V mís­tech, kde se na počátku července prohnala veliká voda, jsou lidé stále ještě nervózní a psychicky labilní. Jak by ne. Dozvuky spojené s následky bleskových povodní se objevují bez ohlášení, někdy jsou na denním pořádku. Zdá se, že v Benešově nad Ploučnicí nemají problémy jen ti, co přišli díky vodě o svůj majetek, ale třeba i nezaměstnaní.

Pomáhali dobrovolně

„Syn a jeho přítelkyně dobrovolně pomáhali při likvidaci následků povodně. Jsou na to i svědci. Oba jsou dlouhodobě nezaměstnaní. S městem proto podepsali smlouvu na dvacet hodin takzvané veřejné služby, práci pro ně ale nebyla a tu při likvidaci povodní jako veřejnou službu město nechce uznat, prý by to takhle mohl říct každý,“ zlobila se Jaroslava Maťátková.

Jan Maťátko a Jana Zárybnická dostali strach, že přijdou o peníze. „Už takhle žijí jak se říká z ruky do huby. Dohromady totiž dostávají sociální podporu, která je 3 400 korun. Když nesplní svůj závazek ve veřejné službě, dostanou ještě míň ,“ dodala matka nezaměstnaného.

Ivan Neliba, který má mimo jiné veřejnou službu v Benešově nad Ploučnicí na starosti, se bránil tím, že víc lidí vzít nemůže. „Momentálně k tomuto účelu využíváme dvacet pět lidí. Je to o pět víc, než bylo určeno,“ tvrdil.

Problém dvou nezaměstnaných už ale prý vyřešil. „Pan Maťátko i paní Zárybnická si musí opatřit čestné prohlášení těch, kterým pomáhali. My jim ty hodiny do veřejné služby započítáme,“ slíbil Neliba. Proč to oběma lidem neřekl, nedokázal vysvětlit. Jen uvedl, že na ně nemá kontakt.

Nikdo je neinformoval

Maťátko i Zárybnická byli tvrzením Neliby překvapeni. „Nikdo nám nic o čestném prohlášení neřekl, dozvídáme se to až od Deníku,“ neskrývali v pátek potěšení. Prohlášení si samozřejmě opatří.

V Benešově a dalších obcích, kde letos ničivá voda napáchala tolik škod, budou mít lidé ještě dlouho vrásky na čele. Pomocná ruka souseda, kamaráda i bezejmenného člověka je to, co je těch vrásek může zbavit a může to být právě i institut veřejné služby.

Ten platí od 1. července, vznikl mimo jiné z podnětů mnoha starostů, kteří chtěli využít pro blaho obce osoby dlouhodobě závislé na sociálních dávkách.

Mohou přijít o peníze

Příjemci dávky pomoci v hmotné nouzi nebo společně posuzované osoby, kteří letos dostávají tyto dávky déle než šest měsíců, totiž budou pobírat pouze existenční minimum ve výši 2020 Kč. Odvrátit tuto hrozbu může příjemce příspěvku na živobytí i tím, když své obci pomůže v rámci veřejné služby, tedy zcela nového institutu. Pro příjemce příspěvku bude výhodnější veřejnou službou neodmítnout. Při odpracování příslušného počtu hodin ve veřejné službě mu výše příspěvku nejenže zůstane zachována, ale dokonce může být i zvýšena.

Příklad vztahu výše příspěvku na živobytí k počtu hodin odpracovaných v rámci veřejné služby:
Osoba pobírající po dobu 6 měsíců příspěvek na živobytí ve výši 3126 Kč bez dalšího příjmu - pokud po šesti měsících neodpracuje formou veřejné služby alespoň 20 hodin/měsíc, příspěvek na živobytí bude vyplacen ve výši 2020 Kč (existenční minimum). Pokud po 6 měsících odpracuje formou veřejné služby alespoň 20 hodin/měsíc, příspěvek na živobytí bude vyplacen ve výši 3126 Kč. Pokud po 6 měsících odpracuje formou veřejné služby alespoň 30 hodin/měsíc, příspěvek na živobytí bude vyplacen ve výši 3679 Kč.

NAĎA KOCÁBKOVÁ