VYBERTE SI REGION

Ředitel zoo: V transportech převaláků budeme pokračovat

Praha - Dvířka přepravní bedny se zdvihají a z nich vybíhá kůň. Rychle a jistě, jakoby ani za sebou neměl úmornou cestu dlouhou přes 6000 kilometrů a trvající 52 hodin. Skončil tak první samostatný český transport koní Převalského do Mongolska – tři klisny a jeden hřebec se vrátili do země svých předků.

24.6.2011
SDÍLEJ:

Transport koní Převalského patřících ZOO Praha do Mongolska z pražského letiště Kbely.Foto: Deník/Michal Bílek

„Lépe to dopadnout nemohlo,“ zhodnotil úspěšnou českou expedici ředitel pražské zoo Miroslav Bobek. Podle něj se ukázalo, že myšlenka oživení stád koní Převalského v národních parcích Khomiin Tal a Gobi B je reálná. Trojská zoo by proto v tomto programu chtěla pokračovat a připravit chovy v České republice tak, aby bylo možné navázat na evropské transporty „převaláků“ do Mongolska z počátku devadesátých let minulého století. V té době se uskutečnilo několik mezinárodních transportů koní do Mongolska, do nichž pražská zoo dodala čtyři koně. Transporty potom ustaly jednak kvůli zdražení letecké dopravy a krizi, jednak kvůli ukončení provozu starých letounů Antonov, které mohly přistávat i na nezpevněných plochách ve stepi. Poslední transport před českou iniciativou zorganizovali Francouzi v roce 2005. Nynější akce pražské zoo byla podle Bobka dárkem, který si dala ke svým osmdesátým narozeninám, a zároveň měla potvrdit možnost kombinované letecké a pozemní dopravy koní až na místo.

Čeští předci

Plné dvě třetiny koní Převalského žijící v Mongolsku mají mezi svými předky alespoň jednoho z Prahy. Po druhé světové válce zbyla
v Evropě pouze dvě stáda, v Praze a v Mnichově. Když na přelomu 60. a 70. let minulého století v přírodě poslední divocí koně vyhynuli, evropské zoologické zahrady se rozhodly zvířata do jejich vlasti vrátit z vlastních chovů. Jedním z účastníků těchto akcí byla právě pražská zoo.

„Nynější transport jsme připravovali asi půl roku, vlastně se dá říci, že šest a půl měsíce od původní myšlenky vyběhli koně pocházející z Prahy do mongolské stepi,“ řekl ředitel Bobek.

Čtyři čeští koně dorazili do svého nového domova, rezervace Khomiin Tal v západní části Mongolska, před deseti dny. Let armádním letadlem CASA 295 M trval sedmnáct hodin a dalších dvaadvacet hodin strávili koně na cestě polopouští a stepí na korbách malých nákladních automobilů.

Náročnou cestu přestáli všechny koně v pořádku, což podle Bobka není samozřejmost, protože v předchozích transportech se vyskytla i úmrtí zvířat. „Kupodivu se nám však zdálo, že transport automobily po krkolomných cestách necestách s častým stoupáním a klesáním, přečkali koně velmi dobře, možná lépe než dlouhý let,“ dodal ředitel.

Všudypřítomná byrokracie

Během transportu nastalo i několik krušných chvil, kdy čtyřem pracovníkům pražské zoo doprovázejícím převaláky do jejich nové domoviny nebylo nijak do zpěvu. První zádrhel nastal v ruské Kazani, metropoli Tatarstánu, kde na letišti zdržovali odbavení celníci. Ačkoli bylo vše předem připraveno a ohlášeno, úřední šiml si musel vybrat svou daň – naštěstí jen v podobě značného zpoždění. Jedna stresovaná klisna přestála krizi jen s pomocí injekcí, které jí doprovázející veterinář Roman Vodička musel píchnout tajně - jinak by totiž úředníci zahájili ještě důkladnější prohlídku a odlet by se opozdil podstatně více.

Druhý zádrhel nastal v cíli letu v mongolském Khovdu, kde tamní vojáci a úředníci opět protáhli odbavení na několik hodin. „Bylo třeba rázně zasáhnout a to jsem také udělal: prosadil jsem, že koně zůstali v letadle, jež bylo uzavřeno, ale zůstal běžet jeden motor, aby mohla fungovat klimatizace a zvířata se nepřehřála. Bez zapnuté klimatizace by teplota v letadle mohla na rozpáleném letišti brzy dosáhnout i 80 stupňů,“ řekl k závěru letu pilot podplukovník Milan Laniak, který stroj řídil z Kazaně až do Khovdu. Ředitel Bobek mu při této příležitosti poděkoval za výborně odvedenou práci a předal mu diplom s vyobrazením – jak jinak – koně Převalského. Cesta na nákladních vozech už potom byla pro koně méně náročná, i když pro případ nouzové zastávky s sebou výprava měla i materiál pro zřízení provizorní ohrady. Cesta stepí totiž ubíhala pomalým tempem 15 až 30 kilometrů za hodinu. „Po příjezdu do rezervace koně z beden vyběhli do stepi, jako by se stěhovali ze stáje do stáje,“ řekl veterinář výpravy Roman Vodička.

Záchrana koní, pomoc lidem

Nyní jsou tři pražské klisny a hřebec v karanténě v ohradě v rezervaci Khomiin Tal a po dvou až třech měsících je čeká zařazení do populace tamních koní, jichž je dosud 24. V rezervaci žijí koně zcela volně, ale tamější strážci se o ně v případě potřeby postarají: v kruté mongolské zimě jim mohou dodat potravu, anebo zajistit pomoc veterináře.

Kromě dalších transportů koní, z nichž nejbližší by se mohl uskutečnit již v příštím roce, chystá pražská zoo i pomoc strážcům rezervací, kteří žijí v opravdu tvrdých podmínkách. Zoo chce s pomocí sponzorů mimo jiné zakoupit další dva terénní vozy pro dvě rezervace, zajistit výstavbu domků pro strážce národního parku Gobi B, pomoci vybudovat radiovou síť a opravit či zakoupit nové vybavení pro místní zdravotní středisko v osadě Bij. Zajistí také krmení a léky pro koně. V příštím roce by se pak měly v Praze objevit drobné rukodělné výrobky mongolských pastevců.

Jan Marek, kurátor chovu kopytníků, řekl Deníku: Snažíme se napravit naše dřívější chyby

Kurátor chovu kopytníků v pražské zoo Jan Marek provázel pražské „převaláky“ na jejich pouti z Dolního Dobřejova na Benešovsku do nové vlasti v Mongolsku. Mohl se proto s námi podělit i o některé dosud nepublikované detaily z cesty.

Nedá mi to nezeptat se, jak to bylo s vykonáváním fyziologických potřeb koní na cestě, zejména v letadle.
Ty přepravní bedny, do nichž jsme koně umístili už v Dolním Dobřejově, mají speciální vany, do nichž se jímá moč. Koně udělali svou potřebu už v Dobřejově poté, co dostali sedativa na cestu, takže v letadle s nimi v tomto směru problém nebyl, močili asi jen dva a bobky nebyly vůbec. Také asi proto, že cestou prakticky nepili, nechtěli se napít zřejmě v důsledku stresu, ale potom při pozemní přepravě už pili všechny. Z toho je zřejmé, že pozemní přepravu snášeli přece jen snáze než leteckou.

Pilot Laniak říkal, že cestou udržovali pro koně tlak v kabině, jaký je asi v 1500 metrech. V jaké nadmořské výšce tedy budou nyní koně žít v Mongolsku?
To přesně nevím, ale z těch hor, které vidíte na obrázku na obzoru, to bude jistě výše než v Praze. Ale myslím, že podstatnou roli
v aklimatizaci to hrát nebude, to by musel být opravdu velký rozdíl ve výškách.
V kabině ale ten přiměřený tlak měl své opodstatnění, za jiných podmínek by koně ta cesta asi ještě více stresovala.

Když jde v případě Khomiin Talu o rezervaci, znamená to, že tam budou koně opravdu odkázáni na sebe, pokud jde o potravu a vodu, anebo se jim přece jen aspoň občas dostane lidské pomoci?
Tady v té rezervaci – na rozdíl od národního parku Gobi B – jsou koně víceméně pod dohledem. Ne, že by se třeba nechali pohladit, ale jsou zvyklí na lidskou přítomnost, přijdou třeba k člověku na dvacet metrů a v klidu projdou kolem něj, nevzrušují se. Strážci mají také přehled, kde ty koně jsou a v jakém jsou stavu. A třeba když je tuhá zima, jako byla loni – nebyly výjimkou mrazy až 30 či 35 stupňů a půldruhého metru sněhu – tak jim mohou poskytnout nějaké přikrmení, třeba senem.Kvůli kruté zimě ztráty v této rezervaci nebývají, jedině snad v důsledku útoků vlků, ale těm se koně, když jsou ve větší skupině, ubrání. V létě chodí vlci i napajedlům a tam musejí být stáda zvlášť ostražitá.

Česká rozvojová agentura se v rámci zahraniční rozvojové spolupráce chce spolu s mongolskými úřady pokusit nalákat do té rezervace více turistů. Zatím jich tam prý jezdí jen desítky. Nemůže to mít naopak nějaký nepříznivý efekt?

Řekl bych, že ne, pokud to bude koordinované a dobře organizované, tak ne. Naopak, je dobré, aby to co nejvíce lidí vědělo, protože to, co člověk těm koním udělal, se teď snaží jen pomalu a jen v malé míře napravit. Takové škody se napáchají snadno a poměrně rychle, ale zdlouhavě a nákladně se napravují. A navíc příliv turistů – pokud se vůbec o nějakém přílivu dá mluvit – pomůže strážcům rezervací v nelehkém životě.

Více čtěte ZDE

Autor: Jan Horák

24.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

EXKLUZIVNĚ

Hit Deep Purple vznikl kvůli Čechovi, který zapálil kasíno

Montreux, ČR /VÝROČÍ, TIP NA VÝLET/ - Díky nešťastné náhodě, která se přihodila 4. prosince roku 1971 nahráli Deep Purple svou nejslavnější skladbu. V neděli uplynulo 45 let od ničivého požáru, který spálil do základů slavné Casino de Montreux. V jeho prostorách se od roku 1967 koná Montreux Jazz Festival. Zahráli si v něm ovšem i zásadní rockové kapely jako Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple nebo Frank Zappa, při jehož koncertě kasíno vzplálo a který shodou okolností zemřel před 23 lety.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies