VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ostudou Ústí je hotel Máj, největší squat v Čechách

Ústí nad Labem /FOTOGALAERIE/ - Redaktoři Deníku se vypravili do hotelu Máj, který je v katastrofálním stavu. Obývají ho bezdomovci a kriminální živly.

15.1.2010
SDÍLEJ:

V jednom z mála obyvatelných pokojů přebývá Karel Žemlička. Třiašedesátiletý vyučený dlaždič si právě balí věci do tašky, protože městská policie mu nařídila jeho „kvartýr“ opustit. Pokoj jako jeden z mála nebyl vysklený, teplo zajišťovala malá kamínka.Foto: DENÍK/Karel Pech

Silný zápach výkalů vás praští přes nos. Všude poházené odpadky, schody bez zábradlí, výtahová šachta bez výtahu. Okna do pátého patra už dávno někdo spálil. Tak nyní vypadá hotel Máj v Ústí nad Labem.

Exkurze do Máje? Nebezpečná záležitost!

Ústecký deník se do jeho útrob vydal. Bez doprovodu městské policie by to však byl pěkný horor. „Scházejí se v něm feťáci. Už tři roky sem chodíme a vyháníme je,“ říkají mi strážníci ze Severní Terasy. Bezvýsledně. Za chvíli se do Máje podezřelá individua vrací.

Po zasněžené příjezdové cestě vcházíme zezadu do budovy. Z některých oken čouhají roury sloužící jako amatérské komíny. Tam se zabydleli bezdomovci. Jinak je celý dům bez skel a fasáda je „ozdobená“ černými sazemi z častých požárů.

Vstupní schodiště? Bez železného zábradlí. To je už dávno ve sběru. Stačí si pozorně prohlédnout řez a člověk zjistí, že tady se používaly frézy. Šikulové.
V dolních patrech nikde nikdo, všude na zemi neuvěřitelný svinčík. Výtahy jsou pryč.

„Ty šly jako první,“ glosuje ozbrojený doprovod. V chodbě pátého patra vidíme cosi na způsob kuchyně – poličky a na nich nádobí. První návštěvníci jsou tu.

Třiašedesátiletý Karel Žemlička z nás moc radost nemá. „Bydlím tady půl roku. Jsem vyučený dlaždič, nyní beru důchod pět tisíc korun,“ oznamuje nám svým zahuhlaným hlasem, jemuž není takřka rozumět. Sám na pokoji není, spolubydlící prý ráno odešel do města.

Historie hotelu

Hotel Máj byl postaven na konci komunistické éry.
Vlastníkem bývala společnost Interhotely Liberec a. s.
Hotel v privatizaci, v podstatě za pakatel, získal Jaromír Houžvička před 12 lety.
Zaplatil za něj 8 milionů Kč z prostředků, jež získal v restituci.
Získal jej oficiálně 1. ledna 1998 od Fondu národního majetku. Ten již neexistuje.
Hotel Máj měl v době prodeje pohledávky ve výši 155 tisíc Kč.
Už v roce 2001 byl hotel uzavřen, Houžvička ze svého neúspěchu obviňuje imaginární ústeckou mafii. Od té doby Máj chátrá a váznou na něm pohledávky.

Jeho příbytek připomíná omšelé vetešnictví. Všude okolo se válí hromady harampádí a špinavého nádobí, na skříni dokonce zahlédnu knihu.

„Trávím tu celý den,“ popisuje svůj denní harmonogram Žemlička. Není se čemu divit, kvartýr má pečlivě zateplen peřinami připevněnými na dveřích.

V obrovském množství věcí spatřím injekční stříkačku. Na otázku, jakou drogu mají místní nejvíc v oblibě, strážník odpovídá: „Na co mají peníze. Nejvíce ale pervitin.“

Otočím se a vidím televizi Color Oravan. Neuvěřitelné. V Máji přece není léta elektřina. Pak mé oko padne na obrovský hrnec, v němž se vaří zapáchající zeleninová polévka. Člověku se dělá z jejích výparů špatně.

Soused od vedle má jinou ránu. „Nic jsem neprovedl, nejsem v podmínce, jsem čistej,“ nervózně tvrdí romský mladík Josef Kováč.

Městskou policii nechtěl do svého „kutlochu“ pustit. Ta Deníku potvrdila, že Kováče dobře zná. „Jsem z děcáku, nemám kam jít,“ vede si svou Kováč. Zarputile se bránil focení, nakonec poněkud absurdně požadoval, aby se před vyfotografováním směl učesat. Bylo mu to dopřáno.

Jdeme ještě o patro výš. Vítá nás úsměvný nápis „Udržuj pořádek a čistotu“. Klepeme na dveře třetímu, poslednímu zimnímu nájemníkovi Máje. Václav Černík má ve svém pokoji pořádek. „Dole bydlí feťáci. Musím to tu před nimi hlídat,“ vypráví Černík.

Hotej Máj v současnosti patří mezi největší ústecké ostudy. Přilehlé sektorové centrum nedávno zmizelo, on zůstává.

