VYBERTE SI REGION

Patří mu to, blbečkovi, smáli se černému pasažérovi

Liberec /REPORTÁŽ/ - Mějte rádi svého revizora. Možná je dnes už tím jediným, kdo nám všem měří stejně spravedlivým metrem.

12.2.2011 2
SDÍLEJ:

NE VŠICHNI MAJÍ Z REVIZORA STIHOMAM. Ti s platným jízdním dokladem ho berou bez jakýchkoliv předsudků. Foto: Deník/ Ivan Šiler

„To přece není možný! Vždyť jste nás před chvíli kontroloval! Jsme nezaměstnaní. Jo, máme navíc exekuci. A já jsem v jiným stavu!“ Mladý pár. Oběma mohlo být tak kolem osmnácti let. Navenek lehce alternativního střihu, ale jinak dobře upravení, slovně se doplňovali. Prosili, smlouvali, stěžovali si. Vnitřně s potlačovanou křivdou, místy už odevzdaně, nicméně stále slušně.

Pošetilost za 4 tisíce

Když jsem se s libereckými revizory vydal na reportáž o černých pasažérech, nevěřil bych, co všechno zažiji. Jen o malou chvíli předtím byla totiž mladá dvojice zadržena jako černí pasažéři v tramvaji na lince 11. Stačilo jen abychom přestoupili přes dvě linky a v autobuse u Plazy jsme na ně narazili znovu a opět bez lístků. Moji dočasní kolegové, pánové Jiří a Roman, nemohli jinak, než pokutové bloky nekompromisně vytáhnout podruhé.

Mladý pár neměl u sebe hotovost a patrná na něm nebyla ani ochota zaplatit pokutu v pětidenní lhůtě, s níž by tak mohli učinit v nižší sazbě. „Ta pošetilost je může dohromady přijít na čtyři tisíce. Jsou to blázni, když takto riskují,“ svěřil se mi mezitím Roman. Bylo vidět, že ani on z toho radost nemá, ale služba je služba.

Musíte to psát?

Podle zprávy Dopravního podniku města Liberce se počet černých pasažérů na městských linkách snížil proti roku 2009 o skoro 1000 případů. Na svojí cestě jsem proto očekával, že se o tom přesvědčím a na domorodce zapěji chválu. Tak dobrodružný den nabitý množstvím zvratů jsem ale dlouho nezažil.

„Musíte to psát?“ obořil se na revizora Jiřího pro změnu další černý pasažér linky 11. Jiří asertivně přikývl a na brunátnějící tvář dobře rostlého čtyřicátníka reagoval logickou poznámkou. „Máte dvakrát štípnutý lístek.“ „Špatně vidím!“ odsekl muž a sjel revizora ostřížím zrakem. Svoje znechucení dal současně najevo, když na příští zastávce vztekle vyrazil ke dveřím a složenku na zaplacení pokuty zmuchlal ještě před výstupem v dlani. Rozhlédl jsem se kolem a spatřil dva důchodce, kteří jeho počínání počastovali potměšilým úsměvem: „Patří mu to, blbečkovi!“

„Načerno jezdí všechny generace i společenské vrstvy. Jedni berou kontakt s revizorem sportovně, jiní se cítí hrubě dotčeni,“ popisuje mi Roman na zastávce, kde čekáme na pětadvacítku. „Každý den slyšíme řadu výmluv, ale okolí si musí uvědomit, že pro nás je jediným důkazem, zda lidé mluví pravdou či ne, cvaknutý lístek.

Nejsem podvodnice!

Záhy se o tom přesvědčím. V lince 14 zaskočíme velmi dobře oblečenou dámu středního věku. „Ale já si cvakla, řidič byl svědkem!“ Jiří okamžitě prověří strojek, který údajně selhal. Když dámu vyvedeme na vzduch, technika se podle testu jeví být v pořádku. Žena ale dál protestuje, střídavě lamentuje a přesvědčuje revizory, že si lístek označila. Jiří pokojně vysvětluje, že strojek byl v pořádku. Minuty se prodlužují a dáma svoje naléhání stupňuje: „Nejsem žádná podvodnice!“

Výjimky neexistují

Když to pozoruji, dochází mi, že tuhle práci bych dělat nemohl. Zřejmě bych podlehl lítosti nebo vzteku. Jiří s Romanem ale dámu odmítající platit i vypsat si složenku jen korektně navigují na centrálu, kde může podat stížnost. Společně s madam tak odjíždíme dalším spojem do centra. A během cesty odhalíme hned tři černé pasažéry najednou. Jedním z nich je mladý muž.

Bez protestů a férově zaplatí hned na místě. Další černou duší je žena středního věku. Poté, co vystoupíme, nabízí, že zaplatí, když ji doprovodíme k bankomatu. Jiří s ní odchází. Nad posledním z trojice ale srdce ustrne – postarší, starostlivě vyhlížející paní působí jako největší dobrák na světě. I ona platí bez protestů a ještě se Romanovi omluví.

Ten pokyvuje hlavou: „Takových je nám vážně líto, protože chováním potvrzují, že jsou to slušní lidé. Ale ani tady nemůžeme udělat výjimku. Ostatní by si stěžovali, že měříme dvojím metrem.“ Brzy na to konečně dorážíme na centrálu, kde konečně zanecháváme naši protestující dámu. Odpovědná pracovnice bere na lístek i lupu, ale za pravdu dává revizorům. Dáma nakonec částku uhradí, ale jsem na vážkách. S poslední reakcí opravdu působí, že možná nelhala a lístek prostě jen špatně označila.

Bez lístku, občanky i bez domova

Při poslední cestě je lapen starší muž nejenom bez lístku, ale i bez občanky. Jiří volá policii, ale ta může přijet nejdříve za hodinu. Naposledy se společně vydáváme na magistrát dohledat osobní údaje podle adresy. Pán však působí, že je mu to celé vlastně jedno, a adresou bydliště si nakonec není moc jistý. Roman pokrčí výmluvně rameny. Začínám už chápat, co jeho práce obnáší.

Čtěte také: Pozor, revizoři si vás můžou nahrávat

Autor: Ivan Šiler

12.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies