VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Recept na život? Úsměv, říká nejstarší Východočeška

Jičínsko /ROZHOVOR/ - Nejstarší Východočeška Marie Fišerová bydlí v nejstarší ulici v Hořicích.

26.11.2010
SDÍLEJ:

Stošestiletá Marie Fišerová z Hořic.Foto: DENÍK/Tereza Černá

Dnes slaví narozeniny, je jí přesně 106 let. Oslovili jsme ji, aby nám prozradila zajímavosti ze svého dlouhého života.

Jaké byly vaše nejhezčí narozeniny?
Nejhezčí narozeniny jsem slavila, když jsem byla malá. To se vždy sešla celá rodina, maminka, tatínek, dědeček, babička a sourozenci, nebo později s manželem, na to ráda vzpomínám.

Narodila jste se ve znamení Střelce. O nich se říká, že jsou veselí, přátelští a rádi cestují, je to pravda?
Určitě je to tak. Snažím se vše zvládat s úsměvem na rtech. Moje nejdelší cesta byla do Roztocku v Německu. Můj sen byl totiž vidět moře, a to se mně vyplnilo. Byl to krásný zážitek.

Změnili se lidé během vašeho života? Jestli ano, tak k lepšímu, nebo horšímu?
Nepozoruji to nějak celkově. Kolem sebe jsem vždy měla a mám opravdu hodné lidi.

Prožila jste celé bouřlivé dvacáté století, jaký okamžik byl pro vás nejtěžší?
Nerada vzpomínám na pobyt v koncentračním táboře. Byla jsem zatčena 27. května 1942, v den, kdy došlo k atentátu na Heydricha. Až do osvobození roku 1945 jsem si prošla vězením na Pankráci, koncentrákem v Terezíně a samovazbou v Drážďanech.

Setkala jste se prý i s Miladou Horákovou?
Ano, chvíli jsme byly ubytovány společně. Potom jsme se každý den vídaly a rozmlouvaly spolu.

Asi o těchto chvílích nerada mluvíte, ale zažila jste v táborech i něco pozitivního, co vám pomohlo doufat dál?
Člověk na to radši nevzpomíná, ale ony ty vzpomínky najednou defilují a vy si říkáte, jak je to jenom možné, že jste to všechno přežila. Když nás tam bylo takové množství, bylo to snadnější. Ovšem v samovazbě v Drážďanech to bylo horší. Měla jsem ale štěstí na báječné dozorkyně. To byly nasazené ženy, které měly muže na vojně, a chovaly se k nám pěkně. Největším problémem byl ale hlad. Dostávali jsme malé porce. Jednou takhle přišla paní pro slupky z brambor a říkala: Kartoffelschale bitte, ale já je snědla, měla jsem hlad, tak mi druhý den přidala brambory.

Necítíte se ve svém domě osamělá?
To rozhodně ne. Mám spoustu přátel, kteří za mnou často chodí a pomáhají mi s běžnými pracemi, které už sama nezvládnu. Třeba teď mně pečovatelská služba vygruntovala celý dům. Svoje vlastní děti nemám, dcera mi umřela při porodu. Naštěstí za mnou jezdí děti a vnoučata mé sestry, dělají mi opravdu radost.

Co děláte ve volném čase? Máte nějakou zálibu?
Za mladých let jsem hrála v ochotnickém divadle. Dřív jsem také velmi ráda četla, taky jsem byla zaměstnaná v okresní knihovně, takže to patřilo zároveň k mojí povinnosti, abych lidem mohla knížky doporučovat. Teď mně ale neslouží dobře zrak, no co se dá dělat, vždyť je mi sto šest. Tak mi teď moje návštěvy předčítají. Chodí ke mně třeba paní Tomíčková z muzea.

Neužíváte lektvar z kamene mudrců, tak jaký máte recept na dlouhověkost?
Já beru život tak, jak je. Upřímně, nic pro to nedělám. Snažím se mít radost a dávat ji i ostatním. To mi zpětně dodává optimismus a energii do života.

Co byste vzkázala dnešním mladým lidem?
Nic jiného, než aby dělali jen dobro.

Autor: Tereza Černá

26.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
6 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Koruna, ilustrační foto
19 7

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies