Petřínská rozhledna oslaví 120 let

„120 let stará šlechtična vyžaduje zvláštní péči“, říká „kastelán“ Petřínské rozhledny Jiří Čejka

Kolikrát jste v letošním roce vyšel na vrchol rozhledny „po svých“?
Z různých důvodů je třeba minimálně 2x denně podstoupit ,,výšlap po svých“. Důvody jsou prozaické. Při každodenním tlaku turistů je třeba kontrolovat stav schodišť a jejich jednotlivých stupňů, je nutné sledovat konstrukci a plochy věže a odstraňovat grafity, nálepky, žvýkačky nebo ošetřit rýpance do nátěru. V poslední době s nárůstem popularity geocatchingu je pak potřeba demontovat i několik ,,pokladů“ týdně.

Rozhledna je otevřena celoročně, a tak vedle železné konstrukce patří zvláště schodiště k těm částem, které je asi nutné častěji opravovat. Jak se udržuje?
Jelikož jednotlivé stupně schodišť jsou zhotoveny z dubového dřeva je třeba jim věnovat velkou péči. Vzhledem k tomu že při rekonstrukci rozhledna v roce 2001 byla konstrukční životnost jednotlivých stupňů stanovena na 10 let, dochází v současné době k finančně náročné (a proto postupné) výměně. Nové stupně jsou opět z tvrdého dřeva a je do nich zafrézována protiskluzová páska. Samozřejmě s pokrokem technologií v oblasti lakování dřeva doufáme, že nové schody vydrží déle než kdysi plánovaných deset let.

Výtah zde byl postaven již v roce 1891. Dnes je oproti původnímu plynovému pohonu, všude elektrika. Ale když zaprší… Dokáže vás voda potrápit?
No výtah a jeho elektronika je kapitola sama pro sebe. Víte, rozhledna je svou konstrukcí tak specifickou stavbou že je prakticky nemožné dokonale ,,utěsnit“ tubus výtahu. Normální deště nás samozřejmě nezaskočí, ale přívaly, jaké jsme zažili v nedávné době, nám daly důrazně najevo, že příroda má pořád ještě navrch.

Výtahovou šachtou se valila malá Niagara, která elektroniku dokonale propláchla. Není bez zajímavosti, že na likvidaci škod se podílela i řádová sestra, která se přišla se svěřenými dětmi na rozhlednu podívat. Dali se spolu s naším personálem do díla a přispěla tak k tomu, že napáchané škody nebyly katastrofální..

Co mě překvapilo je pohodový a usměvavý personál v kostýmech, které přibližují atmosféru před stodvacetin lety. Kolik lidí se o každodenní provoz vlastně stará?
Ano máte pravdu, že náš personál je usměvavý a vstřícný a jsem rád, že jste si toho všiml. Nicméně musím konstatovat, že tomu tak nebylo vždy a jen díky tomu, že jsme zpočátku našeho fungování na Pražských věží nastavili laťku hodně vysoko máme dnes takový personál. Kladli jsme důraz na vztah k památkovým objektům, na zájem o historii a v neposlední řadě na jazykovou vybavenost. Dobové kostýmy evokující atmosféru 19tého století byly už jen onou legendární třešničkou na dortu.

Zimní období je asi náročnější nejen na údržbu, ale i pro lidi. Aby se při tuhých mrazech a sněžení dalo vyjít až na vrchol, chce to asi každodenní péči a bez chemie.
Samozřejmě zimní údržba je nesrovnatelně náročnější než ta letní. Je to dáno jednak zmiňovanou teplotou a potom nadmořskou výškou Petřína jako takového. Pravidelně, když v centru prší, pak na Petříně sněží. Vzhledem k tomu, že máme otevřená schodiště, troufám si říci, že se každou zimu v posledních letech potýkáme se stovkami kubíků sněhu na nich. Nestydím se prozradit, že v pár případech dokonce došlo k tomu, že jsme byli nuceni kapitulovat a omezit provoz pouze na jedno schodiště. Druhé se nám prostě nepodařilo udržet schůdné. Dalším výrazným problémem je námraza související s oním teplotním rozdílem ,,dole a nahoře“ stává se totiž často, že ,,dole“ prší a ,,nahoře“ namrzá. Samozřejmě s ohledem na památku jako takovou nepřipadá v úvahu použití jakéhokoliv chemického ošetření a dochází na stará a osvědčená košťata,škrabky, hrabla a lopaty. Při silném sněžení i několikrát denně.

Kdy je z rozhledny nejkrásnější výhled na Prahu a okolí?
Málokterý z evropských ,,výhledů“ (jestli vůbec nějaký) se totiž vyrovná pohledu na zasněženou Malou stranu, Hradčany a centrum města. To prostě v Evropě neuvidíte a troufám si říci, že ani slavná předloha stojící v Paříži nenabízí ani zlomek toho, co je možno vidět od nás. Uvidíte z Paříže Krkonoše nebo něco s nimi srovnatelného? Můžete z Paříže komunikovat světelnými signály s Ještědem nebo podobnou unikátní stavbou? Kde jinde je možné z centra státu přehlédnout zemi od hranice k hranici? Jistě je to dáno rozlohou České republiky, ale pokud jde o výhledy a panoramata od Milešovky přes bájný Říp, majestátný Bezděz až po Sněžku, nikde jinde to prostě neuvidíte.

Každý pohled z rozhledny je krásný a dokonce v každou roční dobu. Mne osobně nepřestává uchvacovat zimní pohled na večerní Malou Stranu a genius loci je pro mě asi tím nej mezi ostatními.

Je s obdivem, co vlastně tato technická památka vše prožila a kolika generacím umožnila výhled na Prahu a okolí. I z tohoto důvodu dostává jistě dobrý servis.
Vidím to tak, že 120 let stará šlechtična prostě vyžaduje zvláštní péči, protože 120 let je úctyhodná historie. S přihlédnutím k různým historickým faktům ať už to byl Hitlerův úmysl rozhlednu demontovat nebo následná ,,péče“ komunistické éry v podobě různých vysílačů, rušiček a dalších technologií bez prakticky žádné údržby. (pozůstatky z této éry jsou dodnes patrny za rozhlednou v podobě nevzhledné a nebojím se říci hnusné budovy Radiokomunikační ,,krychle“) Musíme před paní Rozhlednou smeknout a poděkovat za to že oněch 120 let vydržela.