„Měli jsme vysokou kyselinku, takže bylo víno kyselé. Tohle vše bylo dáno počasím, které tento rok panovalo,“ sdělil výrobce vína z Horního Lapače na Holešovsku Karel Světlík.
Když domácí hrozny nejsou, musí se dovážet z ciziny
Že byla tato sezóna problematická, potvrzuje i Josef Škopík z Uherského Hradiště. „Za své působení v tomto odvětví jsem ještě nezažil takovou mizerii jako tento rok. Hrozny měly choroby a bylo jich málo,“ sdělil majitel rodinného vinařství.
Z toho důvodu se tento rok začaly hrozny dovážet z Maďarska. Ty mají podle výrobce Františka Maňáska z Babic totožnou kvalitu jako hrozny tuzemské. „Jediná odlišnost je v zemi původu. Kvalita a výroba je stejná jako u burčáku domácího, protože se hrozny zpracovávají u nás. Druhou stranou je však samozřejmě tradice, která by měla být zachována,“ upozornil.
Burčák ne, pouze částečně zkvašený hroznový mošt
Právě proto nesmí být u nápoje vyrobeného ze zahraničních surovin uveden název burčák. „Uvedení doplňkového tradičního výrazu burčák je možné jen u nápoje, který byl vyroben z českých či moravských hroznů. V opačném případě musí prodávající použít výraz částečně zkvašený hroznový mošt,“ už dříve uvedla mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Martina Šmídtová.
Poznat dobrý nebo špatný burčák však vyžaduje zkušenost. „Burčák by měl samozřejmě chutnat v jistém rozmezí. Na chuť má vliv například teplota, množství alkoholu a cukru. Ovšem zda je burčák dobrý, nebo ne, pozná jedinec až podle zkušenosti. Dalo by se říct, že až jednou ochutnáte dobrý burčák, pak poznáte ten špatný. To však může trvat i několik let,“ sdělil Škopík. Co se týká druhů burčáku, mezi konzumenty je oblíbenější bílý. „Klasický je bílý, ten se i dříve prodává. Červený se vyrábí déle, protože aby byl červený, musí hodně kvasit. Pokud kvasí kratší dobu, je z něj burčák růžový,“ upřesnil Maňásek.
Klára Elšíková