„Devastace odstartovala zhruba před pěti lety. Začalo to tím, že Romové zlikvidovali všechny hliníkové lišty u oken. Jednou jsme je chytili v trolejbusu, v němž je převáželi přímo do sběrny,“ vypráví strážník.

Bralo se všechno. Teď už není co vzít. Nic nezbylo.

PRIMÁTOR JAN KUBATA:
Ústí to nemá jak změnit

Sektorové centrum město nechalo zbourat. Co Máj vedle?
Pozemek pod centrem byl v majetku města, hotel Máj je v soukromých rukou. Ústí sice nařídilo vlastníkovi hotelu si jej zabezpečit, ale ten si obsílku dosud nepřevzal.

Jaký bude váš další postup?
To závisí na ochotě vlastníka jednat. Pokud dál zůstane účelově nezvěstný, Ústí nemůže k žádným krokům přistoupit, i když nás celá situace trápí. Pokutu 100 tisíc korun obdržel pan Houžvička od obvodu Severní Terasa. Tu nezaplatil a obvod připravuje další kroky. Objekt je součástí exekuce. Pokud bude exekutor konkrétně jednat, město bude reagovat tak, aby byl problém vyřešen. (vw)

Obyvatel ruiny: Jsem starý pes, co nemá kam jít

Život v zatuchlém bytě 100+1 není legrace. Na zemi se kromě tun odpadu válejí i hromady výkalů, hygienických vložek a dalších „libůstek“. Ve vzduchu se vznáší odpudivý zápach. Přesto si ústecký hotel Máj obyvatele našel.

Jedním z nich je i Václav Černík. Z obyvatel největšího squatu v zemi, osmapadesátiletý Černík, trochu vybočuje. Na první pohled je poměrně čistý, stejně jako jeho uklizený pokoj v sedmém patře hotelu Máj.

„Bydlíme tu ve dvou, ale teď jsem tu sám. Jeden z nás vždy musí zůstat „doma“, protože jinak by nám to tu feťáci zezdola rozkradli,“ vyprávěl Černík. Při vyslovení slova domov se trochu zarazí. Lepší ale nemá.

„Nájemníkem“ chátrajícího hotelu se bezdomovec stal před půl rokem. „Jel jsem pracovat do Ostravy a kývl na nabídku člověku, který chtěl můj byt a po návratu z Ostravy mi slíbil garsonku,“ líčil Černík.

Když se ale Černík do Ústí skutečně vrátil, slíbený byt nedostal. „Místo toho mě umístili do ubytovny a chtěli 5000 nájem. V zimě ale nebyla práce a když jsem se zpozdil s jedním nájmem, vyhodili mě na ulici,“ popisoval senior své začátky bez domova.

Václav Černík je v částečném invalidním důchodu. Pobírá pět tisíc korun, ale za to prý nic nepořídí. V azylovém domě nikdy nebyl a ani prý netuší, že má možnost jít se tam alespoň umýt.

„Hned jak dostanu důchod, půjdu si zařídit občanku a začnu hledat práci, nové bydlení,“ sliboval před námi přítomným strážníkům. Do té doby ale potřebuje zůstat v rozpadající budově. Někam jinam prý jít nemůže.


Zpracovali: Ondřej Kůs
Martin Klimeš

15.1.2010
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kandidát na ministra financí Ivan Pilný poskytl 18. května v Praze rozhovor Deníku.
1 17

Pilný: Návrh rozpočtu je rozumný, změny neplánuji

Dennis Russell Davies

Na Pražské jaro po čtvrtstoletí vrací Dennis Russell Davies

Otec zavíral své děti do hladomorny, tvrdí obžaloba. Viní ho z týrání

Dvě nezletilé děti měl sedmačtyřicetiletý otec na Břeclavsku podle obžaloby zavírat do místnosti nazývané hladomorna. Policisté navíc sdělili, že v jeho počítači našli tisíce erotických fotografií s mladými chlapci. Případem se v úterý začal zabývat brněnský krajský soud.

Pohledem Stanislava Šulce: Složitější svět

Týdeník Economist přinesl statistiku teroristických útoků na území západní Evropy a Spojených států amerických. Připomíná, že ačkoli máme dojem permanentního ohrožení, a dokonce si myslíme, že teroristické útoky jsou na denním pořádku, v perspektivě posledních padesáti let je realita trochu jiná.

AUTOMIX.CZ

OBRAZEM: Jak by asi dnes vypadala legendární auta východního bloku?

Po rozpadu východního bloku se mnoho ikonických vozů této éry nedočkalo přímého nástupce. Plno nadšenců si však představuje jejich návrat a skrze grafické ilustrace vytváří moderní interpretace těchto známých aut. Podívali jsme se na ty nejzajímavější.

AKTUALIZOVÁNO

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek se dočkal. Dnes o půl dvanácté byla odeslána podepsaná milost prezidentem Milošem Zemanem na Ministerstvo spravedlnosti k dalšímu vyřízení. Krátce po půl druhé pak vyšel branou na svobodu. "Vítej na svobodě," křičeli přítomní na evidentně dojatého muže. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies