Magdalena Swinkelsová se narodila v roce 1926 do židovské rodiny v Užhorodu na Podkarpatské Rusi. Místo toho, aby si užívala mládí, tak od svých sedmnácti let putovala po nejrůznějších koncentračních a pracovních táborech, podle toho jak nacistický válečný průmysl potřeboval pracovní síly.

V Osvětimi přišla o rodinu

Se zvláštní rafinovaností nacisté ukrajovali ze svobody tehdejších evropských Židů. Nejprve zabavování majetku, zákazy, označení žlutou hvězdou a vše vrcholilo nahnáním do ghetta nebo vlaku směrem na východ.

Jak naivní byl pocit, že to už nemůže být horší, poznala Magdalena, když v dubnu 1944 vystoupila z dobytčáku na rampě v Osvětimi Birkenau.

Tam v nastalém zmatku už navždy ztratila z dohledu svou matku a sestry.Vzpomínkou na Birkenau jsou pro Magdalenu nekonečné apely, řev a bití.

A zlověstný černý dým z komínů krematorií. Jako práceschopná z Osvětimi putovala po dalších nacistických pracovních táborech.

S postupující frontou se transporty z koncentračních táborů stávaly stále častějšími. Nejhorším byl pro Magdalenu evakuační transport z Hamburku, kde vězeňkyně kvůli spojeneckému bombardování zůstaly týden zavřené ve vagoně. Všude kolem dopadaly bomby.

„Při dopadu pum vagon na kolejích doslova nadskakoval. Ani jsme neměly strach, měly jsme radost, že to hitlerovské Německo dostává na frak…," vzpomíná oslavenkyně.

Postřelena v Bergen - Belsenu

Trať byla poškozená, tak dozorci vězeňkyně hnali pochodem do Bergen-Belsenu. Která z žen nemohla vyčerpáním dál, byla zastřelena. Vzpomínkami na tábor jsou pro paní Magdalenu hory mrtvých, nesnesitelný zápach, vši a tyfus. V Bergen-Belsenu chybělo málo a Magdalena se konce války nedočkala. Dozorci se před příchodem anglické armády snažili z tábora prchnout. V nastalém zmatku se vyhublé dívky odvážily otevřít dveře bloku a podívat se ven. Do hloučku zvědavých a vyhublých vězeňkyň začal střílet dozorce. Osm jich zastřelil.

„Přežila jsem Osvětim a další tábory a nakonec mě málem zastřelil dozorce těsně před osvobozením. Dostala jsem kulku do hrudi, ruky a krku. Kulka, která mě škrábla do krku, zabila kamarádku stojící za mnou…"

Naštěstí byl tábor zanedlouho osvobozen a angličtí vojenští lékaři poskytli potřebnou pomoc.

Z Belgie procestovala svět

Po zotavení se v roce 1946 Magdalena vdala do Karlových Varů. Zde se jí narodili dcera a syn. Pracovala v kanceláři a živila se jako švadlena. V roce 1970 se podruhé vdala do Belgie za významného belgického válečného veterána. Odtud procestovala téměř celý svět. Dnes žije v Karlových Varech, těší se ze tří vnuček a jedné pravnučky. Je stále aktivní, ráda čte a vaří. Paní Magdaleně byl dán do vínku neskutečný osud, který je naplněn obdivuhodnou touhou po lepším životě.

Lukáš Květoň