi. Bohužel bez tohoto průmyslu se neobejdeme ani dnes. Věřím tomu, že i současné vedení jiných firem vynakládá minimálně stejné úsilí na odstraňování starých ekologických zátěží, jak tak činí například ve svých regionech Skupina ČEZ, Severočeské doly a další podniky, které se musejí za jiné vyrovnat s tíživou ekologickou minulostí, kterou nezapříčinily,“ hodnotí současnou situaci Ota Schnepp. Krajina se podle jeho slov díky tomu výrazně zlepšila. „Vždycky se mi líbila a stále se mi líbí,“ uzavírá Ota Schnepp.