Již jsme informovali, že byli propuštěni k 16. říjnu. Jak na neuvěřitelnou zprávu o propuštění reagovaly rodiny i jednotliví strážníci?

Příbuzní: Údiv a ticho

V době, kdy strážníci oslavovali složení závěrečných zkoušek, jejich rodiny telefonovaly a posílaly maily členům rodiny a známým, i do Kanady, že se jejich dcery a synové se stali strážníky městské policie.

Rodiny na to byly pyšné. A ti co absolvovali kurz, většinou opustili zaměstnáni, kde pracovali, aby se stali strážníky. „Dobrovolně jsem slezl z kamionu a šel na kurz strážníka, abych byl doma u rodiny, i když jsem věděl, že budu mít méně peněz. Chtěl jsem být už konečně doma a vést pravidelný život,“ uvedl Petr Frejlach.

Přečtěte si více: Složili strážnické zkoušky a byli vyhozeni

Také Petr Kaltman opustil kamion a sedl si do školní lavice, aby z něho byl nakonec strážník: „Když jsme se o tom bavili, všichni jsme se chtěli stát strážníky, protože jsme o to měli zájem, bavilo nás to. Také jsem opustil kabinu kamionu a smířil jsem se s tím, že budu mít méně peněz.“ Další tři z pěti strážníků, se kterým jsme hovořili, nechtěli být uvedeni jmény, ale jejich jména jsou redakci známa. Všichni uvádějí, že když řekli svým příbuzným, že úspěšně vykonali zkoušky a byli propuštěni, nastalo hrobové ticho. Někteří z příbuzných to brali jako žert. Nejhorší bylo oznámení toho, k čemu došlo, po telefonu. Tam znělo pouze ticho. Nikdo tomu nechtěl uvěřit.

Hořký příchod do práce

Frejlach si vzpomíná: „Dal jsem výpověď v práci až ve chvíli, kdy jsem byl z městské policie ubezpečen, že jsem skutečně přijat a půjdu na kurz. Potom následovalo pět týdnů nervů, které odnášela i rodina, protože jsme se museli rychle učit, protože práce strážníka je o tom znát zákony. Před zkouškami jsem ani nemohl spát. A když jsem přišel do práce, abych si vyslechl, na kterou půjdu základnu, a dostal jsem výpověď, bylo ve velice hořké.“

Dodal, že má něco rozjednáno, nejhorší variantou by byla práce strážníka v Praze. Začátkem listopadu by absolvoval psychotesty a pokud by všechno dopadlo, jak by mělo, nástup by mohl být 1. prosince. „Dojíždět z Ústí až do Prahy je zoufalá varianta. Pokud bych nesehnal nic jiného, snad bych tam šel, protože bych byl čtyři dny v práci a čtyři dny bych měl volno. To by se dalo zvládnout,“ dodal Frejlach.

Téměř bez šance

Exstrážnice si povzdechla: „Od včerejška chodím po městě a hledám práci, ptám se všude. Bez výsledku. Mám problém. Buď zaplatím hypotéku nebo nájem. V práci jsem skončila, že jdu k městské policii. Teď nemám nic.“ Druhá exstrážnice také uvažuje o tom, že půjde z nouze pracovat k městské policii v Praze. Prakticky všude mají stop stav a jen v Praze berou. Je to daleko, ubytování by měla asi u známých.

Někteří doufají, že se uchytí v Teplicích. Čtyři absolvovali již text fyzické připravenosti. Nemají zatím vůbec nic jisté. Všichni říkají to samé: „Osvědčení, které jsme dostali platí jenom tři měsíce. Pokud do té doby nenastoupíme někde k obecní či městské policii, propadá. Proč nás brali do práce, když nás nakonec vyhodili?“

Úspory znamenají snížení stavu až o 20 pracovníků

Propuštění strážníci ocenili, že byla snaha vedení městské policie zajistit jim místa u jiných městských policií. Ředitel ústecké městské policie Pavel Bakule uvedl, že předběžně v rámci přípravy rozpočtu města Ústí je počítáno s propuštěním 20 lidí, z toho se 17 strážníky a 3 administrativními pracovníky.

„V rámci přípravy rozpočtu na rok 2010 víme, že bude muset dojít k úsporám ve výši 17,5%, což v praxi bude znamenat možné snížení stavu až o 20 zaměstnanců. Dopředu mohou říci, že se nezmění početní stav strážníků v Předlicích, kde jsou na směně dva strážníci. Personální obsazení ostatních základen ještě neumím specifikovat,“ uvedl pro Bakule.