VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Přijďte na Vítkov za stoletím voleb

Praha - Jaký význam a smysl mají volby? Jakou roli hrají v demokratické společnosti? Je mechanismus parlamentních voleb funkční? Na tyto a další otázky hledá odpověď výstava nazvaná Jak jsme v historii (ne)volili.

15.6.2011
SDÍLEJ:

Na výstavě o století voleb u nás si lze vyzkoušet roli řečníka před velkým shromážděním.Foto: Deník/Jan Horák

Tuu instalovalo Národní muzeum ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů v Národním památníku na Vítkově.

„Letos uplynulo 65 let od prvních poválečných voleb. Dodnes se vedou diskuse, do jaké míry byly tyto volby posledními svobodnými u nás před rokem 1989,“ řekl k důvodu uspořádání výstavy ředitel historické sekce Národního muzea Pavel Douša. Dalším z důvodů bylo, že rok 2011 je jedním z mála, na nějž žádné volby nepřipadly. „Naše výstava je informativní, ne politická,“ zdůraznil Douša.

Výstava kromě textů a fotografií přináší i rozhlasové a televizní záznamy, úryvky z dokumentárních filmů a týdeníků. Nechybějí ani trojrozměrné exponáty, ukázkou skvělé archivní a muzejní práce je rekonstruovaná předvolební kancelář okresního tajemníka strany právě z diskutovaného roku 1946.

Zajímavé je i ztvárnění celé expozice do podoby ulice s dobovými plakáty, jíž návštěvník prochází od konce 19. století až do roku 1992.

Volby=demokracie „Liberální demokracie je nejhorší způsob vlády, jaký znám. Až na to, že neexistuje žádný lepší,“ čte návštěvník po vstupu do muzejních prostor motto výstavy, jehož autorem je někdejší britský premiér Winston Churchill. Výstava podává přístupnou formou stručné dějiny voleb od dob Rakouska-Uherska až do konce 20. století. Připomíná, že v dobách habsburské monarchie nebylo volební právo ani přímé, ani rovné a také ne všeobecné – například ženy nesměly volit vůbec.

„Předpokládáme, že cílovou skupinou výstavy budou hlavně školy, základní i střední. Už jsme řadu z nich kontaktovali,“ řekl spoluautor výstavy Ivan Malý. Dodal, že mnoho zajímavého o volbách za minulého režimu se dozví i pamětníci. Dokumenty například ukazují, jak byly předem napsány rozhovory s budoucími poslanci a dány do tisku ještě před konáním voleb.

Ivan Malý, spoluautor výstavy, řekl Deníku: Volby nemohou být povinné

Jeden z prvních panelů výstavy mluví o tom, jak se volilo za monarchie – podle kurií a podle majetku. Trvalo to dost dlouho, než se dospělo k rovnému a přímému volebnímu právu. Nedávno přišel jeden nejmenovaný poslanec s návrhem, aby se volilo opět podle majetku, respektive podle výše daní. Myslel to vážně?

On to nebyl jen poslanec, ale také jeden politicky aktivní člověk, který radí vysoce postaveným lidem. Naše společnost deleguje moc na někoho na základě rovného práva. Je otázkou, zda se tato demokracie nemůže v určitých formách stát určitou diktaturou většiny. Tato úvaha je snad na místě, ale na druhé straně si myslím, že z hlediska dnešní společnosti je absolutně nepředstavitelné, aby se něco takového stalo, aby někdo omezoval někomu volební právo jen proto, že platí malé daně.

I dnes existují země, například Belgie, kde jsou volby povinné. U nás tomu tak není, ovšem účast ve volbách od roku 1990 stále klesá. V čem je podle vás příčina?
Možná to má dva důvody. Jedním je, že klesá důvěryhodnost volených orgánů, druhým je názor části občanů, že je zbytečné chodit
k volbám, že to nic nezmění. Realita je taková, že pokud se lidé nezapojí do volebního procesu, tak už to vždy bude jen horší. Tím, že nepůjdou volit, de facto umožňují chování, jež může vést k volebním machinacím.

V 19. století bylo tak málo voličů, že kandidát je mohl poznat všechny osobně, mohl si s nimi potřást rukou a volební úspěch měl v podstatě zaručen. To dnes nejde a vyžaduje to jiný přístup k voličům. A povinné volby? Volební právo je právem, nemůže to být povinnost.

Jak se díváte na nákupy volebních hlasů, například v Krupce se nyní půjde možná už potřetí k volbám. Jak to, že se nedaří těmto machinacím zabránit?

Je otázka, do jaké míry to stát může uhlídat. Ale zase to není nic nového, dělo se to na konci 19. století i na počátku dvacátého. Před volební místností byli najatí lidé, kteří na poslední chvíli „radili“ voličům, koho mají zvolit. Byly případy, že lidem, kteří neměli právo volit, byl vystaven falešný doklad a za guláš šli volit toho, koho jim řekli. Je na orgánech činných v trestním řízení, aby to prokázaly a odsoudily. Ale samotný fakt, že byl někdo zvolen de facto za peníze, asi nelze odstranit, protože volba je svobodná. I dnes závisí výsledek voleb na dobře udělané mediální kampani, která pozitivně zpropaguje třeba i ne právě nosné myšlenky.

Autor: Jan Horák

15.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
18 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Britská policie provedla razii v Birminghamu

Britská policie dnes provedla razii v Birminghamu. Stalo se tak den po teroristickém útoku v Londýně. Zátah s tímto činem podle informací televize SkyNews souvisí, ačkoli to úřady oficiálně nepotvrdily. BBC v noci na dnešek uvedla, že je možné, že útočník si v Birminghamu vypůjčil auto. Tato informace ale ověřena nebyla.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies