VYBERTE SI REGION

Plzeňan Honza Trávníček: Nechtěli nás pustit do Číny, báli se, že jsme špioni

Plzeň – Česká expedice v čele s plzeňským horolezcem Honzou „Trávou" Trávníčkem chtěla vyrazit na tibetskou osmitisícovku Cho Oyu už loni. Plány jim ale překazila čínská vláda, která nevydávala lezecká povolení.

5.11.2016
SDÍLEJ:

Plzeňský horolezec Jan Trávníček (vpravo) a Aleš Bílek cestou na osmitisícovku Cho Oyu. Na Tyrkysové bohyni (dolní snímek) stanuli za soumrakuFoto: Archiv Jana Trávníčka

Desetičlenný tým, jehož součástí byl i nevidomý sportovec Honza Říha, se za Tyrkysovou bohyní vydal až letos. Ani tentokrát se však Češi neobešli bez byrokratických problémů. Tři členové výpravy málem nedostali víza.

Nejste unavený z toho, že vás pořád novináři po návratu bombardují dotazy?
Ani ne. Letos je větší klid, než když jsme se vrátili z K2. Nebo když jsme přijeli z Manáslu, kde jsme zachraňovali Jeana-Luka (pozn. red.: francouzský horolezec, který utrpěl akutní výškovou nemoc a jemuž Trávníček a jeho přítelkyně Miroslava Jirková zachránili život). O téhle naší expedici ví asi jenom půlka lidí, protože na ní nikdo nezemřel. Je to paradoxní a smutné. Když Radkovi Jarošovi umrzly prsty na Annapurně, bylo to největší PR jeho života (smích).

Lidé mohli sledovat skoro každý váš krok na facebooku, neotravovalo vás to?
Popravdě, byl jsem velkým odpůrcem facebooku, ale beru to jako svou práci a znamená to pro mě zdroj informací pro ostatní, které prezentovat musím. Pokud chci, aby mě lidé zvali na přednášky a od svých partnerů podporu, tyhle věci dělat musím. Podařilo se mi posílat fotky z místa přes satelit. Stálo mě to několik hodin spánku, protože to neustále padalo.

A stálo to za to?
Nevím, zkusil jsem, jaké budou reakce. Můj facebook se stal vedle vysílání Lucky na Radiožurnálu hlavním zdrojem informací. Zároveň jsem si tím ale dělal radost, protože lidi on-line viděli, jak je na horách nádherně. Navíc mám takhle možnost předat informace z osobního pohledu. Média to vždycky zkreslí. Novináři tomu někdy nerozumí nebo považují za důležité něco jiného než já.

S blízkými jste byl ve spojení?
Ne. Oni si to na facebooku najdou. SMSku jsem neposílal ani mamce (smích).

Ona si taky informace musela hledat na facebooku?
Jasně (smích). Naučila se s ním, dává na svůj profil příspěvky, takže pohoda (smích).

Expedice Cho Oyu
- členové expedice: Aleš Bílek, Martin Havlena, Miroslava Jirková, David Knill, Petr Mašek, Marek Novotný, Jan Říha, Libor Uher, Lucie Výborná, Jan Trávníček
- na vrcholu stanuli: Marek Novotný, Aleš Bílek a Jan Trávníček 

Poprvé jste měl expedici na starosti. Byl to pro vás stres?
Docela jo. Organizace se měnila z hodiny na hodinu. Musíte od devíti lidí vybrat zálohy, říkat jim, kde mají být, co si mají sehnat… To jsou sice malé věci, ale děsně se znásobí. Museli jsme třeba dva dny vyjednávat s agenturou, protože jsme vezli 500 kilo materiálu, a nepálští úředníci si najednou vymysleli nějaký papír, který jsme neměli.

Neřekl jste si v nějakém momentu, co jsem si to na sebe vymyslel?
Momentů bylo opravdu hodně (smích). Od vyzvednutí materiálu až po konec, kdy jsme se dohadovali o odjezdu domů.

Část výpravy měla hned na začátku problémy s vízem.
To byla hodně vtipná situace. Když jsme přiletěli do Tibetu, potřebovali jsme získat víza. Obvykle s tím nebývá problém. Ale do Tibetu se infiltroval agent, který navštívil Keňu nebo Pákistán. Dva z nás měli v pase pákistánská razítka a Honzík Říha razítko z Keni, byl totiž na Kilimandžáru. Nechtěli nás pustit do Číny, protože se báli, že jsme potenciální špioni. Řešili jsme to oficiální cestou přes indický konzulát. Hodně nám pomohla konzulka a taky Martin Havlena, člen expedice, který do Číny jezdí a umí s místními jednat.

Místo úředníků vás nakonec potrápilo počasí.
Myslím, že počasí ne. Během vrcholových dnů, kdy svítilo sluníčko a nefoukal vítr, jsme sestupovali dolů. Ve druhém výškovém táboře byl Honzík Říha, který měl virózu, Lucka Výborná a Martin Havlena. Kdybychom se pro ně nevraceli, šli jsme všichni na vrchol. Ale já jsem rozhodl stáhnout celý tým, protože by nám chyběly síly na další postup s Honzou.

Protestoval někdo?
Ne, všichni to vnímali hodně podobně. 

Marek Novotný ale vyrazil na vrchol dřív. Výstup absolvoval úplně sám, což je proti základnímu pravidlu: nechoďte do hor sami.
Rozhodl se, že už nechce čekat. Marek má zkušenosti a zvládl čtyři osmitisícovky. Chodí sám a je na to zvyklý. Sice nám jeho síly mohly druhý den chybět, ale domluvili jsme se dopředu, že vyrazí dřív. Cestu si sám prošlápl. My jsme šli druhý den ve dvou, ale děsně jsme si mákli.

Na vrchol vyráželo pět lidí, tři z vás se museli otočit.
Ve větru a podmínkách, které tam panovaly, nebylo reálné pokračovat nahoru s nevidomým horolezcem. Vystoupali jsme do 7,5 tisíc metrů a pro Honzíka to bylo velké riziko, takže David se s ním vrátil zpátky. I tak je jeho výkon opravdu úctyhodný.

Jak na to Honza reagoval?
Dobře. Spoléhal se na naše zkušenosti a rozhodnutí. Kdyby řekl, že to chce ještě zkusit 300 metrů, šli bychom s ním. Ale vrchol byl nedosažitelný.

Mluvili jsme spolu těsně po sestupu a řekl jste, že Cho Oyu byla náročnější než K2.
Celý postup ne, ale poslední den rozhodně. Nebyl jsem psychicky připravený na to, že půjdu nahoru. Protože jsme byli domluveni s Davidem, že pokud se vyskytne problém nebo budeme muset sestoupit, půjdu s ním a Honzíkem dolů. Mám výhodu, že na mě moc nepůsobí nadmořská výška. Nakonec mě vystřídal Petr, který se rozhodl, že k vrcholu nepůjde, i když se původně chystal s Alešem. Prohodili jsme se. Vycházeli jsme pozdě, navíc namísto třetího výškového tábora jsme vyráželi ze druhého.

Na vrcholu jste vy a Aleš Bílek stanuli za soumraku.
To bylo úplně nadoraz. Jeden bez druhého bychom tam nedošli. Vzájemně jsme se doplňovali. Když jsem viděl terén cestou nahoru, řekl jsem, že zpáteční cestu už dáme i potmě. Nesmíte si ale sednout a ani na chvilku si odpočinout.

Už byste se nezvedl?
Ano. Je to hodně o vůli. Byli jsme na nohou čtyřiadvacet hodin.

To jste pak asi padli úplně mrtví.
Jo, to padnete vždycky. Ať sejdete z jakékoliv osmitisícovky. Mně už se dolů šlo daleko líp, byl jsem unavený, musel jsem furt odpočívat, ale věděl jsem, co mám před sebou. Bylo jedno, jestli zpátky ke stanům dojdeme v půlnoci nebo ve dvě ráno. Druhý den byl čas se vyspat, odpočinout si, sbalit si a jít o kemp níž.

Dáte si teď od osmitisícovek pauzu?
Vypadá to, že ano. Chtěli bychom na jaře vyrazit se známými do Nepálu na trek. A na podzim se uvidí…

Šel byste do toho znovu, nebo byste si roli raději vyměnil?
Už to asi vždycky budu organizovat. Zkušenosti mám a stále získávám další. Buď udělám expedici pro malou partu a půjdu se svým nejoblíbenějším parťákem svou partnerkou Miri, nebo se třeba i vrátíme na osmitisícovky, kde už jsem byl, a někomu výpravu připravím.

Není pro horolezce nuda vracet se na „místo činu"?
Neberu to tak. Třeba trek na Manáslu si dám klidně potřetí. Vůbec mi to nevadí.

Autor: Klára Mrázová

5.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Soud nařídil francouzskému meštu Publier odstranit sochu Panny Marie

Paříž - Město Publier na východě Francie dostalo od soudu nařízeno, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.

Trump šel na kostýmovou party Padouši a hrdinové sám za sebe

New York - Budoucí americký prezident Donald Trump se v sobotu večer zúčastnil kostýmové party, kterou pořádali největší sponzoři jeho volební kampaně, rodina finančníka Roberta Mercera. Na tradiční akci nazvanou Villains and Heroes (Padouši a hrdinové) přišel ale Trump v tmavém obleku. Zatímco šéfka jeho volební kampaně Kellyane Conwayová šla za Supermanku, on šel prý sám za sebe. Informoval o tom server Politico.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies